Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film HEZKÉ HOLKY pojednává o životě čtyř mladých dívek, které spolu pracují v obchodě. Každá z nich se snaží uniknout z reality všedního dne, prázdnoty svého života a nenaplněných ambicí. Ginette zpívá v kabaretu, Rita se zajímá o šéfa, Jane flirtuje s ženatými muži, jediná Jacqueline, která touží po lásce, snad dosáhne naplnění svých snů...
Slavný francouzský režisér Claude Chabrol zahájil koncem padesátých let triumfální pouť filmovými festivaly a zařadil se mezi přední tvůrce francouzské nové vlny. Se svým čtvrtým filmem, HEZKÉ HOLKY, však narazil na odpor a kritiku diváků, kteří odmítali přijmout příliš realistické vyobrazení života mladé generace bez vyšších cílů. Ve své době nepříliš dobře vnímaný film však dnes již patří ke klasice francouzské kinematografie, i když rozhodně nedosahuje kvalit vrcholných děl nové vlny. Na uměleckém vyznění filmu mají značný podíl především nově objevené herečky nejmladší generace, zvláště Bernadette Lafont a pozdější režisérova manželka Stéphane Audran. Film byl natočen v listopadu a prosinci 1959 a premiéru měl 22. dubna 1960. (argenson)

(viac)

Recenzie (14)

tomtomtoma 

všetky recenzie používateľa

Film Hezké holky je poetickou skladbou osobitého černého humoru a metrické básnické rytmiky estetického formátu Nové vlny. Claude Chabrol vymodeloval existenciální baladu mladých žen moderní doby. Touhy, přání a sny jsou v kontaktech s realitou života nuceny k ústupkům a přehodnocování. Pořádá na ně loveckou honitbu, v klínovém šiku seřazeny, vyčkávají na svůj čas maloměšťácké konvence, společenská očekávání, mužská chlípnost a neurvalost i bezradnost v osamělosti a nenaplněností. Existenciální výkřik ve verších kroku černého humoru používá úhledné míry antické velikosti, neodvratnost je řízena znameními předurčeného osudu. Henri Decaë vlévá do kompozice pohybu poezie niterné pocity, naději i úzkost a víří vášní a strachem. Hrdinkou té zlomyslné vůle antického božstva je Jacqueline (pozoruhodná Clotilde Joano), mladá prodavačka. Věří ve velkou lásku, vždyť její víra je podporována na každém kroku. Černý humor nekompromisně utká ze souběhů drobností velkolepý výkřik. Druhou hrdinkou básně je Jane (velmi dobrá Bernadette Lafont), mladá prodavačka. Mužská chlípnost a ten sebevědomě povzbuzovaný chtíč vymezují cestu, přizpůsobení se musí povznést nad možný pocit ublížení. Třetí hrdinkou je zde Ginette (zajímavá Stéphane Audran), mladá prodavačka a spolubydlící Jane. Její představa o úniku z nenaplněné bezútěšnosti obyčejného života musí nejprve překonávat obavy z veřejného zostuzení, inu moderní popkultura udává směry. Hlavní mužskou postavou je André Lapierre (velmi příjemný Mario David), osamělý motorkář a ta mužná ochranná ruka v nejvhodnějším okamžiku. Základní živočišný instinkt slaví své vítězství. Z dalších rolí: čtvrtá, další mladá prodavačka se svým ústupkem výhodného zasnoubení, Rita (Lucile Saint-Simon), stařičký a mlsný majitel obchodu spotřebního zboží Belin (Pierre Bertin), důstojná pokladní obchodu s netradičním fetišem, paní Louise (Ave Ninchi), Ritin výhodný snoubenec Henri (Sacha Briquet), sebevědomý chlípník neurvalých způsobů Marcel (Jean-Louis Maury), jeho ve všem spolehlivý kumpán Albert (Albert Dinan), Janina známost a mladý voják Ernest (později slavný režisér a producent Claude Berri), v citech neúspěšný doručovatel (Serge Bento). či Henriho upjatější rodiče (Gabriel Gobin a France Asselin). Hezké holky jsou básní, důvěrně stylizovanou estetikou a rytmem Nové vlny. Film je obratný ve skládání slok a směrech energie i pohybu, je přímým svědkem bezútěšnosti i osamělosti a zlomyslně nechává vyniknout nadhled černého humoru. Jedinečná existenciální poezie! ()

Dionysos 

všetky recenzie používateľa

Komentář obsahuje spoiler! Počátek 60. let a zlatá léta nové vlny ještě zastihla Clauda Chabrola ve fázi, kdy jeho filmy mohou být klasifikována jako "drama, ve kterém dojde k něčí (násilné) smrti", na rozdíl od pozdějších "napínavý thriller s vraždou". Filmy o lidech vs. filmy o vrazích. Vrah v tomto filmu tu vystupuje spíš jako tajuplný a nebezpečný prostředník osudu, než jako samotný zdroj žánrové (thriller, krimi) filmové zábavy. Navíc je nositelem metaforického významu, který dodává na ceně celému předchozímu příběhu. Ten by se sice podle mě obhájil i sám o sobě (pokud jako já milujete přeplněné svítící boulevardy Paříže v podání nouvelle vague, a samozřejmě i Pařížanky...), ale smrt hrdinky nám tragicky i cynicky ukazuje, že neexistuje žádná třetí alternativa mezi povrchní přelétavou láskou (či trvalejší láskou, avšak s notnou dávkou konformismu), a pravou osudovou láskou. A viděli jsme, jak ta druhá dopadá. ()

Reklama

Martin741 

všetky recenzie používateľa

Fajny film, rezisersky mi Claude Chabrol uplne vyhovuje, riesi aj vztahovky, ale len v ramci normy, neukaja sa zmykanim ludskych emocii a taraninami o tom, kto koho moze/nemusi ...... U Chabrola si uzijem nielen kvalitnu reziu, ale aj herecke vykony, exteriery - najma prechadzky po filmovych mestach mam hodne rad. Film zobrazuje zivot 4 bab - ale o tom hovori oficialny text distributora, staci si precitat. Chabrolovi divaci vycitali to, ze vo filme zobrazuje lhatikarsky pozitkarsky zivot mladych ludoi bez vyssich idealov. Z uhla pohladu roku 1960 by to bol ciry priemer, film ale aj po rokoch ma svoju kvalitu - hrala tu napriklad reziserova manzelka Stephane Audran : 72 % ()

honajz2 

všetky recenzie používateľa

Taková rozverná každodennost točící se okolo čtyř žen, které prostě nějak žijí a snaží se navazovat různé vztahy... jenže na pozadí všeho je něco zlého, co je tak moc na pozadí, že se na to dá lehce při sledování zapomenout (aspoň někam do poloviny, pak se TO začne objevovat častěji) a ze závěru už vám tak veselo nebude. Má to podobnou výstavbu jako Fliegaufovo Je to jen vítr, ale zatímco on nebuduje nic a pak prostě přijde s pointou, Chabrol aspoň něco buduje a to především příběh Jacqueline, která je sice většinu času v pozadí a je nejméně výrazná, ale právě jí se běh věcí bude nakonec věnovat nejvíc. Skvěle se s ní ve scénáři pracuje - výraznější je jen ve scénách, kdy je sama s jednou osobou, nebo když zrovna řeší něco osobního, ale v houfu moc nemluví, baví se spíš jen proto že tam musí být a dá se lehce přehlédnout, jelikož zbylé tři ženy jsou vždy dominantnější. Je to pěkný záměr, velice se mi líbila práce s ním a jelikož je to to hlavní, na čem film stojí (+atmosféra romantické Paříže, kterou už ale z principu nedokážu vnímat jinak než jako klišé, nehledě na rok vzniku), dá se říct, že je povedený. Bohužel mi ale nesedla jeho atmosféra, jelikož na pohlcení každodennosti holt potřebuji zvolení pomalejšího tempa a tohle na mě bylo moc rychlé a rozverné, abych se do toho dokázal dostat a tak to i brát. Tudíž to beru jako propracovaný film s nejednou skvěle zrežírovanou scénou (hlavně tou v bazénu - tam skvěle funguje jak kamera, tak i střih a zvuk a vše je přesně načasované, aby vyvolalo správný, objasňující nebo naopak matoucí, efekt) a dokonce i občasným povedeným vtipem, ale nechal mě chladným i ve svém finále a s jeho vybudovanou atmosférou jsem to měl velice podobné. Silné 3* ()

Galéria (23)

Zaujímavosti (1)

  • Film byl ve Francii komerčně i kriticky neúspěšný a ve Spojených státech byl uveden až v roce 1966, kdy měl premiéru v New Yorku. V Los Angeles měl premiéru až v roce 1976. (classic)

Reklama

Reklama