Zánik samoty Berhof

"Člověče, víš že ani nevim, co mě to popadlo?" Co mě na tomto filmu zaujalo? Příběh tedy rozhodně ne, začátek je dost nepřehledný, prostředek je dost nezáživný a konec je dost otevřený. Na tomto filmu mě zaujaly herecké výkony, hlavně pak mladičké, tehdy sedmnáctileté Petry Vančíkové, známé především ze seriálu "Chlapci a chlapi" a Ladislava Křiváčka, profesionálního psychopata, známého hlavně ze seriálu "Nemocnice na kraji města", který s touto rolí, určitě neměl žádný problém, protože byl takový i v reálném životě. (06.10.2015)

Veľmi slušný film z povojnového obdobia kdesi na česko-poľsko-nemeckom pohraničí. Dvaja z trojice slovenských hercov zvládli češtinu bez predabovania. Ostala iba P. Vančíková, to je tá Alžbetka z Perinbaby, ak by bola niekomu povedomá, ktorá už predabovaná bola. Hraje jednu z hlavných postáv a jej priestor ma vo filme prekvapil. Nečakal som to. Film má dobrú atmosféru i príbeh a niečo veľmi, veľmi podobné a rovnako so slovenskou účasťou natočil i F. Vláčil -Stíny horkého léta . Niektoré mníšky nosia miesto kresťanského krížu trochu iný kríž...80%. (09.06.2013)

Depresivní doba, bezútěšné prostředí, lidská krutost a Smutný záběry vás nutí hledat nejbližší trám k pověšení, ale celé je to vlastně o tom, že je ve všem potřeba najít, ať je to sebeobtížnější, kousíček svého štěstí. Třeba tím, že odtáhnu s kárkou dál.. Nabízí se porovnání s Vláčilovými Stíny horkého léta a ty mají ve své sevřenosti a vyprofilování postav navrch. Na druhou stranu nomen omen Křiváček, sic nedosahujíc šarmu Kukury, si umí získat pozornost i bez vidlí v ruce.. (03.08.2023)

Drsný kraj, drsní lidé, drsná doba. Studené a odtažité drama z poválečného léta na česko-polsko-německém pomezí s Janou Brejchovou jako německým werwolfem mělo u mne problém v tom, že jeho jedinou kladnou hrdinkou je mladá dívka Ulrika (Petra Vančíková). Ostatní jsou buď nacisti, primitivové nebo jen letmo nahozené postavy, ke kterým si divák nevytvoří žádný vztah. A potom nemůže fungovat ani nic jiného. (17.01.2020)

Další z filmů, které jsem si znelíbil v dětství, protože jsem jim neměl šanci porozumět. V paměti mi utkvěl jen ten temnej vizuál, mlha, řev, jeptiška a Němci napíchnutí na vidle. Pan režisér Svoboda tu dobu narozdíl ode mě zažil, přesto bych si myslel, že mohla být rok po válce přece jen radostnější. Tady to všude bylo jak na funuse, všichni hlavní aktéři vyjma těch nejmladších byli jak z hororu, místo aby něco říkali, tak se tvářili jako nositelé těch největších tajemství. Takhle to měli v práci, v hospodě, i se ženskou v posteli. Hrozná depka. Ale o to snáz si asi divák představil tu tísnivou atmosféru. Zamilovat si tento film by mi přišlo jako jistý druh sebemrskačství. Špatný ale v žádném případě není. (14.01.2020)