Réžia:
Jiří SvobodaScenár:
Miroslav VaicKamera:
Josef VanišHudba:
Jozef RevalloHrajú:
Milan Kňažko, Filip Renč, Pavel Nový, Marcel Vašinka, Ivana Chýlková, Lenka Skopalová, Jiří Kodet, Miloslav Štibich, Jana Vychodilová, Alois Liškutín (viac)Obsahy(1)
František Cepek je mladík z prosté rodiny. Vystudoval reálku a chystal se na techniku, když přišla okupace. Musel nastoupit jako pomocný dělník v továrně. Tam se setkává se starším mužem jménem Telec, kterého ale všichni znají pod přezdívkou Hrabě. Ten Františka zaujme okázalým pohrdáním prací a bezostyšným koketováním se ženami. František, jemuž Hrabě říká Papilio (motýl otakárek), je naplněn mladickými ideály, naproti tomu Hrabě je extraktem nejhrubšího individualismu. Od studenta obchodní akademie a divadelního herce se dopracoval až po člena předválečné galerky. Vydírá, krade, pije, zneužívá ženy a svým způsobem i samotného Papilia. Milan Kňažko v roli Hraběte mohl uplatnit bohatou škálu svého hereckého mistrovství. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (26)
Silný příběh z období okupace a herecký koncert Milana Kňažka. Charakter postavy pod přezdívkou Hrabě je v jeho podání na dobu 2. světové války víc než neotřelý. Pohrdá prací a naopak vydírá, krade, pije, zneužívá ženy. Za pozornost stojí i mladý František Cepek v podání Filipa Renče. Jaký na něj bude mít Hrabě vliv? Vcelku pozapomenutý snímek plný ideálů a nerozvážnosti zaujme především svým zpracováním. Poetické ladění staví dějství do zcela jiné roviny. Dnes už pro někoho možná nudný, ale jinak přeci jen z uměleckého hlediska zajímavý počin. ()
Milan Kňažko v roli Hraběte předvádí velmi podobný výkon jako jeho postava Miloše Lexy ve filmu Dobří holubi se vracejí. Stejný suverén a machr, chladný a vypočítavý. Nicméně to nevadí, roli zahrál s dokonalou přesvědčivostí. Jiří Svoboda v osmdesátkách neměl konkurenci, jeho filmy dýchaly výraznou stylizací, nevšední kamerou Vladimíra Smutného (v tomto případě Josefa Vaniše) a magickou hudbou Jozefa Revalla. Tohle všechno se potom od devadesátek někam vytratilo a už nikdy se bohužel nevrátilo. ()
Trošku kachyňovsky (a maličko herzovsky) laděný film (výtvarně stylizovaná kamera, erotizující poetičnost) zasazený do 2. světové války, kde mi moc neseděly výkony hlavních herců (Kňažko, Renč) a určitá chladnost provedení. Námět ovšem skvělý, prostředí lumpenroletariátu ještě lepší (ovšem na Sequense to také nemělo). ()
Milan Kňažko jako hrabě , který je něco mezi básníkem, zlodějem, podvodníkem a svůdcem ale i učitelem života, ke kterému vzhlíží mladý Filip Renč , kterého zasvěcuje do tajů svádění a znalosti žen, čili je pro něj asi ten největší hrdina. Jenže story se odehrává za druhé světové války a to, že někdo umí svlíkat ženský ( nechci bonzovat, ale Chýlková a Skopalová .. ) ještě neznamená, že je hrdina. Zapomenutý film, který i přes svou obstarožnost není špatný. ()
"Život je taková blbá hra, kterou člověk nesmí brát příliš vážně...." Milan Kňažko v té roli člověka bez svědomí a morálky je výborný. Dlouho jsem si říkal, že už jen kvůli jeho herectví (a lehce poetickému nádechu) dám filmu aspoň čtyři hvězdičky. Ale postupem času mě už ten příběh z doby protektorátu úplně nebavil. Neříkám, že ta závěrečná pointa nebyla úplně špatná, ale vlastně mě ta emancipace Papilia vůči svému "učiteli" moc ani nepřekvapilo. ()
Reklama