Mäsiar

Minimalistická paráda pro dva herce a několik nicotných vedlejších postav. Atmosféra by se dala krájet, čemuž moc pomohla výborná hudba. Záběr, kdy slečna Helenka vykoukne z okna a rozhlédne se spolu s kamerou po náměstí, hovoří za vše. Ve filmu je několik momentů, kdy se film mohl vydat jinudy. Spoiler: když najde zapalovač, jsou dvě možnosti (s pravděpodobností 80:20). Když zjistí, že Paul jej má, je to 10 na 90. Když ho pak ale čapne ze šuplíku, je to už zpátky nejmíň 65:35 a když stojí za oknem, procenta pravděpodobnosti dál rostou. Líbila se mi ta maloměstská atmosféra, jdete do pekařství a říkají vám tam jménem. Tenhle Chabrol se povedl, nehledě na to co říkají někteří kolegové. Skvělý původní dabing brněnského studia. (04.09.2016)

Tak jsem se v noci konečně podíval na Řezníka! Já na základě zdejších reakcí očekával, že mě to unudí nebo znechutí natolik, že to brzy vypnu a pak spolehlivě zaspím, ale tohle psychologicko kriminální drama na mě dokázalo naopak v doprovodu pozvolna stupňující se atmosféry stále víc působit.. přes odlehčený začátek, vývoj nejednoduchého vztahu ženy poznamenané dávným zklamáním k osamělému muži až po děsivé vyústění na pozadí vražedných událostí, a dost dlouho pak ještě ve mě doznívalo. Vlastně ani nebylo potřeba výraznějších pohledů na krev a mrtvoly, neboť základní pocit děsivého neklidu tu pramenil již ze samotného poznamenání muže válkou, jenž v něm po 15ti letech válečných bojů dokáže zcela nekontrolovaně a naplno probouzet stopy po dávném běsnění... Trochu je mi záhadou, proč některým divákům, jak čtu zdejší komentáře, může zrovna Řezník připadat jako film, ve kterém se nic neděje. Na jejich obranu musím uvést, že Chabrol dle mého názoru natočil i mnohem lepší filmy, tak velká adorace z opačné strany z řad filmových kritiků a historiků mi připadá u tohoto filmu mírně přehnaná (ve smyslu nic přelomového zde nevnímám, spíše pouze jeden z řady zdařilých kousků svého žánru) a třeba předchozí žánrově spřízněný kousek Bestie musí zemřít (opět s uhrančivým Yannem v roli negativního rázu) se podle mě panu režisérovi povedl víc. Největší slabinu vnímám ve výkonu Stéphane Audran, kterou sice její manžel Chabrol dokázal v první polovině přijmout k vyjádření nějakých těch emocí, ale v nejsilnějších scénách pak opět sklouzla ke svému tradičnímu jednotvárnímu výrazu s kamennou tváří. [75%] (03.10.2021)

ČESKÁ (obnovená) TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČT 2 = 16.1.2015, réžia českého znenia (ČST Brno 1973) = JAN FUKSA - Včera film ČT opäť uviedla aj pre tzv. menej intelektuálnych divákov, ktorí si konečne mohli vychutnať jedného z mála Chabrolov - podotýkam kvalitného - s pôvodným brnenským excelentným dabingom! (17.1.2015) (17.01.2015)

Něco mezi podivnou romancí, kriminálkou a reklamou na cigarety. Já hlavně vůbec nechápu, proč tento film vůbec vznikl, proč chtěl kdokoli něco tak prázdného natočit. Le Boucher rozhodně není špatně udělaný, ale celou dobu působí tak strašně nezajímavě, až mě to opravdu udivilo. V podstatě to ve mně svou obyčejností vyvolalo zvědavost - dlouho jsem doufal, že v závěru přijde nějaké obrovské překvapení, protože takovéto "nic" by přece jen tak nemohlo vzniknout! Bohužel. Je ale zajímavé, že i přesto mě ten film celkem byvil. (28.05.2010)

Nie, nemyslím si, že by Le Boucher mal patriť medzi najlepšie diela Claudea Chabrola, a to snáď i napriek tomu, že sa tak väčšinou i náležito tváril. • Totižto, najprv by som pochválil technickú stránku tohto titulu, to jest predovšetkým montáž a imidž, a až následne potom možno dokonca i tú scenáristickú, i keď povedzme, že s určitými výhradami... • Mademoiselle Hélène, vykonávala dve funkcie naraz, a to jednak ako riaditeľka školy, a zároveň i ako učiteľka v tejto škole vo vskutku dosť malej obci s názvom Trémolat (nachádzajúcej sa v departemente Dordogne, v regióne Akvitánsko). Na tom by v podstate ani nebolo nič extra zaujímavého, nebyť zrovna prichádzajúcich, „trestných činov” v podobách chladnokrvných vrážd, vyskytujúcich sa neďaleko tejto vzdelávacej inštitúcie, tým pádom nastáva akési »nebezpečné spestrenie« , doposiaľ naprosto všedných dní, inými slovami podčiarknuté, že sa skrátka jej doterajší život vďaka týmto udalostiam kompletne obrátil naruby, nakoľko sa možný páchateľ pohybuje v jej oblasti, je vari možné, že ho napokon i stretáva...? • Ďalej sa už ani neoplatí viacej dodávať, keďže to nielenže nepovažujem v tejto veci za obzvlášť potrebné, ale najmä by som divákovi pokazil potenciálny zážitok, ak avšak vôbec pristúpi na takýto sled rôznych, krkolomných situácií, ktoré sa mu budú postupne rozplietať prostredníctvom originálneho scenára, ktorý sa snaží byť asi až príliš (ne)originálnym, lebo je v ňom zrejme možnosť (s)poznať najväčšie inšpiratívne vplyvy zo strany tohto režiséra, ale tento pocit zvyčajne prevládal naprieč celou „Novou vlnou”, ktorá sa s vysokou pravdepodobnosťou riadila prostým heslom: „Z každého rožku trošku”. • Až sa mi normálne miestami zdá, že sa svojimi „veľkými vzormi”, nechali až celkom ovládnuť a pohltiť. Na jednej strane mi to síce imponuje, že doslova hltali Hitchcocka, Hawksa či Langa, no toto nasávanie bolo trochu prehnané! • V poriadku, ešte sa na pár viet vrátim k tomuto Mäsiarovi. Priznám sa, že som mal sprvoti i nemalé očakávania, čo sa na mňa vlastne vyrúti, aké to bude prepracované, herecky strhujúce, aby som proste na počin myslel aj dlho po skončení. Neverná manželka (Stéphane Audranová) vystriedala nielen koľkosi pestrofarebných outfitov, ale súčasne tiež pozamykala i niekoľko miestností, či vyfajčila množstvo cigaretových krabičiek (reklama na cigarety?), alebo skontrolovala viacero žiackych zošitov, no okrem toho som už asi nepostrehol nič pozoruhodného, čo by ma oslovilo, ak teda aspoň nepočítam i priamu účasť Popaula v podaní Jeana Yanneho, ktorý predsa toto dianie čímsi špecifickým okorenil. • Malo to ešte sugestívnu atmosféru, a na tom by mohol budúci divák i stavať. (03.08.2023)