Jackie Brownová

Decentní a inteligentní drama plné propracovaných postav s různorodými charaktery a výbornou psychologií včetně pohnutek a pocitů. Přestože Jackie Brown není natočena exhibicionisticky, či podbízivě (naopak velice konstruktivně a "vznešeně") vztahy i zdánlivě obyčejná krimi zápletka jsou působivé; žádný z velké hromady (tarantinovských) dialogů nepůsobí prázdně, či samoúčelně, proto se Jackie Brown stává lahůdkou, avšak trochu umírněnou lahůdkou. Na rozdíl od Pulp Fiction zde není až tak nad čím jásat, byť zážitek je uspokojivý. Původně jsem ani filmu nechtěl nic vytkout, ale epilog je přeci jen zbytečně utahaný, což po diváckém nabuzení v rozuzlení způsobuje lehký pocit nudy. 8/10 (16.09.2009)

Do bodky premyslený scenár, taktná réžia a v neposlednom rade vychytaný herecký ansábel obstarávajúci vychytané dialógy. Umne gradovaný snímok upomínajúci na éru blaxploitation a žiarivú gloriolu Pam Grier. Plný naratívnych kreácií a výživných alúzií ktorými Mr. T nekompromisne neguje dohady o neschopnosti natočiť aj niečo iné, ako len excelentnú žánrovú pastiš pre svojich die-hard fanúšikov, ale naopak potvrdzuje, že keď chce, tak dokáže vybudovať uvedomelý filmový tvar ktorý takmer vôbec nerezignuje na svoj signifikantný rukopis, a pritom stále uspokojuje aj netarantinovskú obec. A práve preto "Jackie Brown" predstavuje ďaľší plnohodnotný zárez vo filmografii - neunaviteľne hravého auteura - Quentina Tarantina a stáva sa dôkazom jeho flexibilnosti, dômyselnosti a samozrejme vyspelosti. (06.02.2009)

Můj nejoblíbenější "Tarantino", ve kterém jsem uviděla skvělou Pam Grier poprvé od "kurvy s žiletkou" z Pevnosti apačů v Bronxu (1981). Tarantina mám vůbec ráda za tu schopnost reinkarnovat herce dávno uklizené v propadlišti filmových dějin a tady je to ještě "Kaskadér" Robert Foster. No a právě pro tyto dva - jejich debaty, poslouchání muziky, křehké dvoření se jeden druhému - (prostě pro to, co odlehčuje akční složku) se mi film moc líbí. Za zvlášť příjemnou považuji i tu část, kdy elegantní Jackie v černém kostýmu provádí v kabince výměnu tašek a tato akce je opakována v několika různých "provedeních", aniž by to bylo otravné! (02.02.2005)

Filmová ztvárnění románů Elmore Leonarda, jako např. Soderberghův OUT OF SIGHT či právě JACKIE BROWN, mají něco společné - nevzrušivě plynoucí děj. Přitom ale nemám pocit, že bych se nudil, vždyť v obouch případech stojí za kamerou šikovný režisér a výsledkem je pohodová podívaná. Je jasné, že kdo čekal další Pulp Fiction, musel být zklamán. Ale Tarantino nic takového nezamýšlel. Sám prohlásil: "Točit další Pulp Fiction? To by byla nuda." Zkusil si něco jiného a mně tím potěšil. Vyzvihl bych zejména citlivě ztvárněnou náklonnost obouch hlavních postav (Forster-Grier) a nápad s cyklicky se opakujícím dějem ve scéně v supermarketu. Tarantino prostě umí, ať šáhne na cokoliv. (21.07.2002)

Quentin vytáhl z archivu zašlou Pam Grier a rozpomněl se na černošský exploatace z let 70tých aneb vypořádávaní se s otroctvím v USA na prahu milénia. Oživil vzpomínky i výběrem herců, kteří odkazují sami na sebe, a postavil do jedné roviny cool herce s cool dialogy a vedle toho necool herce s necool dialogy. Druhé převažuje, ratifikujíc motto: S dospělostí končí hravost. (04.04.2008)