Jestřáb kontra Hrdlička

Jeden z mála českých filmů padesátých let, který lze s čistým svědomím doporučit. Což je samozřejmě dáno klasickou literární předlohou, i když Svatopluk Čech by asi nebyl ztotožněn s nutným politickým vyzněným (bohatí končí špatně a naopak). Silný příběh podpořený výbornými hereckými výkony (Jaroslav Marvan, Vlasta Fabianová). (12.07.2012)

Pro mě dost nevěrohodně napsané postavy: pan Hrdlička je tak neuvěřitelně naivní až hloupý, že lze těžko uvěřit, že by takový člověk měl kdy něco společného s financemi. Opakovaně se nechává tahat za nos stejnými lidmi. Manželka a jedna dcera jsou bezcitné bestie, zatímco druhá dcera je z nějakého neznámého důvodu učiněný anděl. Bezcitný Jestřáb má u sebe malého syna, který se však jeví jako naprosto v pořádku, nijak nedotčen otcovou povahou. Prostě taková jedna velká podivnost. (31.10.2017)

Až nečekaně dobré. Ty úderné slogany na konci si sice autoři mohli odpustit, ale to už je daň svojí době. Jinak je to taková milá sociální pohádka, která se vzpírá nejen kapitalismu, ale i materialismu. S výbornými herci a nadčasovým varováním před všemi solidními bankéři, co půjčují výhodně do několika minut (na pobočce i online). (21.12.2012)

Sice mám dojem, že kdyby se režisérské práce ujali Václav Krška, Jiří Krejčík nebo Jiří Weiss, výsledek by byl přesvědčivější, ale i tak jde o slušnou adaptaci, v níž mě nejvíce baví Pivcova role bohémského šlechtice Romanova a Fabiánové snobská (i když šlechtického původu) manželka slabocha Hrdličky. Okouzlující je erotizující scéna před pokusem o znásilnění, kde Vlasta Fialová opět ukazuje svoji tělesnost, bezchybné jsou pro mě hlavně scény bálů (a pak baletní vystoupení v salonu Supovského) a karbanových doupat. Dobová kritičnost vůči světu jestřábího kapitalismu myslím zas až tak moc nezastárla (pomineme-li vizionářský závěr), podobné praktiky stále žijí či znovu ožívají. Přesto lituji, že si roli lichváře nezahrál Jiří Plachý místo Jaroslava Marvana. (02.04.2010)

Stejnojmenná novela Svatopluka Čecha není pouhý sociální dokument doby, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale kruté, téměř existenciální drama. Osobní i společenský pád kdysi váženého panského správce je prostřednictvím filmové kamery o to naléhavější, jsou-li důsledky tohoto nevyhnutelného okamžiku odhaleny v nepřizpůsobivosti, marnivosti a nepochopení těch, kteří hleděli příliš vysoko, aby nakonec padli až na úplné dno lidské společnosti. I kdyby byly z filmu vystříhány všechny vedlejší scény, dialogy mezi Františkem Smolíkem a Jaroslavem Marvanem dávají tušit, že střet mezi snovým a trpkým světem zkroušeného Hrdličky, neschopného přežít v reálném prostředí bez cizích peněz, a věcným, chladnokrevným světem Jestřába, hluchého k jakékoliv lidskosti, je jedním z těch hereckých koncertů, který i po letech vzbuzuje mimořádnou pozornost a obdiv. (17.07.2019)