Bez okolků

Mému naturelu bližší je přeci jen Changův nepřiznaný remake (vykrádačka, chcete-li...;-)) Bao chou, jenž je klaustrofobnější, emotivnější, mnohem přímočařejší a výrazně melancholičtější (ale bez ohledu na moje preference, vděčí Point Blanku opravdu za hodně). Ovšem tenhle Boormanův odtažitě psychedelický, formálně naprosto dokonalý majstrštyk hned tak z hlavy nedostanu. (07.08.2011)

Jeden z prvých, zásadných amerických neo-noirov. Klasické noirové motívy lúpeže, zrady a pomsty prenesené do farebne rozmanitých rokov 60tych. Marvin je nezabudnuteľne mega-cool a surreálna snovosť snímky (vďaka vplyvu francúzskej novej vlny: Resnais, Godard) má čo ponúknuť aj na opakované pozretia. Osobne videné 3-krát a stále podnetné na analýzu strihu, kostýmov a tiež interpretáciu, ako to teda bolo: realita, bludy v smrteľnej agónii alebo akýsi posmrtný, vytúžený sen? Rok 1967 bol každopádne na poli neo-noiru naozaj kľúčový. Viď ďalšie cool počiny: francúzskeho Samuraja a japonský Branded to Kill. (11.07.2017)

Zameňte si Lee Marvina za Jeana Gabina v ľubovoľnej francúzskej kriminálke, alebo gangsterke a viete, ako Point Blank bude vyzerať. Boormanova typická sedemdesiatková gangsterka s ultra drsným chlapáckym hrdinom, ktorý si neberie servítku ani pred úbohými odstavenými ženami. Scenár mi prišiel po tom množstve podobných filmov, ktoré boli po ňom natočené akýsi tuctový. Ak by som film videl v dobe svojho vzniku, bol by som určite viac nadšený. Z dnešného hľadiska je to pre mňa solídny žánrový priemer. Na druhý krát musím doceniť Boormanovu inteligenciu. Málo pravdepodobný príbeh podáva patrične drsne, ukazuje najskôr pomstu voči jednotlivcovi, ktorý zradil, ale ktorý prenechal svoj dlh veľkej korporácii, ktorá je z podobných typov zložená celá, je neprehľadná a v odpudivom slova zmysle monštrózna. Konkrétne meno nahradila anonymita. A netreba zabúdať, že Walker chce iba svoje prachy! (25.06.2012)

Znáte naléhavější zvuk, než zrychlující se klapot podpatků Lee Marvina? Díky některým indiciím jsem si vybral možný výklad "předsmrtelné blouznění s upnutím na pomstu", ale právě ta halucinogenní forma, flashbacky a celková roztěkanost mi nějak nesedly do noty, stejně jako strojené drsňáctví gangstera Walkera bez křestního jména, co chce něco zpět a nejsem si moc jist, jestli jsou to zrovna peníze.. (08.08.2011)

Teprve někde v polovině mi došlo, že koukám na film, jehož téměř doslovnou kopií je moje oblíbená Odplata: totožný děj s podobně silnou atmosférou, stejně malebné zacházení s architekturou – oproti šedomodrému futurismu o třicet let mladší gibsonovky ovšem z původní verze zůstávají v hlavě funkcionalistické linie, bílé stěny, rafinované kombinace jásavých barviček na šatech i v interiérech (a proti nim jako kontrast chátrající prostory bývalé alcatrazské věznice) –, stejně charismatický týpek v hlavní roli, stejně skvěle volená hudba (u Boormana pozoruhodně poletující mezi vážnými a populárními žánry), stejně nápaditá, ne-li ještě nápaditější práce s ruchy (viz třeba tahle ikonická scéna), stejný cynický škleb na povrchu a těžko definovatelná lidskost uvnitř. Co má originál jinak? Víc psychedelie, míň suchého humoru (ale je tam, ne že ne), a ovšem vizionářský styl (kdyby mi po sobě bez varování promítli tohle a takového Frajera Luka, nebudu věřit, že jsou to filmy ze stejného roku, co roku, desetiletí). Vlastně bych vůbec neměl váhat s plným počtem, když jsem ho nadělil Helgelandovi a Myhremu, ale přece jenom počkám, jestli ve mně k Point Blanku s odstupem uzrají podobné osobní sympatie. (28.02.2017)