Picknick mit Weismann
Picnic with Weissmann
VOD (1)
Obsahy(2)
Když se předměty začnou bavit po svém. Animovaný film, natočený v rakouské produkci, zachycuje podivuhodný piknik, na kterém se předměty denní potřeby baví samy od sebe: gramofon pouští desky, které se samy pokládají pod přenosku, pánské oblečení se sluní a „pojídá“ švestky z talíře, šachové figurky rozehrávají vlastní partii, lopatka hloubí jámu, fotoaparát pořizuje snímky. Jak se ukáže v překvapivé závěrečné pointě, přinejmenším jedna z těch činností má jasný smysl a účel… (Česká televize)
(viac)Recenzie (43)
WTF... Ta poslední minuta mi skoro vyrazila dech. =D ()
Než stromy ztratí prsty, lapá člověk za dveřmi své skříně po slunci. Zatímco slunce se ještě houževnatě dere zpoza mraků k jeho šatům, kanapi, stolům, židlím. Propálené skrz naskrz jsou zapáleny pro život. A tak v jednom sehraném odpoledni šat opustí tělo, tělo duši, dáma s věží své krále, listí stromy a stromy slunce. Deska spráskla jehlu poněmecku - život dohrává pod listovím. ()
Tohle smrdí pohodou a člověk si jen říká "Kde je sakra ten Weismann?". Pak se to rozuzlí a já si říkám"Aha-no to se ale dalo čekat.".....Zlé to není ale čekal jsem více. ()
Veci a nástroje z kuchyne sa rozhodli, že si vyjdú do lesa na piknik a zoberú zo sebou aj (pravdepodobne) ich pána Weismanna. (spoiler) Toho sa však nedočkáme až na konci. Kedy zviazaný a bezvládny, vypadne zo skrine kde bol väznený, do diery ktorú vykopávala lopata počas celého snímku. Celkom podarený kúsok. ()
Já, ačkoliv nesnáším surrealisty a s nimi vše spojené, mi nevadí Švankmajer... Respektive, nevadí mi Piknik. Inu, on mi vlastně nevadí ani ten piknik... Ale dívat se na promyšlené záběry (a to hlavně) je pohlazení po duši. Tento génius mě nepřestává stále udivovat. Avšak stále nejlepší film od něho zůstává Zahrada. Neodpustím si jednu větu. Já jsem se opravdu bála, aby si nábytek nepřerazil nožičky, když se rozmýšlel nad taktikou, jak nejlépe překonat cestu z kopce dolů (a teď se mi naskýtá otázka: byl na loučku dopraven sám??)... ()
Výborné řemeslo (tj. odvedená práce), hlava plná nápadů. Před bezmyšlenkovým přiřazováním Švankmajerových děl k surrealismu, bych asi přece jen byl ve střehu. ()
3* Když už mám Švankmajera mezi mými oblíbenými režiséry, tak jsem si dal za úkol okomentovat jeho dřívější dílka. V Pikniku si dal práce rozpohybovat různé předměty v krajině, aby si užily pěkný den. Odsýpá to hezky, ale přesto tomu něco chybí, abych dal vyšší známku. Na druhou stranu oceňuji, že má tento příběh nějakou pointu, což se v jeho filmech kolem tohoto roku, moc nepovedlo. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: X (3*MAX) ] ()
Švankmajer si s tím dost vyhrál, je to znát, ale když mě to bůhvíproč moc nebavilo, narozdíl od Zániku domu Usherů... Ta pointa je fajn, ale povedlo se mi ji nějak odhadnout. 3* ()
Bagrující lopatka je prostě originální. Kdo by ale čekal takový zajímavý konec... ()
Když se spojí Čech s Germánem, nedopadá to zrovna dobře. Na výsledku je vidět sice česká škola, ale je to jaksi okleštěné od dalších prvků Švankmajerových filmů. Sice jako obvykle kvalitní provedení, ale celých deset minut je tak nějak o ničem a až ten závěr stojí skutečně za to. ()
ˇVankamjer si tentokrát hraje s běžnými věcmi (nábytkem, gramofonem) a vše zakončuje drsnou tečkou, která má určitou spojitost se skříní a jejím obsahem... ()
"Z tý skříně vypadne mrtvola. Věř mi, fakt vypadne mrtvola! To tak prostě musí dopadnout!" Jasně že jsem si dělala srandu... O to víc mě překvapilo, že se moje fantazie tentokát nemýlila. Šokující pointa tím sice pozbyla momentu překvapení, ale udělala mi nehoráznou radost! 60% ()
Nápad půvabný, zpracování téměř brilantní, nálada starých německých šlágrů nenapodobitelná, jen mi tentokrát některé podivnosti nepřišly nosné, ba skoro ani záměrné (kusy nábytku opustivší scénu jsou najednou zase na svém místě, to mě vyrušilo i v rámci svérázné vnitřní logiky světa kempujících věcí). ()
Tanec oživlých věcí pro mrtvého člověka. ()
Byl to perfektní piknik. Gramofón, šachy, židle i stolek, kanapíčko, švestičky... Všechno probíhalo tak jak má, ale jakoby "něco" chybělo... Naštěstí nechybí pointa. Je výborná! ()
Personifikace v celé své kráse aneb jak si židle, stůl, dvě proutěná křesla, gramofon, postel, košile s kalhotami a spol. udělali piknik v přírodě. Finále je skutečně grandiózní. ()
Opět surrealistická prázdnota, stará melodie, děsivý piknik a pracující lopatka, která chystá nebožákovi hrobeček. Emo by se měli k Švankmajerovi modlit, kdyby ho znali :-) ()
Jedna ze slabších Švankmajerovek, přesto neobyčejně originální. Například nápad s cestujícím nábytkem nebo lopatkou, kopající hrob pro nebohého pana Weismanna je naprosto geniální! :D ()
Tento film má trochu jinou atmosféru než většina Švankmajerovy tvorby a přišlo mi to o něco horší. A ani ta nečekaná pointa na konci tomu moc nepomohla. *** Ve zkratce: Gramofon, šachy, oblečení a skříň. Weissmanne, kdepak jsi? ()
tak to jsem necekal. 5* za napad. ()