Jestřáb kontra Hrdlička

Film o lidské krutosti a hamižnosti. Jaroslava Marvana jsem v záporné roli snad nikdy neviděl, takže jsem byl hodně překvapen. Hamižného "bankéře" Jestřába zahrál na výbornou. František Smolík hraje pana Hrdličku, který nezvládá těžkou situaci té doby a prodává svou duši ďáblu a to Jestřábovi, od kterého si vícekrát půjčuje za velké úroky. Rodina Hrdličkových žila na Supovském zámku a byli bohatí. Pan Hrdlička ale přichází o práci a rodina se musí uskromnit, manželce se ale bojí přiznat, že jsou chudí a tak si půjčuje peníze od pana Jestřába. Nezvládá ale splácet vypůjčené peníze, natož velké úroky. Tím začíná případ Jestřáb kontra Hrdlička, který odstartuje řadu nešťastných událostí. Knihu Svatopluka Čecha jsem nečetl, jen její obsah kdesi na internetu a tak vím, že konec je ve filmové podobě dost zkrácen a je od té knižní trochu odlišný. I tak ale film ukazuje rozdíly mezi lidmi dokonale a stejně tak ukazuje jejich dobré i zlé vlastnosti. Jde přesně o ten druh černobílého poválečného filmu, který s přehledem strčí do kapsy dnešní filmová dramata. Jsem rád, že mi tenhle film neunikl (protože do dnešního dne jsem o něm vůbec nevěděl) a 100% ho řadím mezi nejlepší staré české filmy. (01.01.2012)

Povídka „Jestřáb kontra Hrdlička", zároveň s „Výlety pana Broučka" a „Písněmi otroka", má v tvorbě Svatopluka Čecha, tohoto básníka dobré pohody, zvláštní postavení. Nelze ovšem popírat, že by Čechova tvorba nepatřila k předním dílům našeho písemnictví. Avšak pro idylický pohled autora „Ve stínu lípy" byl úmyslně přehlížen ostrý sociální motiv „Písní otroka", sociální a národní znění „Lešetínského kováře", pro úsměvnost vyprávění nebyl slyšen satirický výsměch měšťáctvu v „broučkiádě". Stejně tak napovrch klidné, zdánlivě idylické vyprávění povídky „Jestřáb kontra Hrdlička" nedávalo vidět její kritické rysy, které odhalovaly dravost rychle sílící velkoburžoasie, pohlcování krátkozrakého maloměšťácka velkokapitálem a zároveň i degenerační úpadek šlechty a její spásonosný útěk k průmyslovému podnikání. Pronikavý společenský postřeh, to je onen faktor, pro který je tato povídka dnes stále svěží, stejně jako „broučkiáda" a „Písně otroka" a některé další práce. — Scénář filmu „Jestřáb kontra Hrdlička" zpracoval Ota Hofman, posluchač filmové fakulty AMU; je pro nás radostnou událostí, že opět máme film, na kterém se podílel scénárista z nastupující generace filmových umělců. Bylo by ovšem nesprávné pro tuto skutečnost mhouřit oči nad nedostatky filmu, jichž není málo. Scénáři je možno vytknout rozvláčnost děje a zejména problematický závěr, který dost těžkopádně a nepřesvědčivě dokresluje Čechovu předlohu. Ani režisér se nepostaral o to, aby patřičně vynikla dramatická místa příběhu; celý film je veden ve výrazné sice, ale neměnné tónině bez patrnějších kontrastů. — Přes tyto nedostatky je však možno říci, že film svůj úkol splní dobře. Filmový přehled 46/1953 (14.12.2008)

Jeden z mála českých filmů padesátých let, který lze s čistým svědomím doporučit. Což je samozřejmě dáno klasickou literární předlohou, i když Svatopluk Čech by asi nebyl ztotožněn s nutným politickým vyzněným (bohatí končí špatně a naopak). Silný příběh podpořený výbornými hereckými výkony (Jaroslav Marvan, Vlasta Fabianová). (12.07.2012)

Stejnojmenná novela Svatopluka Čecha není pouhý sociální dokument doby, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale kruté, téměř existenciální drama. Osobní i společenský pád kdysi váženého panského správce je prostřednictvím filmové kamery o to naléhavější, jsou-li důsledky tohoto nevyhnutelného okamžiku odhaleny v nepřizpůsobivosti, marnivosti a nepochopení těch, kteří hleděli příliš vysoko, aby nakonec padli až na úplné dno lidské společnosti. I kdyby byly z filmu vystříhány všechny vedlejší scény, dialogy mezi Františkem Smolíkem a Jaroslavem Marvanem dávají tušit, že střet mezi snovým a trpkým světem zkroušeného Hrdličky, neschopného přežít v reálném prostředí bez cizích peněz, a věcným, chladnokrevným světem Jestřába, hluchého k jakékoliv lidskosti, je jedním z těch hereckých koncertů, který i po letech vzbuzuje mimořádnou pozornost a obdiv. (17.07.2019)

Výtečný snímek a obrovské překvapení. Naše kinematografie padesátých let opravdu nebyla jen o údernících. Vznikaly filmy Karla Zemana, Jiřího Trnky, urodily se skvělé životopisné filmy a také ty nejlepší pohádky, které dodnes zachraňují televizní Vánoce. "Jestřáb" je zčásti snímkem pro pamětníky a zčásti snímkem moderním. Jaká škoda, že židovského lichváře Jestřába už nemohl ztvárnit můj oblíbenec Jiří Plachý, ale pan Marvan to samozřejmě zvládl s bravurou sobě vlastní. Nechce se věřit, že pouhý rok předtím ztvárnil poprvé postavu Gustava Anděla. Pochvalu zaslouží všichni zúčastnění a také kanál CS film, díky kterému podobná díla nespadnou do propasti zapomnění. (23.10.2022)