Nixon

Nixon je taká tri hodiny trvajúca rapidmontáž. Mne však tento prístup pripadal adekvátny, on vlastne odrážal to, čo sa odohrávalo v Nnixonovej hlave. Rozhodnutia za pochodu, schizofrénne odhaľovanie zradcov, pocit vlastnej všemocnosti, absencia výčitok svedomia. Prekvapuje ma prepad filmu, pamätám si dobu, kedy šiel do kín a čakal sa triumf ako JFK. Domnievam sa, že toto je životná Hopkinsova úloha, ktorý dokáže byť démonickejší ako samotný Nixon a zároveň mu dodáva ľudskú tvár. Nie v tom zmysle, že ho budete mať radšej, ale že veril svojim snom, ktoré boli možno trochu staromódne a konzervatívne. Chcel byť novým Lincolnom, ale to proste nebolov 20. storočí možné. Ono potom bolí, keď vás národ nenávidí. Bolí to veľmi a ničí to dušu. Nixona po tomto filme nebudete mať radšej, ani ho viac nenávidieť, proste je to podľa mňa vyvážený životopisný film, založený najmä na výkone ústredného herca. Samozrejme nie je vôbec od veci si pustiť filmy súvisiace s témou najlepšie po sebe. (13.09.2015)

tenhle film má docela smůlu...jednak nepodchycuje zas až tak atraktivní osobnost nebo tématiku jako Doors nebo JFK ( přitom je Nixon tematicky nejzajímavější a natočený to neni o nic hůř )...zároveň přišel až po nich a opakuje postupy předvedený už ve filmech předchozích.........moje aktuální alergie na Richardsona tady dostoupila svého pomyslného vrcholu....na jednu stranu sice šetří se svými pověstnými přepaly, ale pořád je tu ta klasická barevnost, kašírovanost, epičnost a nadužívání podhledů...nejsem objektivní...v určitejch ohledech to působí velice moderně, v jinejch to zas dost zestárlo......na druhou stranu se ten vizuál ke zvolený poetice hrozně hodí.....a v tom je ten problém...co vlastně ten Stone dělá ? demytizuje ? určitě !....ale souběžně remytizuje.....a nejenom to, on ten americkej mýtus ještě zesiluje ( z tohohle důvodu mam nejradši Alexandra, kdy ten film má abstraktnější charakter a neopírá se o konkrétní moderní dějiny - patos je pak přijatelnější, vhodnější)....nechápu, jak mu někdo mohl v souvislosti s WTC vyčítat, že se pod tíhou situace uchýlil k patriotismu....z jeho filmů patriotismus místama vyloženě stříká ( když se kamera v záběru na letišti zvedá nad davy lidí s vlajkami v rukou, tak jsem si řikal, že už fakt stačí)........jenže na druhou stranu ta mýtizace je souběžně optikou hlavního hrdiny, který sám sebe vidí v kontextu velkých dějin, stylizuje se......a v po dvou hodinách tam nastoupí velice náhlý a silný zcizení a film přepne do temný roviny....co má člověk s tim Stonem dělat ?! kdyby aspoň nebyl tak dobrej filmař, bylo by ten odsudek snazší......v určitých ohledech pochybný, ale pořád silný zážitek....plus skvělý Hopkins, který nevyrábí karikaturu, ale kompaktní, živoucí figuru... (15.01.2012)

Toto je parketa, ktorá Oliverovy Stoneovy sedí a ide, vyrozpráva životný príbeh, ktorý má 3 hodiny, no suchých miest ako šafránu a k tomu ešte kopu hereckých osobností na čele s excelentným Anthonym Hopkinsom. Je pravda, že niekoho môže tá dĺžka pochovať, či odradiť, no Nixon je výborné dielo, keby nebolo miestami také chaotické, mohlo prekonať aj JFK. 75% (09.06.2012)

Ach, ten Oliver si myslí jak, že je rafinovaný a chytrý když jako ultralevičák občas mrdne do své filmografie filmy jako Nixon nebo W aby jakože ukázal, že není zaslepený a že se dokáže střízlivýma a smířlivýma očima podívat i na své nepřátele. Po takovém taktickém tahu si pak může točit své untold historie a čtyřhodinové agitky Putinovi a tvářit se u toho jako seriózní a objektivní filmař... Ani hovno....... Nevím no.. Hopkins má zmáknutou nixonovu gestikulaci na jedničku, ale herecky mě to nepřesvědčilo. Poslední fázi Nixonova pádu bych pak viděl jako přímo nezvládnutou.. Stone si jede takový ten svůj standard, kdy si ohýbá a zvýrazňuje věci které se mu hodí do krámu a tváří se u toho jako, že vlastně jen otrocky předkládá holá historická fakta.... Zajímavé drama, které se mi ale v celkovém kontextu protiví.. (13.08.2017)

Na JFK se Nixon nechytá, ani náhodou, ale sleduje se fajn, jedná se o podnětnou fresku z dějin nejvyšší americké politiky přelomu 60. a 70. let. Musím přiznat, že jsem se bál, že Stone Dicka vykreslí jako arcilotra, že ty 3 hodiny budou dosti monotonní, leč nakonec tomu bylo jinak. Film přichází s hotovou paletou emocí. Ríšu chvíli nenávidíte (za jeho militantismus a bigotní staromilství), chvíli vám je ho líto (Nixonova politika jako symptom prohnilého systému), pak se obdivujete některým jeho úspěchům hlavně v zahraničí politice (deeskalace vztahů se SSSR a Čínou). Vskutku plastický portrét, u kterého se není, kdy nudit, už jen proto, kolik si skrze časové skoky a seznamování s aktéry politiky daného období žádá pozornosti. 75% (07.05.2021)