Hezké holky

Komentář obsahuje spoiler! Počátek 60. let a zlatá léta nové vlny ještě zastihla Clauda Chabrola ve fázi, kdy jeho filmy mohou být klasifikována jako "drama, ve kterém dojde k něčí (násilné) smrti", na rozdíl od pozdějších "napínavý thriller s vraždou". Filmy o lidech vs. filmy o vrazích. Vrah v tomto filmu tu vystupuje spíš jako tajuplný a nebezpečný prostředník osudu, než jako samotný zdroj žánrové (thriller, krimi) filmové zábavy. Navíc je nositelem metaforického významu, který dodává na ceně celému předchozímu příběhu. Ten by se sice podle mě obhájil i sám o sobě (pokud jako já milujete přeplněné svítící boulevardy Paříže v podání nouvelle vague, a samozřejmě i Pařížanky...), ale smrt hrdinky nám tragicky i cynicky ukazuje, že neexistuje žádná třetí alternativa mezi povrchní přelétavou láskou (či trvalejší láskou, avšak s notnou dávkou konformismu), a pravou osudovou láskou. A viděli jsme, jak ta druhá dopadá. (22.05.2014)

Jsem ráda, že Willy Kufalt  Hezké holky zařadil do promítání Virtuálního kina, protože podle popisku bych si asi film sama nevybrala, a tak bych přišla o kouzlo večerní Paříže přelomu padesátek a šedesátek, neprožila bych líně se vlekoucí pracovní den party čtyř děvčat, ani se s nimi nepobavila v bazénu či nočních podnicích. Každá z té čtyřky holek je trochu jiná, ale každá má podobné plány, naděje a touhy. Stačil den a něco a pro jednu z nich naděje mizí, pro další se probouzí. A Paříž si dále žije svým životem. (08.03.2024)

Hodně zvláštní film. Přes ten vizuálně noirový úvod (lákání dívek do auta), má člověk povětšinou pocit, že sleduje příjemně rozverný až romantický film v kulisách (povětšinou) noční Paříže. Hodně tomu přitom pomáhá vcelku typická francouzská hudba. A pak se stane něco, co se nemělo stát (ač po tom vysloveném varování o známém pařížském škrtiči z třicátých let jsem něco zlověstného začal tušit). Šílené na tom celém závěru však je, že Claude Chabrol se tváří, jako by se nic vlastně nestalo a do posledních vteřin filmu dá naprosto kouzelný záběr do krásných a rozzářených očí tančící Clotilde Joano doprovázený poetickou melodií.  Filmařsky navýsost kouzelné, ale s ohledem na to, co dané situaci předcházelo, se mi to trošku hůře vstřebávalo. (11.03.2024)

Taková rozverná každodennost točící se okolo čtyř žen, které prostě nějak žijí a snaží se navazovat různé vztahy... jenže na pozadí všeho je něco zlého, co je tak moc na pozadí, že se na to dá lehce při sledování zapomenout (aspoň někam do poloviny, pak se TO začne objevovat častěji) a ze závěru už vám tak veselo nebude. Má to podobnou výstavbu jako Fliegaufovo Je to jen vítr, ale zatímco on nebuduje nic a pak prostě přijde s pointou, Chabrol aspoň něco buduje a to především příběh Jacqueline, která je sice většinu času v pozadí a je nejméně výrazná, ale právě jí se běh věcí bude nakonec věnovat nejvíc. Skvěle se s ní ve scénáři pracuje - výraznější je jen ve scénách, kdy je sama s jednou osobou, nebo když zrovna řeší něco osobního, ale v houfu moc nemluví, baví se spíš jen proto že tam musí být a dá se lehce přehlédnout, jelikož zbylé tři ženy jsou vždy dominantnější. Je to pěkný záměr, velice se mi líbila práce s ním a jelikož je to to hlavní, na čem film stojí (+atmosféra romantické Paříže, kterou už ale z principu nedokážu vnímat jinak než jako klišé, nehledě na rok vzniku), dá se říct, že je povedený. Bohužel mi ale nesedla jeho atmosféra, jelikož na pohlcení každodennosti holt potřebuji zvolení pomalejšího tempa a tohle na mě bylo moc rychlé a rozverné, abych se do toho dokázal dostat a tak to i brát. Tudíž to beru jako propracovaný film s nejednou skvěle zrežírovanou scénou (hlavně tou v bazénu - tam skvěle funguje jak kamera, tak i střih a zvuk a vše je přesně načasované, aby vyvolalo správný, objasňující nebo naopak matoucí, efekt) a dokonce i občasným povedeným vtipem, ale nechal mě chladným i ve svém finále a s jeho vybudovanou atmosférou jsem to měl velice podobné. Silné 3* (28.03.2024)

Na začátku filmu dvě kamarádky užívají víru nočního velkoměsta, zábava takřka do kuropění. K tomu jakási záhadná, tajemná postava. Bavilo mne pohrávat si s myšlenkami, jak se bude příběh dále odvíjet, možností bylo v podstatě nekonečně, a já byla tuze zvědavá. Možná mé očekávání (a fantazie :-)) bylo větší, takže další události okolo celkem 4 kamarádek (a zároveň kolegyň z práce v jednom malém příjemném obchůdku) pro mne již nebyly (navzdory slibnému začátku) tak zajímavé. Ovšem záhadný motorkář v povzdálí pokračuje, a to dodávalo příběhu potřebné koření. Některé scény se mi ale hodně líbily (např. k zamyšlení podněcující lamentace zpěvačky, která chtěla mít aspoň občas chvíli jen pro sebe, když s kamarádkami sdílela jak pracovní, tak i osobní život, či velmi komická scéna seznámení s rodiči budoucího ženicha, o polední pauze v klokotu rušného bistra, kdy otec nastávajícího miloval umění, a tak těsně před jeho příchodem bylo slečně doporučováno "dělat, jako že miluje hudbu a umění" (a jakýsi dezert) :-D, načež (otec s matkou již ve dveřích) na ni ženich ještě stačil vychrlit na poslední chvíli něco o Michelangelovi :-)). Žel toho ale aspoň na ty čtyři hvězdičky pro mne bylo stále málo. Každopádně konec samotný by zasloužil nejméně pětihvězdu, ten mne dokonale odzbrojil. A plně doufám, že spravedlnosti bylo (bude) učiněno zadost. /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta, cyklus "Francouzský krimi-noir speciál"/ (14.03.2024)