Gauneri

Super drsna rezba a u me oblibenejsi nez zbytecne natahovany Pulp Fiction. Tarantino ukazal, ze je frajer, uz ve svym prvnim filmu a i kdyz je poznat, ze je to precejen hodne levny a v podstate se vetsina scen odehraje v jednom skladisti, tak to vubec nevadi. Je tu totiz naprosto spickova sestava mejch oblibenejch hercu, ktery 90 minut rvou, hadaj se a mluvi neskutecne sproste, sem tam naka perfektni hlaska nebo dokonalej vtipnej dialog a spousta krve, mrtvejch a drsnejch scen a nehappyendovej konec. Proste spickova drsna kriminalka, jaka se jen tak nevidi. (30.01.2005)

Gauneři, Tarantinovo slavný celovečerní debut, nezapřou originální, byť poněkud úchylnou obsesi svého stvořitele (scénář, režie i jedna z rolí) světem brakových románů, béčkových gangsterek a vůbec tímhle zvláštním subžánrem americké kinematografie. Brak (anglicky pulp) tu dostává nový rozměr - Tarantino ho povyšuje na zábavu širokých vrstev mainstreamového publika (k absolutní dokonalosti to dotáhl samozřejmě až svým následujícím filmem, který o tom vypovídá již svým názvem - Pulp Fiction). Vtip je v tom, že ačkoliv ,,šílený samouk z videopůjčovny" adoruje fenomén béčkového filmu, o béčkový film se ve své podstatě nejedná - Tarantino provádí skvělý a promyšlený casting, dokonce se dá říci, že má film napěchovaný hvězdami (i když spíše amerického nezávislého filmu), i přes přemíru krvavosti nikdy nesklouzne k přímému zobrazení skutečně drastické scény (atribut drastičnosti je posunut do jazykové roviny, která skutečně stojí za to...míra vulgarity je skutečně abnormální) - např. řezání ucha sleduje kamera natočena mimo epicentrum scény atd., už ve fázi scénáře je geniálně postižen trend verbální podstaty takového filmu - správný ,,drsňák" totiž spíše než zabíjí na potkání hlavně vypouští ultrastylové ,,hlášky, což scénárista Tarantino umí skutečně mistrovsky (a zabíjení má i morální podtext - být ,,gaunerem" se alespoň v tomhle filmu nevyplácí). Nelze nezmínit ani postmoderně řešené rozbití klasické stavby filmového vyprávění, což k dokonalosti dotáhl opět ve svém následujícím filmu, členěném do nelineárně řazených kapitol. Je divné psát o Gaunerech ve smyslu, že jsou zábavní, ale to je vlastně práce Quentina Tarantina - oprášil zašlou slávu tohoto žánru a otevřel ho i většinovému divákovi. Podobné filmy: Pulp Fiction: Historky z podsvětí (05.02.2009)

Zcela zásadní otázka pokud jste film ještě neviděli. "Kdo z nich byl vlastně špicl?" Brutální, krvavý, syrový, cynicky humorný a šokující? Jak pro koho. Tarantino však na sebe řádně ve svém debutu upozornil a dal všem značně najevo, o čem že ty jeho filmy tak zhruba budou! Mě osobně však tato prvotina hodinu a půl trvající až na pár scén dokonale nudila, spíše konverzačka tak trochu na úkor nějaké povedenější akce..Ty tu vidíme jen asi ze tří flashbacků. I když samozřejmě nejsem žádný sadistický zvrhlík ani úchyl ani ten, co by se nějak vyžíval v různých tvrdých sprostých slovech (kdo je větší "KING" ), kterých zde zazní bezpočet, tak dynamická ručně natočená scéna bez střihu tančícího pana Blonďáka na hit od skupiny "Stealers Wheel-Stuck in the middle" byla vynikající a pamětihodná. K ní bych pak třeba ještě přidal tu s přidělováním barev k přezdívkám pro smluvenou akci - hlavně pan Růžový se tu zviditelnil. Takže panové Bílý (Harvey Keitel), Oranžový (Tim Roth), Blonďáku (Michael Madsen), Růžový (Steve Buscemi), Hnědý (Quentin Tarantino) a Modrý (Eddie Bunker) bylo mi potěšením, byli jste dobří, ale něco mi na VÁS přesto nesedělo:-) Možná proto mě film až tolik neuchvátil, spíš to byl z mé strany jen průměr.. (12.01.2008)

Pan Bílý, pan Světlý, pan Modrý, pan Oranžový, pan Hnědý a pan Růžový májí udělat klenotnictví. Něco se nepovede, anebo spíše někdo je zradí. Pan Oranžový to koupí do břicha a pan Bílý se ho snaží dostat do bezpečí, na předem ujednané místo setkání. Do skladiště. Pan Bílý přemýšlí co dělat dál, do toho přichází pan Růžový. Přemýšejí co se to vlasně sakra stalo... To zhruba k začátku děje první vynikající Tarantinovky, která spolu s Pulp Fiction patří mezi perly světové kinematografie. Špičkové herecké výkony, výborný scénář, skvělá režie, kultovní hlášky a především věrohodnost dělají z Gaunerů nezapomenutelný filmový zážitek. (12.06.2006)

Ultralevné, ultranudné. Pochybuji, že jsem jenom neměl náladu, anebo že Tarantinovi jako tvůrci nerozumím (proč by mě jinak bavil Kill Bill), spíš mám dojem, že tu někteří adorují film s dobrými postavami, ale dějem a scénkami, u nichž se snad ani nejde bavit. Dialogy sice nejsou tak o ničem jako v Autě zabiják, ale jinak si s tímhle Quentinovým brakem v ničem nezadají. Asi jsem měl nějakou cenzurovanou verzi, z které utekly všechny hlášky, geniální scény (co mají všichni s tím řezáním ucha - je to samoúčelné až na půdu) a hlavně logika a momenty překvapení. Možná je to tím, že mám Quentina prokouknutého, možná jsem měl jenom štěstí, že jsem "zásadní odhalení" uhádl na míle dopředu, ale jedno vím určitě - nazvat Gaunery geniálním debutem, musel bych si vyříznout jazyk a vytřít si s ním zadek jak bych se styděl. (14.11.2008)