Příliš velká šance

Československý psychologický kriminální film, v němž nešťastnou náhodou vedoucí výzkumného oddělení P. Gabriel srazí autem desetiletého chlapce. Pachatel, jehož ztvárnil J. Kanyza, nedokáže unést vlastní vinu, ukryje tedy nebohou oběť v lese, pokouší se zahladit stopy a své provinění se snaží hodit na dvojici trampů, které přistihl, když se mu vloupali do chaty. Nepříjemnou komplikaci pro Gabriela představuje stopařka Olga (J. Jurištová), která inkriminovanou noc strávila s Kanyzou a postřehla nepatrný detail, díky němuž pochopila, že pachatelem je právě její milenec. Snímek je vyprávěn způsobem, kdy je pachatel ponechám svým výčitkám a zoufalství a práce kriminalistů je skryta v pozadí, navenek vychází pouze výsledky pátrání, jež jsou konfrontovány s pachatelem. Rameno spravedlnosti zde představuje pouze major Válek v podání R. Lukavského, jenž svým navenek milým jednáním s Gabrielem uměle potlačuje podezření a snižuje tak jeho neklid, ovšem pouze do té doby, než ho psychologicky dotlačí k tomu, aby se sám usvědčil. Právě díky upozaděné práci kriminalistů, má tak film silný psychologický charakter a ukazuje vnitřní myšlenkové pochody pachatele. Ve vedlejších rolích se objevili V. Zavřel a T. Juřička v rolích trampů, S. Bartošová jako Gabrielova bývalá žena. Snímek s patřičným napětím podle scénáře všestranného P. Schulhoffa natočil O. Fuka a zabývá se psychologií pachatele trestného činu, který se marně snaží zmást kriminalisty, s ohledem na obsazení mého oblíbeného J. Kanyzy a zajímavý a poutavý příběh hodnotí nadprůměrně. (21.04.2022)

„Víte, jen v jednom jsem se zmýlil. Čekal jsem, že...“ ...a to by byl vlastně spoiler, doříct to. Já jsem taky ve výsledku čekal cosi jiného. Nicméně československé kriminálky, nakolik bývají mnoha rozhleděnými filmovými fanoušky označované za neobjevné, tendenční a nanejvýš průměrné, měly pro mě vždycky zvláštní kouzlo silného napětí a psychologie... a tuto noc jsem si potvrdil, že tohle kouzlo pro mě vůbec stále nevyprchalo a funguje na mě pořád. Příliš velkou šanci jsem viděl poprvé a navzdory tomu, že nejde o horror, musím říct, že jsem se už dlouho u žádného filmu tolik nebál.... až to bylo silně nepříjemné, sledovat počínání hlavního tragického hrdiny, který vlivem jedné tragické události takto sešel z cesty... v atmosféře vytvořené tmou, neustálým napětím, kolem pustým lesem, psychologickým dusnem, svítící baterkou, temnou Hapkovou hudbu... brrr, už jen ten děsivý vnitřní prožitek při pohledu na TU reálnou hrůzu a krutou pravdu na zadním sedadle před nemocnicí, nakolik totálně převrátí psychiku hlavní postavy a odkloní člověka od původně férového uvažování směrem k sériově protizákonnému jednání. Zajímavé je i srovnání, jak čestně se pan doktor snaží řešit morální dilema ve své vědecké profesi, kdy mu přijde nefér okamžitě převzít výskum po jiném člověku, který na něm dělal spoustu let, a nakolik jiná tvář z něj vzejde po vhození do existenciální situace s podílem viny. Souhlasím s honajzem starším, že v tom filmu snad není zbytečné scény, nakolik se rozjezd zdá zdlouhavější a nijak objevný. Závěrečnou scénu, která zároveň posunula dlouhodobě ponurou atmosféru do poetičnosti, asi hned tak nevytěsním z paměti. Rád jsem si taky po čase připomněl Radovana Lukavského, výborného herce ve vedlejší postavě kriminalisty. Utkví i neotřelá titulní píseň zpívaná Petrem Hapkou v italštině! [90%] (23.04.2023)

Psychologické drama a kriminálka v jednom zdařilém balení, Jan Kanyza zvládnul hlavní postavu skvěle, příjemně mě překvapil.. Jedním dechem dodávám, že o příjemné pokoukání se nejedná, spíš je to takové mrazení v zádech.. Příběh pracovitého a v podstatě asi i férového doktora je v každém případě k zamyšlení a diváka v klidu nenechá, dostal se na životní křižovatku, prostě den blbec a vykročil špatným směrem, lépe řečeno mrknutím oka sjel po šikmé ploše.. Moc ráda jsem viděla Julii Jurištovou, slušelo jí to a Radovana Lukavského, ten mě potěší vždy.. (12.05.2023)

Keď sa vám v živote príliš darí - obzvlášť v prednovembrovom Československu - a nie ste ani príslušníkom strany a vlády a ani iným privilegovaným jedincom, je katastrofa na dosah ruky. Úspešný vyskumník sa to navyše snažil uhrať na "makiaveliho", bohužiaľ neustály rozpor s niečím čomu sa vraví svedomie sa stále hlásil o slovo. Nakoniec gordický uzol rozťal otcovsky sa tváriaci vyšetrovateľ a ja s ním plne môžem súhlasiť v tom, že som takisto čakal až sa výskumný pracovník zlomí, uzná svoje zlyhanie a sám sa udá. No ale také veci sa dejú iba v rozprávkach a nie v psychologických filmoch s atmosférou, ktorá by sa - nebyť príšernej Hapkovej pesničky - dala aj krájať. Takže za 4 rozbité okuliare. (22.3.2021) (22.03.2021)

Odloučený biolog nejdřív sbalí na hlas Clooneyho stopařku a na chatě do ní vypustí nektar lásky. Pak v šeru a s alkoholem v krvi přejede poloslepé dítě, mrtvé tělo schová a aby toho nebylo málo, ještě načapá hlasy Františka a Homera, jak mu bílí chatu. No řekněme si na rovinu, že kdyby v rámci autostop-seznamky udržel libido na uzdě a pod vycpanou hlavou srnce si na chatě pomohl od tenze svižnou pravačkou, všechno by bylo v pořádku.. Lehce psychologická krimi o tom, jak trpaslík Kanyza přes noc vyrostl a jak některá svědomí odmítají hryzat a jen tak výhrůžně cvakají zuby. Bylo jasné, že nějaká chyba v komplikovaném krycím plánu přijde a vyšetřovatel Lukavský si ji vychutnal po columbovsku.. P.S.: Nevím, jaká za to byla trestní sazba, ale já bych ho nechal v cele nepřetržitě poslouchat tu Hapkovu italskou odrhovačku. Pár dnů by bylo jako doživotí.. (15.03.2018)