Ženská záležitost

Claude Chabrol se moudře vyhíbá jednoznačným soudům na téma potratu, ale mimořádně působivě v "Ženské záležitosti" ukazuje obludné pokrytectví Pétainova kolaborantského režimu a bere si na mušku falešnou morálku společnosti, která na jedné straně neváhá odsoudit k smrti andělíčkářku a zárověň vytváří podmínky, které Marii Latourové její "podnikání" umožnily. (08.02.2008)

S určitostí vím, že si tu dobu nedovedu ani v nejmenším představit, ale taky s určitostí vím, že Marie.Louise se nerozhodla zrovna tím nejlepším způsobem svojí situaci vyřešit. Z celého příběhu je jasně patrné, že smysl pro zodpovědnost si vysvětlila tak trochu po svém. Její touhy, sny a přání si nakonec začala plnit s velkou dávkou naivity, že se to snad obejde bez výrazných následků a potažmo ani svědomí ji moc neoslovovalo. A doba ve které se vše odehrávalo, nebyla zrovna nakloněná k tomu, aby její prohřešky prošly jen několikaletým žalářem. A jak už tady jeden uživatel píše, ona byla ideální obětní beránek. A jak mně bylo ve filmu s podobným tématem Vera Drake hlavní představitelky trochu líto, tak tady jsem měla silně protichůdné pocity k Marii a to určitě svědčí i o velmi dobrých hereckých kvalitách Isabelle Huppert. (28.07.2015)

Přiznám se, že hlavní postava mi vůbec nebyla sympatická, její chování k dětem a manželovi bylo otřesné,  věčná nespokojenost, bezohledná touha po penězích, o nějakých skutečných hodnotách nemůže být řeč...  Nicméně pak jsem si uvědomila, v jaké době se to odehrává a v jakých souvislostech nám Claude Chabrol příběh vypráví... Jedná se o výborné drama s vynikající Isabelle Huppertovou a pravdou zůstává, že takový trest si nezasloužila.. (16.05.2022)

I.Huppert jsem pro sebe objevil až ve filmu PIANISTKA. Od té doby mě tahle ženská zajímá. A to hodně. Jistěže vícjako člověk, než herečka. Ale umí i hrát, co většině hereček nevěřím, tak jí často jo. Ale ani ona nezachrání, jako herečka, tedy instrument, když není dobrý scenář, a pak režie a pak až nastupují herci... (07.08.2010)

Vojna z iného pohľadu - pohľadu obyčajnej civilnej ženy žijúcej v okupovanom Francúzsku počas II. sv. vojny. Chabrol sa tu opäť raz pustil do svojich obľúbených tém týkajúcich sa predovšetkým dobových spoločenských problémov, morálnej dilemy jednotlivca a vplyvu zlej politickej situácie na spoločnosť. Z tohto pohľadu mi to trocha pripomenulo Chabrolov starší snímok Landru (1963), no to len naozaj vo veľmi hrubých rysoch, niečo v štýle, ako sa dá vyťažiť z ľudského nešťastia v podobe osobných problémov a vojny. Spoločné body námetu vidím aj v snímku Vera Drake (2004), kde mi však hlavná postava z mnohých dôvodov bola podstatne sympatickejšia, bola postavou, ktorá vo mne dokázala vyvolať veľký súcit a pochopenie. To však na tento film neplatí - tu si Isabelle Huppert strihla postavu plnú chladnej, emocionálnej prázdnoty, ženu povrchnú a hamižnú, morálne nekompromisnú, nepoznajúcu žiadne zásady, nevyznávajúcu žiadne hodnoty, vo svojej podstate teda ženu maximálne egocentrickú a ľahkomyseľnú, no proste mne hrozne nesympatickú. A musím uznať, že táto rola padla tejto herečke ako uliata, nikto na svete by ju asi nedokázal zahrať tak presvedčivo a po všetkých stránkach tak dokonale ako ona. Na snímku sa mi páčilo aj to, že definitívny a ucelený obraz o postave a jej pohnútkach si divák utvorí až na samý záver, kedy sa M. Latour modlí v cele. To bolo výborné a veľavravné. Samozrejme, musím pochváliť aj dobovú atmosféru, ktorá nebola vôbec zlá, skrátka takmer vo všetkých smeroch ide o výbornú záležitosť a o jeden z najlepších filmov tohto režiséra. Silný nadpriemer. 85/100 (30.10.2017)