Trojuholník smútku

Veľmi silný adept na film roku. "Triangle Of Sadness" je podľa mňa absolútne ukážkový príklad toho, ako sa má robiť satira. Vziať si niečo, čo poznáme a dať ten komediálny na level, kde by sa to dalo považovať za hranu absurdity. A najlepšie to celé ešte okoreniť postavami, ktoré to celé absolútne umocnia. Myslím si, že tá plavba jachtou bude niečo, na čo nikdy nikto nezabudne. Neviem ani čo napísať v tomto komentári, lebo mám tak trošku pocit, že čokoľvek k tomuto filmu komentovať by mohli byť spoilery. Niečo nám už povie trailer ... a k tomu iba dodám, že na tento film odporúčam mať čo najsilnejší žalúdok. Lebo sú tu momentky, ktoré skutočne budú testovať naše schopnosti zvládať vidieť niečo, čo by sme asi normálne vidieť nechceli. Každopádne to však prináša skvelú dávku komédie. Nech to vyznie akokoľvek. Woody Harrelson je tu opäť v role, pre ktorú bol absolútne stvorený a scénky medzi ním a Zlatkom Buricom sú absolútne perfektné. To je niečo, čo by som naživo určite prežiť nechcel. A potom ten starý pár a ich momentka: "Nie je to jeden z našich zlatko?" Ja som si toto užíval naplno. Za tých 149 minút som sa ani raz nenudil, nemal chuť odísť z kina ani nič podobné. Toto je absolútny filmový zážitok, aký sa tak často nevidí. Skvelá práca Ruben Östlund. Tam, kde ma "The Square" nenadchol, toto docielilo presný opak. Hodnotenie: A+ (19.10.2022)

Všetkým rozumbradom, ktorí v tom vidia  nevyhnutnosť nerovnosti a ospravedlnenie jej "prirodzenosti" by som rád osvetlil, že toto je film o tom ako kontextuálna povaha nekontrolovanej moci kreuje vždy iný charakter nerovnosti v dôsledku závislosti na svojvôli jej nositeľov.  Sorry jako, ale toto proste je "levičácký" film do špiku kostí. 10/10 (05.05.2023)

Östlundova "Farma zvířat" je nádherně kousavým a jízlivým obrazem naší společnosti, která tuze ráda mluví o rovnosti, ale přitom stojí na naprostém opaku. "Triangle of Sadness" stylově balancuje na delikátním průsečíku mezi vycizelovanou důmyslností i komplexností "Parazita" a rozkošně karnevalovou i drze nekorektní přízemností  společenských karikatur od Troma Entertainment jako "Noc drůbežích mrtvol" a "Shakespearovské sravnosti". Díky tomu také zůstává ojediněle univerzálně přístupný a současně natolik mnohovrstevnatý, že si v něm každý divák najde jinou figuru, v níž spatří odraz sama sebe a své pozice ve společnosti, která je navzdory chvilkovým iluzím či domnělému statusu bezvýchodná a zoufale nedůstojná. Östlund se nebojí tnout do absurdity současného světa mladých a uvědomělých i starých a zaopatřených, ale neopomíjí při tom ani ty všechny mezi tím, kteří celý ten civilizačně zpovykaný cirkus udržují v chodu. Za hurónského smíchu nechává diváky vychutnat si vytříbeně servírované jednohubky stimulující naší vnitřní zlobu a škodolibost, aby nás pak v celé té žlučovitosti vyráchal a ukázal nám pravou pokřivenost genderových rolí a sociální hierarchie excesivního kapitalismu. ___ PS: Ve skvělém castingu je třešničkou na dortu nikoli Woody Harrelson, ale Zlatko Buric, který snad od fenomenálního "Dealera 3" neměl takový prostor a tak skvostnou roli. ___ PS2: Velmi doufám, že film nejen v české distribuci nasadí také plexy, protože po jeho zhlédnutí se budete chtít procházet mezi luxusními obchody, kde se na vás z výloh zasmušile tváří modelové propagující nesmyslné statusové propriety. (18.05.2022)

Rozumím tomu, že v době, kdy ve filmové nabídce dominují komiksové adaptace a výpravné fantasy, představuje Trojúhelník smutku sympatické civilní vybočení pro dospělejší publikum. Na druhou stranu, výjimečný kousek se nekoná, natož abych mohl hovořit o filmu roku. Po slibném začátku, kdy si Östlund střílí z povrchního světa modellingu (já vím, je to příliš snadný cíl, ale ty šlehy jsou trefné), je s každou další kapitolou stále víc protivně tezovitý. Nehledě na to, že prostřední část na lodi s blinkací scénou je sice řekněme vtipná, ale je to poněkud laciný humor, který by mohl figurovat i v nenáročných italských komediích 70. let. Na satiru kladu přece jen vyšší nároky. Problematický je v mých očích i casting. Funguje podle očekávání Woody Harrelson, své si odvádí Harris Dickinson a zajímavá je v menší roli šéfka stevardů Vicki Berlin. Tím jsem bohužel kladný pocit z ansámblu vyčerpal. Při vší úctě k předčasně zesnulé Charlbi Dean byla pouhou modelkou obsazenou do filmové role a vybavím si tucet hereček, které by kromě mondénní tvářičky prodaly i o dvě třídy lepší herectví. Dolly De Leon ve své variaci na Krále krysu mě minula úplně a třeba Henrik Dorsin je zapomenutelný zároveň s titulky. Slabou čtvrtou hvězdičku nechám, ale na nekompromisním odsudku CheGuevary, který se stručně vypořádal s filmem jako K zemi hleď pro lepší lidi, bohužel něco bude. Seriálový Bílý lotos dokázal o tomtéž vyprávět s nepoměrně lepším výsledkem a nebude to pouze větším prostorem, který seriál skýtá. Celkový dojem: 70 %. (18.11.2022)

Satira, která nechce být jednoduchá a jednostranná. Díky tomu je divácky překvapivě vstřícná a na zobrazená pomrknutí či popíchnutí se může chytit každý s alespoň trochu otevřenou myslí. Jen by mohla být trochu vyrovnanější. Zatímco pro mnohé je vrcholem kapitánská večeře, já si daleko víc užíval poznávání jednotlivých ješitů a snobů i nepředvídatelnou, pomalou, ale o to odvážnější závěrečnou část. Večeře je totiž scénou, kterou si zapamatuje úplně každý kvůli její otevřenosti, ale právě svou přepáleností si škodí. Ukazuje sice, jak se těžké chvíle nevyhnou nikomu na světě, ale je těch úkazů moc. Metaforu s válením se ve vlastních tělesných tekutinách jsem chytil napoprvé a nepotřeboval jsem ji mít tolikrát zopakovanou. Trojúhelník se nedoporučuje snadno, protože svou neopodstatněnou délkou může leckoho odradit, ale otázka "Jak bych se v takové situaci zachoval já?" je přítomna mnohokrát a pokaždé spouští vír otazníků, na které není snadné odpovědět ani sám sobě. (15.10.2022)