Jízda

Aj po dlhých rokoch sa oplatí pozrieť znova, je to najlepší road movie z našich končín. A hoci tento žáner veľmi nemusím, tento má niečo do seba. Už len tu vidiecku atmosféru, slnko, dlhé polia a pesničky od Buty. Dejovo nemá nejakú výraznú líniu, ale srší z neho pohoda. Scenár je minimalistický, ale kvalitnejší herci ho potiahli. Rovnako tak aj nehereci, teda obyvatelia dedín, ktorí prinášajú prirodzenosť. V záberoch na krajinu počas pesničiek kraľujú dobré kamerové zábery. (15.03.2017)

„Plyne z toho, cos říkal, ňáký poučení?“ S Jízdou jsem měl v podstatě jediný problém, a to s jejími postavami. Tajemná a provokativní Anna mě postupně začala bavit, avšak oba mužští hrdinové mi byli dlouho docela dost nesympatičtí a až směrem k závěru jsem si k nim konečně našel cestu. Což je škoda, protože se mi jinak snímek líbil, ať už svými triviálními dialogy či tou těžce pohodovou, bezstarostnou a hravou atmosférou (hudba samozřejmě udělala svoje), do které jen sem tam zasáhne nějaký ten mráček. O to silnější byla ta facka na konci…na druhou stranu ji oceňuju, protože teprve potom má v divákovi šanci plně dozrát ten dojem pomíjivosti a prchavosti (spojený nejen s touhle letní jízdou). Celkově to vidím na slušné 4*. „Jestli se stydíš, tak já se votočím.“ – „Ne, nestydím.“ - „Já kdybych byla chlap, tak bych tohle asi nepřežila.“ – „A co na tom je?“ – „No…jak se vám to ve vodě scvrkne. To musí bejt hrozná potupa, ne? (20.07.2015)

"Mám tu libový francouzský značky." Nikdy mě nikdo neobvinil z toho, že mám dobrodružnou povahu, ale po prvním kontaktu s Jízdou jsem měl myšlenky jen na to, jak si s kamarádem zpojízdníme kabriolet nejistýho původu, osadíme jej francouzskými espézetkami (nejlépe 995 JZD 75) a vyrazíme třeba na sever nebo na jih. To je jedno. Nikdy k tomu nedošlo, ale určitě by mě hodně bavilo nahánět auto po louce, kutálet se v duši z kopce, kochat se Temelínem, užívat si s praštěnou stopařkou a poslouchat přitom Buty ve vrcholný formě. Pro mě se tady zkrátka zrodil kult, kterej na mě dýchne úžasnou atmosférou, kdykoli se k němu přiblížím na vzdálenost jedný dlouhý ruky. (14.02.2017)

Ještě nikdy jsem "Jízdu" neviděl, a tak jsem to konečně musel napravit. Člověk o tom filmu ví, sem tam v televizi zahlédne nějakou scénu, ale postupně si uvědomuje, že ten film mu vlastně uniká. Skvěle vystavěné postavy, které hrají na to, že jsou jejich představitelé celkem bezprostřední, vlastně spíš nehrají. V jejich společnosti pak film snesete a čekáte, co bude dál. Dialogy jsou překvapivě chytré, vlastně až existenciální. Tohle rozhodně není jen road movie průměr, ale je v tom něco víc. No a nakonec, soundtrack od Buty je prostě nezapomenutelný. Ta písnička je depresivně pohodová, stejně jako celý film. (06.01.2014)

Poprvé jsem to viděl na začátku léta, zrovna když jsem skončil své putování základní školou- takže se mi tím filmem strefili do toho rebelantského období, kam tenhle film sedl jak prdel na hrnec. Geislerku jsem nikdy moc nemusel, ale tady jí to docela slušelo. No největší hvězdou pro mě byl Pastrňák a písničky od Buty: "Do Tramtári- do Tramtári- do Tramtáriééé" a samozřejmě "Najdem si místo, kde se dobře kouří..." (15.08.2012)