Nuda v Brně

Ve své době se mi to svým způsobem líbilo - snad i proto, že jsem tehdy hořel mladistvým obdivem k Morávkovým divadelním inscenacím, na které jsme jezdili pravidelně se školou do Klicperova divadla v Hradci - ale dnes už mě to míjí. Přijde mi to hodně zaseklé ve své době (ten film pozoruhodným způsobem zastaral - nezávisle na tom, že záměrně působí "retro" dojmem), částečně takové intelektuálsky odtažité, a především pak prostě jen nudné - většinu děje mě zkrátka nebavilo sledovat, bylo mi jedno, co se tam děje, a přišlo mi to prostě jen jako takový nevtipný bizar, který mě osobně neoslovuje. Podobně jako samotné obsazení - většinu herců jsem zde shledal nesympatickými, podobně jako Krajčův písňový doprovod. Toto je film, k němž mám za sebe spíše výtky subjektivně-emočního rázu - ale prostě nelze jinak. Podruhé už bych se mu v telce vyhnul. (03.08.2017)

Narozdíl od jiných filmů o sexu má Nuda inteligenci, se kterou ke zvolené látce přistupuje. Zajímavé bylo obsazení Miroslava Donutila a zvolení černobílého obrazu. Herci (neherci) sedli do svých rolí opravdu perfektně a vážný závěr filmu mě příjemně překvapil, což ale nezabránilo tomu, že jsem se zhruba v půlce filmu lehce nudil. P.S. Pupendo nebylo výrazně horší, jen prostě jiné. Rohlík, rohlík...rohlík ;-) (15.12.2003)

Příhodný a trochu ironický název pro film. Slovo "nuda" totiž může navodit opravdu nudu a taky to u mě tak nakonec dopadlo i přesto, že ve filmu to rozhodně taková nuda, jako to na první pohled vypadalo, nebyla. Plejáda známých herců od těch opravdu dobrých jako je Donutil k těm opravdu šíleným jako je Liška nebo Budař si nudu určitě užívali, až tak, že divák se občas i pobaví. Mně tam teda ale vadí jedna věc, dost zásadní věc, a to černobílý obraz, který asi měl navodit pocit průměrnosti. Já si nemůžu pomoct, ale autoři museli vědět, že točí normální film, nic extrémně zdařilého. Protože jak to všecko funguje ve filmu a jak to všecko vypadá na venek, to není nic zázračného, a taky by z toho nic zázračného podle mě ani nebylo. Nula od nuly pojde. ---Tady nejde o soulož, jde o lásku, rozumíš. Já třeba hrozně toužím po lásce, jo? A proto bych pořád souložil. (10.05.2008)

Každý tvůrce vypouští uvedením svého díla na diváka svůj "šíp", kterým chce zasáhnout pokud možno celé spektrum vkusu diváků. Některé "šípy" (těch zase tak moc není) mě zasáhnou do desítky, většina mě zasáhne s různou mírou účinku, některým musím nadběhnout aby můj "terč" alespoň škrábly a u některých se jen divím, co to proletělo kolem a co mě naštěstí minulo. Tohle byl (co se týká vkusu) ten poslední případ. (10.02.2004)

Tak ze všech souloží, které dnes v Brně proběhly, jedna stála opravdu za to. Freud naruby: úkladná vražda ultrastarostlivé matky je jen prvním z drastických kroků, jež musí prosté cudné děvče učinit pro osvobození se k lásce. Není totiž ještě vyhráno: bude také nutno pomocí baseballové pálky vysvětlit vyvolenému (který mi silně připomíná mého nejmilejšího kamaráda), co a jak; což je těžké, když sama neví, co a jak; Olinka však projeví mimořádnou sílu vůle (pomineme-li, že k trpělivosti má vlohy) a všechno je nakonec trochu jinak, než jak radí „zkušený“ brácha (chlapci), resp. kolektiv kamarádek (děvčeti). Láska vítězí a neporazí ji ani dobré rady ani oživlá zombie ve špajzu. Příběh na kontrastním pozadí mozaikovité typologie znalců nudy v Brně, již tématizuje Liškovo „ta soulož, která by tak ráda byla proběhnuta“ a uzavírá fatálně topolující Donutil: „posraná celá zeměkoule aj s posraným celým vesmírééééééém“. Takhle nějak bych si představoval komedii o současných Češích, pane Hřebejk. Na současnosti jí kupodivu nic neubírá ani částečná leč zřetelná sympatická retro stylizace, čímž nemyslím jen černobílý obraz. Jen toho slibovaného Brna tam moc nebylo. Váhám mezi čtyřmi a pěti, na just nízkému průměru dávám pět. Na periferii díla Pecha v roli Pechy, Goldflam v roli Goldflama. Gramotné titulky, výstižný plakát. (05.09.2011)