Jízda

Film, který podle mne drží nad vodou písničky a letní pohoda. Jinak Geislerová je mi i zde herecky krajně nesympatická, a celkový příběh by se vešel do bakalářské povídky. Navíc je to celé takové prázdné - včetně těch lidí na plátně. Postavy mi jsou zde zkrátka ukradené jako nikdy. Ale jo, mladej Svěrák je zručný rejža, když tomu dokázal dal kabátek coolovosti. (04.07.2012)

Jízdu jsem zažil kdysi dávno před zaregistrováním se na ČSFD v televizi a nechtěl jsem ji hodnotit znovu jen tak zpaměti. Dobře jsem udělal. Včera jsem ji totiž viděl na velkém plátně, navíc z (místy fakt půvabně poškrábaného) 35mm filmu a z promítačky, která si v půli snímku řekla o nový kotouč a vyžádala minutovou přestávku. To všechno dalo dohromady milionovou atmosféru, která se k tomu bezstarostnému příběhu lidí jedoucích na jih prostě skvěle hodila. Lehounká Svěrákova režie, hezky barevná Brabcova kamera, hudba od Buty, svoboda, léto, přátelství, dobrá nálada... Tak co řešit? (19.06.2018)

Pro mě to není bůhvíjaká kultovní záležitost, ale "jen" příjemný, pohodový film. Svěrák ani při ultralaciném natáčení nerezignoval na různé filmařské kousky, kterými ozvláštňuje jinak až příliš jednoduchý a přímočarý film. Příjemní jsou civilní herci (i když Geislerovou nemusím) a hudba od Buty. Tu neminul Český lev, stejně jako kameru F.A. Brabce. Neproměněny zůstaly nominace na film, režii a pro Geislerovou (tehdy vládlo Díky za každé nové ráno). (17.07.2003)

Film, který se silou svého působení a vystavěnou atmosférou zcela vyrovná americkým trhákům (které mám taky moc rád). Jeden z nejatmosféričtějších českých filmů vůbec....a nejlepší road movie, kterou znám...líbil se mi víc, než kultovní Bezstarostná jízda....možná proto, že silničky jižních Čech jsou mi přece jen bližší než široké pláně amerického snu....A konec je hodně silný, rád se jím nechám znovu zasáhnout. (30.05.2006)

Ještě nikdy jsem "Jízdu" neviděl, a tak jsem to konečně musel napravit. Člověk o tom filmu ví, sem tam v televizi zahlédne nějakou scénu, ale postupně si uvědomuje, že ten film mu vlastně uniká. Skvěle vystavěné postavy, které hrají na to, že jsou jejich představitelé celkem bezprostřední, vlastně spíš nehrají. V jejich společnosti pak film snesete a čekáte, co bude dál. Dialogy jsou překvapivě chytré, vlastně až existenciální. Tohle rozhodně není jen road movie průměr, ale je v tom něco víc. No a nakonec, soundtrack od Buty je prostě nezapomenutelný. Ta písnička je depresivně pohodová, stejně jako celý film. (06.01.2014)