Balada pro banditu

Zajímalo by mě, jestli na nápad se zapojením “publika“ přišli tvůrci za střízliva, případně jestli jeli v tu chvíli na tom, na čem evidentně jelo publikum... Zpracování je šílené, od kytar místo zbraní po “reálné“ prostřihy (o zdrogovaných “komparzistech“ jsem už psal, ale pořád je to prostě Balada pro banditu, takže 50%... (02.02.2016)

Parta mladých lidí, většinou folkařů a kotlíkářů, se sešla na festivalu a převedla divadelní zpracování Olbrachtova románu. Fikce se prolíná se skutečností. Pušky nahradily kytary, místo koně poslouží kláda. Je to nezvyklé pokoukání, ale zajímavé, méně je v tomhle případě víc. Nejlepší na celém filmu jsou písničky v podání brněnského divadla Husa na provázku, v čele s Miroslavem "Šuhajem" Donutilem, kterému role loupežníka sedne. (11.05.2003)

Forma snímku je velmi zvláštní a divákovi chvíli trvá než si na ni zvykne. Těm, kteří ji příjmou je nabídnuto originální hudební představení se zajímavým příběhem, výraznými postavami (Donutilovi sedl hlavní hrdina velmi dobře, překvapil mě Pecha pro mě osobně v netypické roli, ale možná vůbec nejvíc se mi líbil Polívka a jeho Mageri), z-nouze-ctnost(?) nápady (především ty kytary), překvapivě dobrými pěveckými výkony a tím nejdůležitějším, výbornou a krásnou hudbou (Miloš!!!). Pravda, děj je docela často "narušovaný" prostřihy do obecenstva a film tím ztrácí na kontinuitě, ale jako muzikál (ostatně hlavní žánr tohoto filmu) funguje více než nadprůměrně, proto dávám solidní 4*. (12.09.2012)

Mimořádně zdařilá filmová adaptace jednoho z nejlepších divadelních představení malých forem sedmesátých let v jednom celku zachovává celou tehdejší subkulturu mladé generace v jejím výrazném - stále celočesky poněkud nezaslouženě podceňovaném - brněnském provedení. Moravská paralela pražského centra, která se dále vyvíjela až ke KOLOČAVĚ Ulrychových, dalších výrazných osobností jeho brněnské alternativy, je doplněna dnes zapomenutou veličinou českého sborového zpěvu - Vysokoškolským uměleckým souborem - a trampský akcent je zvýrazněn Zelenáči, jednou z tehdejších předních trampských skupin. Prolnutí rusínské předlohy s výraznou lokalitou západního pohraničí a jejím neobyčejným geniem loci dále dotváří tuto nevšední kulisu avantgardního divadla. Z této základny - kombinace malé divadelní formy a trampského potlachu ve stylu PORTY - vyrůstá i hraný film. Sísovou předností bylo jak zvládnutí hudební složky (nevšední bratr až příliš angažovaného pěvce normalizace Miloš Štědroň), tak osobitých textů, jež je možno oprávněně považovat za Uhdův umělecký vrchol, tak její - rovněž mimořádně nevšední - propojení do celistvého uměleckého tvaru, který zachoval pro budoucí časy lidské i umělecké počátky tří výrazných představitelů vznikající generace - Polívky, Bittové a Donutila. Někdejší bratislavskobrněnská paralela pragocentrismu v nejhlubší normalizaci (doba vystupňování brutálně vedených kampaní proti disentu a až neuvěřitelného prznění charakterů ve velkém) byla silným a očišťujícím světlem v temnotách. Světlem, které k nám právem září i dnes. (28.08.2007)

Krásný příběh v zajímavém filmovém zpracování. Také asi můj první kontakt s Ivou Bittovou a jejím hlasem. Polívka už v té době byl skvělý a příjemný byl i Miroslav Donutil. Jo to bylo ještě tehdá, kdy mu národ neříkal ,,mistře'' a na ČT s ním do zblbnutí něželo 3x s M. Donutilem, 4x s M. Donutilem, 5x s M.Donutilem... Hudební aranžmá bylo skvělé, díky účasti členů Greenhorns, kteří písně doprovázeli. V devadesátých létech se objevila snaha znovu tento řekněme - muzikál oživit, ale mně se stejně nejvíce líbí tato původní verze. Je syrová, zemitá, akustická... Hodně dobrá záležitost, kterou buď budete milovat, nebo vás neosloví. Za mne je za 4 kule žandára. * * * * Velmi stručný avšak výstižný komentář - uživatel Lima! (05.05.2013)