Ako štvaná zver

Námet ponúka rýchlu a drsnú jazdu zo sychravých lesov a močiarov a hoci ide o drsnú záležitosť, rozhodne nie rýchlu. Je to v podstate komorná dráma skupiny mužov, ktorí sa vydali na lov do lesa a mladej žene, ktorá sa ocitla na nesprávnom mieste. Hoci je scenár prehľadný, niektoré scény ( hlavne samotné vyvrcholenie ) je famózne. (21.09.2014)

I v mé duši zanechal hluboký šrám, po pouhém jednom zhlédnutí před mnoha lety. Tento zoufale obyčejný, zváleným senem zaprášený příběh, ale jako řetěz omotaný kolem krku těžký film, při jehož finále jsem cítil, jak se i já propadám do bezedné bažiny... Do poslední chvíle jsem nevěřil tomu, že se zachovají jako zrůdy. Vždyť to byli všechno tak tuctoví a obyčejní lidé ze sousedství. Jako já. Nebo i vy... (03.01.2013)

Temný a ponurý příběh z francouzského venkova, kde je během honu znásilněna anglická profesorka dvěma měšťáckými prominenty. Protože nepřistoupí na dohodu, změní se její odpoledne na boj o holý život. Drsný závěr, kdy stojí uprostřed močálu, volá z posledních sil o pomoc, než se nad ní zavře hladina, ve mně nechal velmi hluboký dojem. (21.02.2009)

,,JEDNO MI NIE JE JASNÉ.“ ,,TO SA OBČAS STÁVA.“ __ Pomerne ošúchano nazvanú ,,Ako štvanú zver“ oceňujem vo viacerých jej zložkách. Prekvapilo ma množstvo dvojzmyslov v dialógoch mužských predstaviteľov a možno povedať, že vzhľadom na dobu vzniku išlo o pomerne odvážny ťah. V súčasnosti by som nič také neriešil, ale v dobe svojho vzniku to mohlo u divákov vzbudiť značnú pozornosť, rovnako ako celkový námet. Myslím si, že nielen vo francúzskych, ale takisto v európskych končinách je film ojedinelým úkazom nakrútenom v čase, kedy podobné diela ešte filmári nenakrúcali a vznikali v skromnej miere iba v americkej produkcii. Zaujalo ma vystihnutie atmosféry sychravého jesenného obdobia a výber jednotlivých lokácií. Niektoré dejové momenty sú samozrejme čitateľné už vopred a gradujúci predvídateľný záver je mimoriadne pôsobivý, k čomu bezpochyby prispel herecký výkon hlavnej predstaviteľky Mimsy Farmerovej. Na jej snahu nepoddať sa svojim prenasledovateľom dlho nezabudnem. (224. hodnotenie, 41. komentár k filmu) (30.04.2017)

Strašáci, Vysvobození... a Jako štvaná zvěř. Další z řádky sedmdesátkových thrillerů, který mě ovanul až děsivě silným, vyčerpávajícím prožitkem. Přitom úplně stačily dvě vyloženě drsné scény, které ani nejsou bůhvíjak naturalistické, ale samotná perfektní atmosféra s rozehraným napětím a vzrůstajícím psychologickým dusnem tady mistrovsky vynahrazuje jakoukoliv brutalitu. Podzim, les, větve, rybník, trstiny a parta ozbrojených mužů s pušky a psy... Zapojení celého kolektivu do pokusu o vyváznutí ze spáchaného činu spouští v kruhu spřízněné sešlosti proměnu jedinců na stádnou zvěř, nerozvážně honící svou oběť. Z lidí budících na začátku dojem sympatických kumpánů klíčí nestoudné zrůdy, schopné v závěru i zničení jednoho nevinného lidského života s cílem oklamat a zadupat vlastní špatné svědomí a zbavit se již tak rozrůstlé viny. Nutno uznat, že ztvárněné a natočené to bylo nesmírně sugestivně, Mariellovi jsem toho chlápka s drtivou proměnou na extrémního hnusáka neměl problém uvěřit a jako obvykle mě herecky (navzdory onomu nepříjemnému pocitu) fascinoval. Ufff, až mi bylo poslední třetinu téměř nevolno, tak mrazivý existencialismus v čisté formě všichni protagnonisti spolu s tvůrci vystihli, tenhle film teď jen tak nevytěsním z paměti. Serge Leroyovi určitě nezazlívám, co nám zde rozehrál, jenom někdy nedokážu pochopit, kde se v tak prostém, obyčejném člověku může náhle zrodit a objevit tolik bezmezného zla. Podnětů k přemýšlení a také skrytých náznaků pro doskládání psychologie (např. i drsná legrace při jízdě s auty či brutalita na uloveném divočákovi) však film ukrývá vícero. [90%] (26.10.2022)