Réžia:
Gianfranco GiagniScenár:
Tonino CerviKamera:
Sebastiano CelesteHudba:
Franco PiersantiHrajú:
William Berger, Stéphane Audran, Arnaldo Dell'Acqua, Margareta von Krauss, Bill Bolender, Claudia MuziiObsahy(1)
Profesor Whitmore se vydává do Budapešti, kde chce najít profesora Rotha, se kterým ztratil kontakt. Roth zde pracoval na překladu tajemných náboženských textů. Po příjezdu začíná Whitmore pomalu rozplétat děsivé tajemství, při kterém mu začíná jít i o vlastní život. (Chupacabre)
Recenzie (20)
Pripraviť diváka na hororovú jazdu ( ktorou v závere snímok je ) takmer hodinovým rapotaním a navodzovaním rádoby tajomnej atmosféry ( tak najprv by sa tvorcovia museli poučiť v čom je ten fígeľ ), je týmto spôsobom, hlavne pre fanúšika, podraz. Minimálne hodinová nuda a skvelý záver za viac ako viac hviezdičiek. ()
Aj napriek tomu, že niektoré trikové efekty sú z pohľadu dnešného diváka už dosť zastaralé a úsmevné, snímok má však iné prednosti. Disponuje veľmi dobrou mysterióznou atmosférou a zaujímavým rozpletaním záhady okolo starovekej náboženskej sekty. Fanúšikovia staršej hororovej školy si rozhodne prídu na svoje. Atmosféra a napätie na konci filmu pekne vygradovali, čo celkový dojem ešte vylepšilo. Ja som spokojný, zaslúžený nadpriemer. 70/100 ()
Obskurní horor z italských luhů a hájů, tedy nic neobvyklého. Pomalu se rozvíjející příběh nabere grády zjevením vražedné a vřískající čarodějnice Stéphane Audran, tady klobouk dolů za masku, bál jsem se jí víc než Jamamby v podání Jaroslavy Adamové, a to už je co říct ! 'Kvitují i lehké pošimrání v podbřišku v podobě odhaleného kožíšku Paoly Rinaldo, ale nejvíc mne asi v tomto vůbec ne neoriginálním počinu rozsekalo finále, trikově sice příšerné, nápadem však grandiozně nechutné. Odcházím tedy spokojen. ()
Je sice fakt, že tohle dílko citelně zestárlo, na působivosti mu to však paradoxně přidává. Tady jde totiž o atmosféru, a ta je zde skoro lahůdková, místy až s nádechem Lovecrafta. Opuštěné noční ulice, trochu mlhy a deště, osamělý hrdina a podivné obyvatelstvo, skrývající hrozivé tajemství. Když si pak připočtete záporáka s ksichtem ohavné dagonovité ženštiny, několik zajímavých mordů, jeskyni s mrtvolami a samozřejmě závěr, v němž dojde na oldschoolové animatronické loutky (to vše zabaleno v pestrých giallo barvičkách), vyjde vám Pavoučí labyrint. Pro fandy starších hororů rozhodně dobrá volba. ()
V této nepříliš známé záležitosti tvůrci úspěšně absorbovaly prvky z nesmrtelných Argentových Matek a nakroutily pozvolna se rozjíždějící atmosférickou podívanou s pěkným vizuálem , sympatickým hrdinou a znepokojivým prostředím. V druhé půli filmy nabere obrátky a hrdinovo pátrání po tajemství pavoučího kultu vypukne naplno. Závěr je dobře vygradovaný a nechává vzpomenout na jednu scénu z Carpiho Věci. Podařený italský hororový flák , který zaslouží více pozornosti. ()
Reklama