Rozhodne sa v nedeľu

.. „ V téhle hře musí jít o něco víc než jen o vítězství“. Filmy ze sportovního prostředí u mě většinou narážejí na jeden zásadní problém. Neznám pravidla. Ale Stone mě vtáhnul do hry tak, že jsem na chvíli dokonce uvěřila, že bych americký fotbal dokázala sledovat i v TV. Tým, kterému se nedaří a samolibý sólista, který byl ještě včera nula, ale má nečekaný úspěch, jenže jeho chování vede ke konfliktům s trenérem i spoluhráči. .... .„Vedl jsi mančaft, ale šli za tebou? Něco ti řeknu. Fotbal tě naučil frajeřit, kecat kraviny, rvát se. A co dál?“ Tvrdá hra, kde je důležitá spolupráce, ale i loajalita, kde není místo na osobní ambice. U Al Pacina jsem na jeho tradičně skvělý výkon zvyklá, ale Cameron Diaz většinou vnímám jen jako pohledný doplněk filmu ..... a byla vynikající. (21.05.2006)

Film, po jehož zhlédnutí by se daly vést nekonečné úvahy o pozlaceném pozlátku, o zdravém rozumu, o byznysu maskujícím se klubovou šálou, nebo o způsobu zacházení s hráči, kteří jsou ochotni zemřít jak na hřišti, tak v náručí zfetovaných profi slečen. No a to je ta nejlepší známka toho, že se Oliverovi povedl náramně. Neboť přináší poselství a nutí k zamyšlení. Navíc je chytrý, zábavný, rychlý jako nohy pravého křídla, a prošpikovaný skvělými hereckými výkony. Jen Cameron Diaz mě nepřesvědčila. Lépe řečeno její role majitelky klubu. Víte, to působí stejně divně, jako kdyby chlap dělal Avon lady... (05.12.2011)

Dynamické, skvěle sestříhané, vhodně ohudebněné (přestože to nebyl zrovna můj styl), sálající nadšením pro sport. Americký fotbal jsem nikdy nesledoval a ani po zhlédnutí Any Given Sunday se nic nemění, ale Stone mě plně dostal do hry, a to i přesto, že pravidla pořád úplně nechápu (jestli teda jde o něco jiného než jen nechat do sebe narazit pár goril, hodit míč co nejdál na sprintera, který sebou pleskne s míčem na vyznačené místo :-) ). Herecky je to taky dobře obsazené, hlavně Pacino na sebe strhává pozornost a vy mu jeho roli věříte. Konec nebyl nijak překvapivý, ale neurazil a já celkově hodnotím slušnými 4*. (26.07.2011)

Nejlepší film ze sportovního prostředí, jaký jsem kdy viděl. Strhující tempo, jeden rychlý záběr střídá druhý, Stone téměř nenechá diváka vydechnout, čemuž notně napomáhá i báječný soundtrack. Al Pacino předvádí herecký koncert, ostatně na to jsme u něho zvyklí. Ovšem kdo mně překvapil, byla Cameron Diaz, která za ním nezaostává a pak také v té době méně známý černošský herec Jamie Foxx, kterému vysekl poklonu i Al Pacino osobně. Stone tu marnotratně hýří režijními nápady, např. v jedné scéně do obrazu komponuje záběry z Ben Hura, je to úlet, ale sedí to tam. Slovy se to těžko popisuje, musí se to vidět na vlastní oči. Zkusil jsem na DVD možnost pustit si film bez jakkýchkoliv zvuků, pouze za doprovodu soundtracku a věřte mi, i tak to byla jízda. (01.09.2002)

O. Stoneovi se podařil vskutku husarský kousek. Natočit strhující snímek z prostředí sportu, který na obrazovkách nevyhledávám a (po)nechává mě zcela chladným. To samo o sobě není zase tak málo. Nastupující mládí versus pomalu končící? stáří. Tenhle snímek dovolil nám obyčejným divákům nakouknout do zákulisí sportu number one v USA a ukázal jednu velkou pravdu. V současné době špičkový trenér (ať už jde o jakýkoliv sport) musí být v prvé řadě dobrý psycholog. Každý tým je složen z různých druhů (typů) hráčů (lidí), ať už jde o věkové rozdíly, rozdílné národnosti, mentality, sociální původy...) a ukočírovat tuhle bandu, aby tahala za jeden provaz, dýchala za tým a žila pro vítězství je kumšt a pouze Ti největší (nejodolnější) toto dokážou. A pouze Ti největší z nich (přestože sport je čím dál tím větší byznys, což Stone ZCELA jasně ukazuje) pamatují na skutečnost, že je to pořád „pouze“ sport, každý začínal na nějakém tom plácku před domem a ten klukovský zápal, nadšení pro věc a fair play, by tam stále mělo zůstat. Vítězové a poražení to je především Al Pacino ve vrcholné formě, jako trenér žraloků z Miami Tony DAmato, pro kterého je tento sport vším (jeho ženou, dítětem...) pozor neplést si s hračkou!, je to celý jeho život (kterému i dost obětoval), J. Foxx v roli nastupujícího (nedočkavého, dravého mládí) quaterbacka W. Beamena, D. Quaid coby J. Rooney (pomalu se s kariérou loučící kapitán), pěkná a (překvapivě) dobře hrající mrška C. Diaz (coby nová majitelka klubu Ch. Pagniacci), to vše umně kočírující, v úžasném tempu (téměř po celou dobu nepolevující, nenudící) režie O. Stonea, k čemuž mu zdatně dopomáhá i notně povedený hudební doprovod. A musím konstatovat jedno. Byť dávám ve většině případů přednost komornímu vyznění a tahle megalomanská testosteronová podívaná má ke komornosti asi tak blízko, jako pořádně prorostlej bůček ke zdravé výživě, musím (si) přiznat jedno. Tohle Stoneovo podání, včetně Al Pacinova závěrečného proslovu v kabině (kdy v 99% ostatních případů bych ho nemilosrdně rozcupoval přívlastky jako patetické, kýčovité..) na mě platilo. Je tam totiž cítit to nejdůležitější: zápal pro věc, nadhled a ano, i ironie a sarkasmus. Je to prostě „nad věcí“. I love this film a troufám si tvrdit i každý, kdo někdy dělal pořádně jakýkoliv sport (dost mu obětoval a rád) a nemuselo to být nutně na té nejvyšší (vrcholové) úrovni. P.s. když jsem viděl odcházet Al Pacina z tiskovky se zapáleným doutníkem a úsměvem od ucha k uchu, vzpomněl jsem si na motto z jiného snímku, kde dotyčný hrál podstatnou roli. ANO, „The world is yours“.... p.p.s. o kvalitách tohoto snímku dostatečně svědčí fakt, že při závěrečných titulcích (při pohledu na vaše hodinky) nechcete věřit, že čas ukrojil 150 (resp.156min), to vše bez jediného zívnutí! (To uživ. Phobia) ok, ten patetismus tam trochu (v pár momentech) cítit je, ale pouze maličko :-) 90,9% (05.12.2011)