Otevřená srdce

Nebudu lhát. Když mi v prvních vteřinách filmu naskočí certifikát Dogmy 95, spíše než nadšení to ve mně vyvolá jisté pochybnosti. Film bez umělého osvětlení? S ruční kamerou? Bez doprovodné hudby? Ve formátu 4:3? Všechny mé obavy se ale do deseti minut rozplynuly. Elsker dig for evigt není po technické stránce o nic horší než jakékoliv jiné drama. Jen působí opravdověji. Upřímněji. Méně vyumělkovaně. Více realisticky. První, co mě při sledování napadlo, bylo, jak rozdílně postavy jednají a jak odlišně se příběh vyvíjí v porovnání s tématicky podobně orientovanými snímky natočených ve Spojených státech. Pak mi došlo, že Dánové vlastně jen zbavili děj černobílého vidění. I docela kladná, sympatická postava se zkrátka k jiné podobně kladné, sympatické postavě může zachovat nehezky, i něco tak pozitivního jako láska může vést k obrovskému utrpení, i ten nejkratší moment našeho života může zhatit několikaleté plány. Málokterý film mě ve dvě v noci strhl tak, aby se mi i po probuzení stal zvláštní drogou, která zaměstnává můj mozek a naprosto mi zabraňuje přemýšlet o čemkoliv jiném. Jeden z mých nejintenzivnějších filmových zážitků za poslední měsíce, který ukazuje, že pro silný, strhující příběh není potřeba tragické úmrtí, složitý příběh nebo doprovodný soundtrack. Občas prostě stačí obyčejná scénáristická upřímnost, lidsky působící hrdinové a fenomenální herecké výkony. (13.07.2012)

Otvorené srdcia sú netradične citlivým, hlbokým a autentickým zážitkom, výrazne umocneným formou Dogmy 95 (tú využil mimo iné aj Thomas Vinterberg v rovnako skvelej Rodinnej oslave), ktorá mu výborne svedčí. Neznamená to, že by príbeh Otvorených sŕdc nemohol rovnako intenzívne fungovať aj v štandardnej filmovej forme, ale je to práve následkom kamery, že môžeme byť takto pripútaní k postavám a sledovať ich životné príbehy zblízka, akoby sme si tým všetkým prechádzali s nimi. Obrovskú zásluhu na tom majú samozrejme aj herci, ktorí svojím rolám dali obrovské množstvo precíznosti a autenticity a tým pádom som mal ja ako divák možnosť precítiť každú emóciu, výraz, pohyb či dotyk, ktorý je zachytený na obrazovke. Bravúrne zahrané - a to nie len zo strany obľúbeného Madsa Mikkelsena (ktorý tu mimochodom stvárňuje jeden zo svojich najlepších a najnáročnejších výkonov), ale taktiež aj Papriky Steen a Sonjy Richter, ktoré tu hrajú dve obdivuhodne silné ženské postavy. Zvyšok zásluh náleží samotnému príbehu, ktorý sa venuje ťažkým témam a je vyrozprávaný citlivým a zároveň civilným spôsobom, bez nadbytočných príkras. Susanne Bier (režisérka, ktorá už raz natočila obdobne realistické zobrazenie života vo filme After the Wedding) cez neho odkrýva osudy štyroch ľudí, ktorých spojí (alebo rozdelí) jedna nešťastná náhoda. Každého z nich táto osudná udalosť zmení a každý si prejde nepredvídateľným psychologickým vývojom. Sú si navzájom odlišní a pristupujú k danej udalosti inak, čo pochopiteľne môže dôjsť k ďalším nešťastným udalostiam, útrapám a bolestiam. Každého z nich spája a ženie dopredu láska, no zároveň každý z nich vie, že sa musí zachovať správne a postaviť sa životu priamo. A teda ich chápete, zdieľate ich bolesť, súcitite s nimi a máte ich radi. Preto musím pochváliť ako veľmi prirodzene, autenticky a ľudsky pracuje Susanne s postavami (obzvlášť to je cítiť v dialógoch a záberoch, ktoré sa odohrajú potom, čo sa Mads poháda so svojou dcérou). Evidentne sa vyzná v ľuďoch a našich emóciách a preto som rád, že existuje takto ľudský režisér, ktorý ich dá pocítiť empatickému divákovi cez filmové plátno. Ale tak ako to bolo v prípade vyššie spomenutého After the Wedding, aj tu mi niečo chýbalo k úplnej spokojnosti. Neviem čo. Možno mi k tomu chýba nejaký čas, možno musím dozrieť a možno ma to malo "hitnúť" viac. Každopádne som rád za takéto filmy. (18.09.2023)

Zaujímavá skúsenosť ťažiaca z toho, ako (inak) dokáže na svet nazerať žena (scenáristka a režisérka). Vyhranenou optikou Susanne Bier vnímame vzťahy, reakcie, rozhodnutia. Samotný príbeh je trocha vykonštruovaný, moja optika v niektorých chvíľach nezafungovala, ale o tom naše existovanie práve je, v tom je náš (potažmo i) filmový svet zaujímavejší (a farebnejší). Herecky absolútne !!!! (04.11.2009)

Už jenom existence těch několika málo filmů - Idioti, Rodinná oslava a teď i Otevřená srdce u mě ospravedlňuje celou tu velkou šaškárnu jménem Dogma. Susanne Bier, jako vždy, skvěle pracuje s vynikajícím hereckým ansámblem. I když je Mikkelsen nejznámějším jménem, tak ani ostatní se nenechají zahanbit a hrají velmi dobře. 80 % (21.04.2009)

Otevřená srdce jsou výborně zrežírovaná, solidně zshraná, jen ten ryze romantický scénář zkrátka není pro mě. Navíc to, že ona chce toho prvního, pak toho druhého, pak zase prvního a na konec raději žádného, by se hodilo spíše do pohádky. Škoda, tolik dobré práce věnovat tak chatrnému scénáři bylo zbytečné. (05.07.2020)