Nattevagten

V roce 1994 natocil do te doby neznamy reziser Ole Bornedal film Nattevagten, v Hollywoodu asi cumeli jak pera z gauce stejne jako ja, zvedli telefon a zavolali mu, jestli by tenhle mrazivej thriller nahodou nechtel natocit u nich s o par milionu dolaru vyssim rozpoctem a hvezdnym hereckym ansablem... no a tak vznikl o nemnoho horsi Hlidac mrtvych. Ovsem tento original zustal neprekonan. Pro mrazeni v zadech pri sledovani v potemnele noci naprosto idealni. [9/10 říjen 2009] (06.10.2009)

„Na mou novou práci!“ - „Nechápu, proč s tím opruzuješ.“ - „A co dělám?“ - „Zní to hnusně.“ - „Budu jen muset celou noc sedět na prdeli.“ Alespoň to si Martin myslel, než jednou zazvonil alarm z márnice…Film má 2 roviny. Jednu se špičkováním 2 nevyzrálých, pubertálně se chovajících spolužáků, která je odlehčená a sem tam se u ní člověk opravdu pousměje (ačkoliv z ní oba parťáci před divákem nevychází morálně zrovna nejlépe), druhou s prací nočního hlídače, která je už vyloženě thrillerová (dokonce s drobnými prvky hororu). Ta mě také bavila podstatně více a budování napětí spolu s hutnou atmosférou hodnotím na výbornou. K tomu se přidá postupná bezvýchodnost situace hlavního hrdiny, kdy se začne všechno obracet proti němu, směrem ke konci pak solidní gradace…jen to nepříliš uvěřitelné chování až vyložený zkrat 1 z postav kazí celkový dojem a jde z něj poznat, že talentovaný Ole Bornedal se tenkrát teprve hledal. Škoda, přesto slušné 4* rád dám. „Zahrajeme se si s osudem.“ - „Už na nás těžce dopadá. Cítíš to?“ (11.12.2022)

„Nechcete sedativa? Budete po nich zpívat hymnu, když se budete dívat na krvák.“ :o) Kdyby se děj v prostřední třetině občas netáhl a tím v některých scénách nerozmělňoval atmosféru nebo kdyby Ole Bornedal naplnil toto místy táhlejší dění i něčím jiným, než neustálým plkáním hlavních postav o sexu, tak by byl Noční hlídač možná dokonalým thrillerem s horrorovými prvky a navrch i zdařilým druhým humorným plánem. Už od začátku s prohlídkou prostředí márnice, zmínkami o divných událostech či záběrem na starou černobílou fotku vzniká mrazivá atmosféra s nejedním zneklidňujícím podnětem. To se pro diváka naštěstí děje ve filmu průběžně v mnoha pocitově úderných scénách samoty na noční vrátnici (červený alarm!) a v poslední třetině film vygraduje nejen do slušného děsivého psycha, ale i do příjemně odlehčeného závěru s metafilmovým pomrkáváním na diváka. Mladý Nikolaj Coster-Waldau už tehdy hodně dobrý, nicméně nejvíc pamětihodnou postavou pro mě v rámci žánru vytvořil Ulf Pilgaard jako komisař nesoucí v sobě esencí vysokého respektu, charismatu, skryté ironie a SPOILER! také uvnitř skrytého zvráceného zla. ... „Už jsi byl někdy zabitý? Hned se vrátím!“ :o) ... Nejen skrze zvláštní smysl pro černý humor jsem si Nočního hlídače poměrně užil. [80%] (05.06.2023)

Bohužel jako první jsem viděl režisérův vlastní remake. Těžko pro mne říci, o kolik je původní film lepší nebo horší, jelikož remake téměř doslovně kopíruje první snímek. Moje smůla, možná jsem se připravil o pěkný zážitek. Takhle mohu jen napsat, že jsem se utvrzoval v tom, jaká další scéna bude následovat... (20.04.2014)

Nízkonapäťový thriller, často vlečúci sa ako sopeľ z nosa, avšak ktorý je okorenený pár morbídnosťami (ale horor to nie je ani omylom). Ku spokojnosti sa tu thrillerovo vydarilo iba pár scénok, ale tie aspoň stáli za to (hlavne v márnici a k záveru snímku). Škoda, že bolo medzi nimi toľko nudy a celkovej jednoduchosti. Ono vo všeobecnosti pátranie po tajomnom vrahovi nebolo bohviečo, dosť banálne a povrchné, bez myšlienky, ktorá by diváka dokázala zaujať. Keby sa tu pridalo na napätí a zaujímavých situáciách, pričom by sa nezabudlo ani na prípadný masakrík, tak mohlo ísť o veľmi dobrý hororovo-thrillerový počin. Takto len priemer. 60/100 (22.09.2016)