Dívka s mušlí

Dívka s mušlí patrí k filmom, u ktorých je veľmi ťažké udržať uveriteľnosť a proporcie. Uznávam, že vynútená starostlivosť o troch mladších nevlastných súrodencov spôsobí rýchlejšie dospievanie a rozvoj potrebných znalostí na úkor tých detských, ale Vendulkina mánia nedeliteľnej rodiny mi pripadala nevierohodná. Takže z celého filmu ma zaujala najmä doba jeho nakrútenia vo vzťahu k jeho depresívnemu vyzneniu a veľmi dobré stvárnenie matky - alkoholičky Evelynou Steimarovou. (26.07.2014)

Čekal jsem další filmeček ze začátku osmdesátek u kterého se budu pochechtávat. Ty filmy jsou totiž někdy legrační už jen tím svým prostředím a módou těch let. Že nekoukám na tuctovou věc jsem docela rychle pochopil, když jsem viděl těžký boj třináctileté Venduly s tvrdým osudem. A vůbec jsme se nesmál ! Věřím, že takových Vendul co musely dospět aniž by si řádně prožily dětství kvůli alkoholismu rodičů je mezi námi nespočet. Tohle rozhodně není jen své době poplatný film. Dita Kaplanová (Vendula) mne zaujala už ve snímku Čekání na déšť a tady svoji roli opět zahrála s přehledem. Je to velmi depresívní film a smutný. Do toho Hapkova hudba a prostředí dětského domova na jakémsi barokním zámečku, podzim... Pokud se chcete dostat do sklíčené nálady, neváhejte - tohle je opravdu psychologické drama se vším všudy... Domnívám se, že tento film je tu výrazně podhodnocený. * * * * (21.07.2014)

Tak i za socialismu se točily těžký fillmy se sociální tematikou, tady o holčině, která má mámu alkoholičku a tátu v bílém kožichovém outfitu. Moc dobře se na to nekoukalo, ale kvalitu to má. Ditu Kaplanovou si spíš pamatuju z Matěji, proč tě holky nechtějí? (1981) , kde byla erotickým cílem hlavního hrdiny ale tady hraje malou třináctku a přitom to je jen o rok mladší film. Dobrá herečka. (06.12.2023)

„Co z tebe bude?“ - „Buchta.“ - „Co?!“ - „Buchta. To říká máma.“ Na režisérovi Jiřím Svobodovi mě příjemně překvapuje jedna věc; viděl jsem od něj doposud 4 filmy a každý mi přijde úplně jiný. To, co všechny spojuje, je společný převládající žánr, drama. A také kvalita, se kterou na tom byly také všechny podobně, Dívka s mušlí rozhodně není výjimkou. Na úvod je třeba říct, že film je takřka konstantní depresí. Těch pár záchvěvů něčeho pozitivního vždy velmi rychle zmizí, jako by to bylo něco nepatřičného. Snové (a tolik vypovídající) Venduliny představy spolu s výbornou Hapkovou hudbou tomu jen napomáhají. Stejně jako herecké výkony většiny zúčastněných. S Vendulinou matkou snad ani nejde soucítit, jen jí opovrhovat, s dcerou je to už kapánek těžší. Na jednu stranu ji člověk upřímně lituje a chápe, na druhou kroutí hlavou nad tou umíněností a možná krásnou, ale zcela naivní, sebezničující představou. A pak přijde konec a člověk si jen posteskne nad tím, že tuší, jak by to asi pokračovalo dál. Hodnotím slušnými 4*. (08.02.2018)

Příběh jak vystřižený z pořadu Pošta pro Tebe. Na někoho, kdo zažil podobnou situaci, ať už přímo v dětském domově, nebo v rozvrácené rodinně, musí film působit ještě silněji. Ať už v pozitivním, nebo negativním smyslu. Naprosto reálný obraz řešení sociálních problému v rodinně v 80tých letech. Lhostejnost a nezodpovědnost se zde prolíná s pravým opakem, ovšem bez jakýchkoli reálných možností. Velmi silná a autentická atmosféra. (30.09.2012)