Otrantský zámek

To, že ide o "boudu" mi bolo jasné už od začiatku.... Ale ako sa "dôkazy" nahromaďovali a fanatický výskumník podával jeden "nezvratný" dôkaz za druhým, skoro ma aj presvedčili. Avšak skončilo sa to v tom pravom čase. Nechápem iba zmyslu tohoto diela. Chcel touto fiktívnou reportážou kritizovať novinárov? Médiá? Cenzúru? Neviem, Pozrieť sa to dalo ale teda nič moc. (02.01.2016)

Fiktívny príbeh mizujúci dokumnetárny film a animované povesti. Obe sa točia o nejasných súvislostiach medzi Othanským zámkom v čechách a velice podobným Otranským v Taliansku. A práve zvolená forma (dokumentárna časť) zapríčinila že film 7 rokov ležal pod zámkom, kým ho komunistickí papaláši pustili do sveta. (27.08.2005)

Jan Švankmajer považoval za jedno z východisek své tvorby tzv. gotický román a jeho prvky se objevily v řadě Švankmajerových prací. V Otrantském zámku, který je jednak zpracováním původního gotického románu, jednak i půvabnou mystifikací, se tenhle inspirační zdroj projevuje asi nejsilněji. Vtipná záležitost, která jakoby se částečně inspirovala i divadlem Járy Cimrmana. Celkový dojem: 90 %. (16.06.2006)

Celý krátkometrážní snímek je kombinací knižní ilustrace, animovaných záběrů a rozhovoru obou pánů herců. Divák tak má možnost alespoň zkráceně pohlédnout na pravou podstatu románu a lehce strašidelné zápletky. Díky slovnímu doprovodu se navíc dočkáme i několika zajímavých vysvětlení a poodhalení tajemství, které visí nad Otrantským zámkem. To vše za doprovodu vynikajícího hudebního doprovodu Zdeňka Lišky. Tento mystifikační dokument však musíte brát z nadhledem, protože jde jasně vidět, že si z něj dělají oba páni herci do jisté míry srandu. Především pak však musím vyzdvihnout výkon Jaroslava Vozába, který na mě zapůsobil svými dialogy a především lehce úsměvnou mluvou. Tento dlouholetý člen Divadla Járy Cimrmana byl vždy zárukou kvality a i zde se stará o humornou část příběhu. Samotný snímek se však dost liší od ostatních režisérových filmů a tak jej mnozí diváci označují za jeden z nejslabších Švankmajerových kousků. Především pak díky jeho netradičnímu pojetí. Snímku však nelze upřít jeho kvalita a především fakt, že legendárnímu románu určitě ostudu neudělal. 7/10 (04.02.2011)

Miloš Frýba for president. MUDr. Vozáb! Kníže Manfréd! „..omylem zavraždí svoji dceru Matyldu; to ovšem pro naše zkoumání není důležité...“ Kombinací cimrmanovštiny a zemanovštiny vytváří Švankmajer časově multidimenzionální koláž. Čas: středověký příběh (do minulosti propadlé osudy); současné badatelství (zajímající se, přesto ignorantská přítomnost, sama už se propadající do nenávratna: viz fotografické střihy); bezčasí či všečasí: románová legenda, velkolepá ve své šestákovosti. To vše v jediném konkrétním prostoru (totiž dvojjediném: Otrhany – Otranto). Která doba je ta aktuální? A vůbec-li některá? Kde vlastně žijeme? Kdy žijeme? Stěží popsatelné, nutno vidět. Liškova hudba! A jako finále „problematika nadpřirozených jevů“ – cha cha. Bolševici třeste se. A to pomíjím linii Byron – Nietzsche, nicméně „nadčlověk“ je tam takový, že se ani nevejde. (28.09.2011)