Salvador

Hodnotný studijní materiál pro všechny, které zajímá projekt World Press Photo, humanitární právo a příběh Kevina Cartera. Oproti pozdějším filmům Olivera Stonea je sice Salvador o něco méně kompaktní, což logicky pramení z občasné (možná i záměrné) epizodičnosti, kdy ze sebe režisér syrově nevybíravým způsobem sype drsné scény, aniž by divák stihl všechno to svinstvo pobrat a rozpoznat návaznost jednotlivých dějových fragmentů. Na podobné stěžovatelské úvahy je ale během sledování jen minimum času, neb co do příběhu je Salvador velmi silný a otevřený snímek, který před nikým a před ničím neuhýbá. Jedinci se slabším žaludkem následně možná vynechají večeři. (03.04.2009)

V tomhle byl O. Stone vždy nejlepší a nedostižný. Zachycení lidské zrůdnosti a sobeckosti, která nezná hranic. Jeden všeříkající (film.) obrázek vydá za tuny popsaných papírů či hodiny plamenných proslovů. Stone citově nevydírá, on pouze SYROVĚ (pomocí všudypřítomné kamery, resp. zde si pomáhá objektivem válečného fotografa, do kterého navíc otiskl hodně ze své osoby, neboť je veřejným tajemstvím, že Stone je levičák (viz např. zdejší vyobrazení republikánů jako opálených blonďáků, nezašpinivších si ruce, s napasovaným tričkem a svetrem uvázaným kolem krku), ale o tom to v prvé řadě není, neboť jak říká ve filmu samotný Boyle: „neplést si komouše s levicově orientovaným člověkem“) POPISUJE skutečné události z roku 1980 v maličké středoamerické zemičce jménem El Salvador, zmítající se uprostřed občanské války a kdy postupně válečný novinář (fotograf) R. Boyle zjišťuje „okřídlené, ale pravdivé“, že je jedno, který diktátor (systém) je právě u moci, postupně (s časem) se to (za tichého přihlížení OSN, pokud z toho nekoukají petrodolary) vrací do starých (popř. ještě horších) zajetých kolejí a doplácí na to vždy v prvé řadě obyčejní lidé, nemající jiného východiska než zůstat a snažit se „v tom“ (pře)žít. Salvador, to je lehce pozapomenutelný, neprávem opomíjený, nadčasový, (proti)válečný snímek, navíc odkrývající (resp. nakouknuvší) pod pokličku netradičního zaměstnání (poslaní?) jménem válečný fotoreportér. („Jde o to, zachytit vznešenost lidského utrpení, moment (příčinu) smrti“). Podobné typy snímků: Hotel Rwanda, Shake hands with the devil Zajímavý (výstižný) komentář (pro mě): uživ Gilmour93 p.s. dovolte mi zakončit komentář pozn. z malinko jiného ranku. (slečny prominou?) Úvodní rozhovor (v autě) mezi J. Belushim a J. Woodsem na téma ŽENY mě upřímně pobavil. Byť já osobně nezatracuju ani ty se sluchátky v uších a potící se na běžeckých pásech, pokud tedy splňují „druhou podmnínku“ :-) (27.11.2011)

Napriek faktu, že je jasné, kde Oliver Stone stojí, neprišiel mi Salvador ničím extra tendečný. Americká CIA robila presne také veľké a ešte väčšie svinstvá po celom "treťom" svete. Niet teda prečo riešiť, či udalosti v Salvadore vyplynuli z kontextu, aký nám podáva Stone a či sa tam veci skutočne diali takto, ako nám ich on opisuje. Takmer všetko sa beztak sústredí na hlavného anti-hrdinu, jeho vopred prehraté zápasy so všetkým a najmä so samým sebou. Plne postačujúce! (29.09.2012)

V dobe vzniku išlo rozhodne o lepší film než dnes. Mal som pocit, že tako nejako by príbeh napísala väčšina scenáristov, stačilo by im zadat kľúčové slová: fotograf, flákač, novinári, revolucia.... Herci sú výborní. Beslushi nezasahuje priamo do príbehu, ale je perfektný. Na to, že ide o film Olivera Stonea, mi (aj napriek svojej odvážnosti) prišiel poňatý akosi príliš rutinérsky (ale záver je fajn). Osobne mám radšej ROK NEBEZPEČNÉHO ŽIVOTA. V atmosfére osemdesiatych rokov zjavne išlo o silnú výpoveď... (19.12.2014)

Výborně natočený film, ukazující šílenství nestabilních režimů v Latinské Americe a vměšování se USA, jejichž až paranoidní obavy z komunistů vedly k mnoha ztrátám na lidských životech. Velmi dobré herecké výkony podporuje jedinečná Delerueova hudba. Docela mi ale vadila jistá černobílost, i když levicové síly byly v jedné scéně ukázány i v jiném než jen zářivém světle. (15.12.2007)