Tma, svetlo, tma

Koukám, že se odlišuji od všech, kteří tohle dílko hodnotili. Tak jako tak bych byl stručný, takže jen pár vět. Trochu nerozumím tomu, co má být tak zajímavého na šesti minutách, ve kterých neustále klepou, či spíše buší, na dveře různé plastelínová části těl. Někdo dole napsal, že tohle zaujme jak zpracováním tak tématem. Zpracováním - no dejme tomu, ale tématem rozhodně ne. A konec s penisem byl vůbec nejděsivější. Nejspíš nebudu nikdy fanouškem abstraktních děl, která jsou asi určena jen pro velké myslitele a ne pro obyčejné lidi. (28.11.2016)

Další výborný Švankmajer, zde asi nejnápaditější vůbec. Nejvíce mě zaujaly uši jako motýlek. Film mi občas přišel jako hororová parodie (dobývání se do místnosti), otázka je, zda to byl záměr... Z vtípků bych ještě vypíchnul pohlavní ústrojí, které dobře vyjadřuje, proč mám surrealismus rád - není jim nic svaté. (21.07.2009)

Tak toto je pre mňa absolútny kult ! Pamätám si že som prvý krát tento flick videl ako decko v Tv. Bola hlboká noc a všade navôkol tma, sledoval som to na tajnáša. Nahnalo mi to taký strach a nepríjemný pocit, ako predtým ešte žiadny iný film nedokázal. A to som pred ním videl mnoho hororov, boli to síce 80´s slashery ktoré, povedzme si po lopate, dneska skôr pripomínajú komédie než strach naháňajúce filmy ale v 90´s pre decko to tak určite neprišlo. Aj po mnohých rokoch to má v sebe extrémne znepokojivú atmosféru ktorá vo mne rozprúdila spomienky. Claymotion toho najlepšieho rázu. Obrovská dávka surrealistickej temnoty v ktorej sa tie najtemnejšie časti dejú za dverami. Pretože,keď to sledujete prvý krát, nikdy neviete čo z dverí vyskočí ! (04.06.2014)

-4* Švankmajer se vrací k plastelíně (nebo co to vlastně je?) a dělá dobře. V tomto kraťasu si hraje jednoduchým nápadem, který dokáže pobavit a má to v sobě i cosi skryto. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: X (3*MAX) ] (06.02.2020)

Mýtus o stvoření člověka po švankmajerovsku. Nikoliv boží prozřetelností, nýbrž tvůrčím (či spíše konstrukčním) "auto-aktem" se člověk stal člověkem. Odkud se materie pro jeho stavbu vzala netřeba řešit - prostě tu byla a přišla, odkud si z nadreality. ... Na počátku byla tma. Pak si (budoucí) člověk rozsvítil, aby viděl, co to vlastně páchá, nakonec však, stísněn v jednopokojové malosti, raději zase zhasl. A od té doby bloudí v temnotě celé lidstvo. ... Každopádně výborný příklad filmu, kde se výtvarné zpracování a nosnost myšlenky snoubí na vysoké úrovni. (24.10.2011)