Deníček moderního fotra
Diary of a Modern Dad
Réžia:
Jan HaluzaScenár:
Jan HaluzaKamera:
Radim StřelkaHudba:
Ondřej BrousekHrajú:
Jiří Mádl, Tereza Ramba, Lukáš Hejlík, Lucie Polišenská, Andrea Hoffmannová, Ivan Lupták, Robert Jašków, Lucie Benešová, Roman Zach, Pavla Tomicová (viac)Obsahy(1)
Keď sa Nataša a Dominik neplánovane stanú rodičmi, voľba bola jasná. Nataša ako úspešná dizajnérka hračiek pre deti, dokáže rodinu lepšie finančne zabezpečiť, a tak hlavnú časť starostlivosti o novorodenca prevezme ako otec na materskej dovolenke Dominik. Ten pristupuje k úlohe s trochu naivnou predstavou, a bude musieť využiť všetku svoju vynaliezavosť, aby počas prvého roku zvládol starostlivosť o malého Čeňka. Starostlivosť občas pripomína bok o prežitie. Vďaka spolužitiu s malým človiečikom však objaví, koľko podôb môže mať láska.. (Cinemart SK)
(viac)Videá (4)
Recenzie (268)
V záplavě limonádové nasládlosti tuzemských romantických komedií je tahle moc příjemným závanem. Nejenže patří k těm snesitelnějším, ale mnohé, co se odehrává na plátně, se tak nějak může stát i ve skutečném světě, který je většině českých filmařů evidentně na míle vzdálený. Oba mají své plány: on chce díky studiu v Anglii napsat vysněnou knihu, ona chce dál úspěšně promlouvat do designu hraček. Dítě na seznamu neměli. Jenže přeskočila jednonoční jiskra a bylo to. Po jednorázovém sexu přijde věcná dohoda: o miminko se postará Jiří Mádl, protože Tereza Ramba z práce tahá víc peněz. Tedy jen do doby, než on pláchne do vysněné Anglie. To, co následuje, naštěstí zdaleka není jen o dětském pláči a plných plínkách, ale je cítit hmatatelná osobní zkušenost tvůrců. Furt jsem čekal, kdy přijde nějaký bizár, kdy se tvůrci utopí v zoufalém sledu divných scén, kdy se postavy omezí na neustálé hihňání a vřískání. Nestalo se. Sice zhruba v polovině přibývá dojímání, slzení a opakování se, ale hravý Jan Haluza si z přednášek v olomouckém konviktu evidentně vzal to podstatné. Navíc naprosto trefil obsazení, kdy prostě Mádl s Terezkou nezpochybnitelný talent mají a Tomicová s Malým zase přenáší svou reálnou chemii. Svěží a na české poměry palec nahoru. Silné tři hvězdy. ()
Takové průměrné nic proti ničemu. Na povedené fórky připadá stejné množství těch nepovedených, herecky to místy jde a místy skřípe a ani tématicky to nijak neokouzlí, protože chlapů nezvládajících rodičkovskou funkci by se člověk nedopočítal. Alespoň že ta terezka zraje jak víno. Stráveného času nelituji, ale odpoledne už o tom nebudu vědět. 50% ()
Vítejte v pekle. A přesně takhle si já nějak přestavuji, že by vypadal můj život, kdybych měl dítě. Pračka, spánek, bordel na zemi, ohřívání mléka... To je fakt přesný. Upřímně jsem čekal od Deníčku mnohem víc. Kliše se to nevyhne, to mi nijak nevadí, naopak jsem na konci Mádlovi fandil. Ten kluk zraje dobře herecky. Jeho přehrávání se mi líbí. Ramba je okouzlující jako vždy. Deníček má několik velmi dobrých momentů, ale v celkové délce téměř dvou hodin to ztrácí. Nevím, kde přesně udělali soudruzi chybu. Ale myslím, že to mohlo být mnohem lepší, přesto filmový počin velmi cením. (65 %) ()
Jsem zcela nemoderní fotr čtyř kluků na dva pokusy. A ne, špatně, souměrně to neberte, je to 1+3. Ano, slovy tři. Tedy trojčata. A pokud byste teď čekali nějaký dlouhý příběh o strastech rodiny s tolika dětmi, tak se jej bohužel nedočkáte. Nedočkáte se tedy ani řečí o tradiční rodině nebo rozdělených rolích, nedočkáte se ani srdceryvného nebo vtipného popisování neustálého shonu kolem dětí, nedočkáte se popisu probdělých nocí ani ničeho podobného. Jsme totiž rodinou zcela nemoderní. Záměrně píšu rodinou, poněvadž přesně tak fungujeme dnes už nějakých 20 let. Být tzv. fotrem jsem si v pohodě a s chutí "nacvičil" už u dítěte s pořadovým číslem 1, ano noční vstávání, krmení, přebalování, utěšování, venčení atd. Tedy všechny ty strašlivé záležitosti, které děsí dnešní generaci a vášnivě o ní diskutují, píšou blogy a předávají si zkušenosti na sociálních sítích nebo při těch vzácných příležitostech, kdy se maminky nebo tatínci sejdou i v parku na dětském hřišti, vybil se jim mobil a opravdu spolu i mluví! A když pak přišli ZÁROVEŇ děti s pořadovým číslem dvě, tři a čtyři, byly tyhle mnou nabyté zkušenosti moc fajn, nechcete-li tedy zaměstnat nějakou tu chůvu nebo nežijete s rodiči. A ne, nebylo to šílený a hrozný, jen občas únavný, ale to je tak všechno. Ono u nás vždycky platilo takový asi i divný pravidlo, který vyplývá z asi ještě divnějšího vztahu. Nejdřív ten vztah, je to jednoduchý, já mám rád svou ženu a ona mě. A víte co to třeba znamená? Poslouchat toho druhýho a vnímat to, jak mu je. "Já jsem unavená" totiž obvykle opravdu znamená, že je unavená. Ale to byl jen jeden příklad, to opravdu nestačí, ale pro pochopení..no to je na vás. Ono hlavně musí platit to "mít rád", a to se naučit nedá. A to pravidlo? No, to z toho vyplývá, my tak nějak děláme věci spolu, nic není tabu, tedy já uklízím (i když se mi kolikrát nechce a flákám to, jak ten "každej chlap") a žena mi pomůže třeba s pokládkou chodníku (i když ji nenechám tahat ty těžký dlaždice, ale jsem rád, že tam se mnou je) A takhle je to i s děckama... Tak a napsal jsem asi spíš malej deníček nemoderního fotra než okomentoval film. Tak tedy, no trochu šablonovitá ptákovinka na nedělní odpoledne na Nově s chlapem za blba neschopným zapnout pračku a dítě mu třeba načurá na brejle...ahahah. Ramba k zulíbání a do celkovýho lazení téhle romantické blbinky si sedla jako ta pověstná rozkošná prdelka na hrnec. Mádl děs, z něj romantickýho hrdinu prostě nejde udělat. Jirko, fakt se na tyhle role vyser a najdi se v tý režii, Vymáčknu maximálně dvě tuby krémíku.. ()
Galéria (44)
Zaujímavosti (13)
- Po závěrečných titulcích následuje ještě jedna scéna. (griph)
- Skutečná manželka a syn Dominika Landsmana se nejmenují Nataša a Čeněk, jejich skutečná jména dlouhodobě drží v tajnosti. Stejně tak jeho syn ve skutečnosti nemá dědečka v kouzelné zemi Sedmimoří, jak je uvedeno v knize „Lapuťák a kapitán Adorabl“. (vojtaruzek)
- V roli bezejmenného taxikáře se objeví autor literární předlohy Dominik Landsman. (Duoscop)
Súvisiace novinky
Finále Plzeň až k jádru českého filmu
34. ročník filmového festivalu Finále Plzeň se letos opět uskuteční na podzim. České filmové žně začnou 24. a skončí 29. září. Do kin od léta míří řada nových snímků a Finále je nabídne pohromadě… (viac)
Jiří Mádl a Tereza Ramba si užívají radosti a starosti se svým narozeným plodem lásky - synkem Čenkem. A těch starostí je o poznání víc. Společné soužití, neřkuli klasické manželství, je přinejmenším dočasně vyloučeno, tudíž oba uzavřou vzájemnou dohodu spočívající v tom, že ze žurnalisty Dominika se na celý rok stane fotřík na plný úvazek, než odjede za speciálním studiem do Anglie, kdežto mamča Nataša se bude moci nadále věnovat své prosperující práci designérky hraček v prestižní firmě. A když vám neustále dítě nechce spát, řve na celý byt, únavou vám z každodenních povinností o jeho péči klesá chlouba i každý chlup na těle a největším zážitkem je procházka s kočárkem, zrodí se v hlavě rozmrzelého fotříka nápad sepsat o svých "pekelných" zážitcích internetový blog. Společníkem se pak na dlouhé měsíce stává diktafon, který zaznamenává poznatky mužské výchovy, a děda, ochotně přepisující hlasový záznam do psané podoby. Hlavní, s čím jsem se v souvislosti s filmem byl nucen vyrovnat, byla skutečnost, že autorem námětu je chlap. Ten chlap se pod své dílo, jež má literární původ, dokonce podepsal a doufám, že se skutečně jmenuje Dominik Landsman (ve filmu je k vidění v mini roli mlčícího taxikáře). Patrně je to jedinec dostatečně příčetný, ovšem svoji uvědomělostí nemálo připomíná literární elaboráty afektovaných žen v domácnosti, které pyj znají z vyprávění a svými postřehy na dálku hormo(nenormál)nálně rozesmávají jednoduše smýšlející nakynuté hospodyňky. Normální chlap by takové knižní dílo sklapl po pár stránkách. Film se k mému podivu dal strpět. Vtipný jej moc neshledávám, je svojí skladbou a obsahem dost jednotvárný. Navíc zvolená image Mádla je naprosto otřesná, omšelý muž, brýle a nevzhledný vous, atraktivní Ramba by v reálu o takový hnus ani pohledem nezavadila. Mádl občasně dokáže být vtipný, a když nasadí svůj nakvašený výraz, je neskutečně šeredný. S Rambou jim to esteticky neladí, ovšem herecky válcují zbytek osazenstva. Vedlejší postavy totiž nejsou nikterak zajímavě posazené. Výskyt Lukáše Hejlíka coby expřítele a pracovního kolegy Nataši, větřícího svoji druhou šanci, není scenáristicky příliš propracovaný. Rodiče Dominika ztvárnila již tradičně obsazovaná manželská dvojka Pavla Tomicová a Ondřej Malý a také zrovna komediálně nestrhne. Malý ztvárnil bývalého hokejového trenéra, který ve svém vnukovi vidí budoucí brankářskou naději, což je na jeho účinkování to nejvtipnější. Rodiče Nataši hrají Lucie Benešová a Roman Zach, těm scénář nepřivodil žádný komediální náznak, jsou ve filmu úplně zbyteční a museli by se stát rodiči Ramby ve velmi brzkém věku. Režisér Jan Haluza se spojil scenáristicky s Marcelem Bystroněm, a režíruje dvojím způsobem - kvalitně i nekvalitně. A ten nekvalitní způsob natočení některých scén ruší ty sympaticky a povedeně natočené scény a pasáže. Katastrofální jsou kupříkladu scény natočené z perspektivy batolete, natahované ručičky plačícího dítěte jsou evidentně umělé, Mádlovi na obličeji přistávají zbytky odvrženého jídla, také dětský zásyp a moč, což je samozřejmě poznatelné, že autorem nebylo mimino, nýbrž asistence režie. Šílená je i scéna, kdy Mádl tryskem jede na koni po silnici, aby dohnal svoji milou, která ujíždí v taxíku, což mohlo být i vtipné. Jenže následná pointa vtipnost zcela zadupe. Charakterově jsou obě hlavní postavy poměrně rozličné. Dominik působí, že děti nemá rád, je však naprosto průhledné, že postupně svým otcovským povinnostem zcela láskyplně propadne. Nataša je hodná až nenáročná, pysky si kariérně začne hníst až posléze, skoro to vychází až na závěrečné kolo filmu, a jedním dítětem tahle dvojice nekončí. Ondřej Brousek hudebně zabrousil až k hudebním doprovodům rodinných filmů Chrise Columbuse, kde notová osnova vyznívá podobným způsobem. Debut to není nikterak pozoruhodný, ale ani zavrženíhodný. Prostě výsledek třeskutě nepobaví, zejména mužskou část publika. 5/10 () (menej) (viac)