Otevřená srdce

Tenhle dost krutý film o tom, co se může stát, když se lidé dostanou do krajní životní situace, je doslova napěchovaný emocemi. Z čistě filmařského hlediska jde jistě o dokonalý film.Přesto se po jeho shlédnutí cítím trošku zmaten. Především jsem nepobral pár docela zásadních reakcí některých protagonistů tohoto snímku. Jakoby jeho autorka schválně nechala některé posuny v ději odehrát mimo filmové plátno. Člověk se tak například úplně nedozví, proč se Joachim rozhodne povolat Cecilii zpět k sobě a ne zcela pak chápe i důvody jejich konečného rozchodu. Stejně není moc srozumitelná ta opilecká scéna Nielse v Cecíliině bytě. Celkově bych řekl, že ta poslední čtvrtina filmu je slabší. Jako by dánská režisérka cílila na silné scény spojené s odhalením Nielsovi nevěry a jeho rozhodnutím odejít od rodiny a pak ji trošku došel dech. Samotný závěr filmu, v němž Niels hovoří s Cecilií mi přišel takový nemastný, neslaný. (15.07.2019)

Otevřená srdce jak trefný název pro tohle drama plné emocí. Kdyby se Marie v autě nedohadovala se Stine. Kdyby Joachim od sebe neodháněl Cecilii. Kdyby Marie neříkala Nielsovi ať zavolá Cecilii. Kdyby Niels nedal Cecilii jablko,svůj úsměv a vizitku. Kdyby osamělá neštastná Cecilie stále nevolala Nielsovi. Kdyby, kdyby, kdyby..... Citům člověk neporučí a chuť bolestný reality bývá občas hodně hořká pro všechny. (30.04.2013)

Jak následky jedné dopravní nehody ovlivní životy jejich účastníků a jejich blízkých? Ač námět vypadá na melodrama a podrobnější popis děje zavání vztahovými peripetiemi telenovel, je tenhle film až překvapivě po celou dobu naprosto uvěřitelný. Nemusí se vám líbit, jak se postavy chovají, ale můžete je pochopit. A možná se i trochu zamyslet. Susanne Bier je zřejmě nejzajímavější současná skandinávská režisérka a není marné věnovat jejím filmům trochu svého času. (22.02.2008)

Filmy ve stylu Dogma nemají chybu. Dokáží totiž veškeré lidské emoce dát na plátno naprosto přirozenou formou. Nic není nahráváno ani přehráváno. Přitom je ale vše neuvěřitelně realistické. To se mi hrozně líbí. Co se mi už moc nelíbí je život samotný, který se film snaží ztvárnit v té klasicky nejkrutější podobě. jak jenom jde. Jenže je to život, s tím prostě nic nenaděláme. Občas si říkám, proč na takovéto filmy vůbec koukám, a pak si řeknu, že jsem rád že na takovéto filmy koukám. Uvědomím si totiž, jak křehký život sám o sobě je a jak tady píšu ten komentář a za dvě minuty vše může být úplně jinak... (05.11.2011)

Začátek (úvodních asi dvacet minut) sliboval netradiční podívanou. Až do oné dopravní nehody, která obrátila naruby životy všem jejím účastníkům, jsem dění na obrazovce sledovala doslova se zatajeným dechem. Poté ovšem rozehráno tradiční drama s milostnou zápletkou jakých jsou k vidění desítky. Navíc chování obou hlavních protagonistů - nevěrníků mi bylo krajně nesympatické, což nakonec bylo oním jazýčkem na vahách, který stáhl mé hodnocení filmu směrem dolů. 3,5. (24.03.2009)