Útok v Salisbury

Otrava Skripala novičokem v roce 2018. To je bod, od kterého začíná dění tohoto seriálu. Vlastní otravou se vlastně nezabývá, pokud se to nedotýká kardinální otázky - nemůže to ohrozit obyvatele města? Ze základní sady 6W otázek (Who, What, Why, When, Where, hoW) řeší tedy pouze tu poslední - jak. Ostatní odpovědi jsou buď jasné nebo nedůležité. Riziko bylo velké, jak se nakonec ukáže v reálu. A když Salisbury všechno překonalo a bylo prohlášeno napodruhé jako čisté, za chvíli přišel zasranej covid. /// ČT si to přeskládala do 4 dílů, asi aby jim to lépe sedělo do vysílacího schématu. (27.11.2022)

Útoku v Salisbury se dá vytknout snad jen fakt, že se zaměřil výhradně na počátek katastrofy, její zvládnutí a nejbližší lidi okolo. Samotní útočníci nebo pátrání po nich a dokonce ani hlavní aktéři, na něž útok původně mířil, nejsou ve filmu de facto vůbec podstatní. V této minisérii nehrají žádnou roli. To mi tam ale chybí. Hlavně když pak dva Rusové jsou v televizi vyslýcháni a oni vysvětlují a vysvětlují. Také politické reakce se dozvídáme až ze zpráv, které ta či ona postava zrovna sleduje. Každopádně se jedná o docela kvalitní televizní zpracování, jak sám úvod přiznává, čistě lidského rozměru katastrofy. Předpokládám, že ruský národ film nekoupí a neodvysílá, nebo možná pro pobavení. Snad se sankce vůči stále socialistickému Rusku zvýšily. (21.03.2021)

Precizní docudrama, které se spíše než Sergejem Skripalem zaobírá dopady této události. První dva díly jsou napínavé fest. Ten třetí, i když už trochu ztrácí tempo, je zase naopak dost emotivní a působí nejen jako důstojná pocta obětem tohoto bezohledného útoku, ale také lidem, kteří při ochraně města nasazovali své zdraví, ne-li rovnou život. Dawn Sturgess je jen další z řady zbytečných obětí bezohledné agresivní ruské politiky. Ani první a bohužel ani poslední. (27.12.2022)

Musím přiznat, že Útok v Salisbury mě úplně nelákal, měla jsem trochu obavu, aby to nebyla nějaká nudná studená rekonstrukce skutečné události. Ač není asi zrovna na místě to srovnávat (ústřední téma je dost jiné), myslím si, že jsem podvědomě měla ještě v paměti poměrně nedávno zhlédnuté Přiznání (rovněž britská, rovněž podle skutečné události, rovněž kratší minisérie), které ve mně úplně pozitivní dojmy nezanechalo. A Útok v Salisbury na mě dle ukázek "dýchl" dost podobným způsobem. Pak jsem si ale řekla, že tomu dám šanci (když to bude blbý, má to přece jen čtyři díly), a jsem za to nakonec ráda. Svým způsobem to byl takový odtažitější, studený a až dokumentární popis událostí. Ale celé to vyznívalo velmi autenticky, podařilo se zde vykreslit postavy, které byly své, lidské a které člověka bavilo sledovat a po celou dobu si tahle minisére dokázala udržet správně syrovou až mrazivou atmosféru (ač závěr byl přece jen asi zajímavější a napínavější než díly úvodní). Asi hodně udělalo už samotné "atraktivní" téma - otravy novičokem se přece jen (naštěstí) nedějí na denním pořádku. No a pak se tu jistě nabízí i paralela s aktuální pandemií - je mi jasné, že srovnávání zase trochu pokulhává, nicméně určité pocity nejistoty, obav, bezmoci, které obyvatelé Salisbury jistě zažívali (nebo možná ještě zažívají), si člověk asi přece jen dokáže alespoň trochu představit a vžít se do nich v tuto chvíli více než kdy jindy. 70 %. (16.03.2021)

Velmi věrohodně zpracovaná rekonstrukce poměrně nedávných událostí týkajících se otravy nervovým jedem novičok, ke které došlo v anglickém hrabství Wiltshire. Je zde kladen důraz na pocity rodinných příslušníků obětí útoku i lidí, jež se velkou měrou zasloužili o bezpečnost široké veřejnosti. V souvislosti se současnou celosvětovou pandemií si dokážu daleko lépe představit, co prožívali obyvatelé zasažené oblasti a je mi z toho všeho dost úzko. (70%) (21.03.2021)