Pan Vok odchází

S tímto filmem jsou dvě potíže. Tou první je, že divák očekává stejnou legraci jako od prvního dílu. Jenže s tímto záměrem rozhodně točen nebyl. A tou druhou je nesmyslné srovnávání Miloše Kopeckého s Martinem Růžkem. Tak jako by těžko fungoval první díl, kdyby hrál hlavní roli Martin Růžek, tak stejně obtížně představitelné je představit si tento film s Kopeckým místo Růžka. Právě výkon Martina Růžka podtrhuje nostalgickou náladu tohoto filmu. Tyto dvě věci by měl mít člověk na zřeteli, než začne tento film hodnotit, aby nebyl nespravedlivý. Pravdou však je, že i když člověk to srovnávání pustí z hlavy, přesto film úplně nefunguje. Těžko říci, čím to je. Zda se to autorovi rozpadlo pod rukama, nebo se melancholie a komediální prvky vzájemně ruší, či se na tom podepsala změna hereckých představitelů. Každopádně v divákovi asi zůstává ta atmosféra, kterou chtěli tvůrci vytvořit, ale zároveň i pocit, že se to úplně nepovedlo. (15.11.2021)

Tady nejde o to, jak si pan Vok užívá, lidičky. Tady jde o to, jak se srovnává se životem zvolna se chýlícím ke konci mílovými kroky. I když to není tak rozpustilý, zábavný nebo hýřičský jako první díl, je to podle mě mnohem hlubší. Taková ta melancholie starýho člověka, kterej po životě prožitým způsobem, jakej si na začátku vybral a vždy považoval za nejlepší, ale dnes vidí, že nic horšího není, protože po něm nic nezbyde, ta melancholie je krásná a smutná a přímo z tohoto snímku sálající. Myslím, že Kopecký by tuhle roli ani hrát nemohl, protože z něj vždycky, až do smrti v každé roli ta energie přímo zářila, ale pan Vok je unaven, starý, nemocný a zklamaný a zničený životem. Co ho dříve bavilo a bylo důvodem jeho života, to mu dnes jen bouří nitro a rozviřuje bolestivé vzpomínky. Ví, že brzy umře a kromě několika pikantních historek nic nezůstane jako upomínka, žádný dům, strom ani syn. A Martin Růžek ho hraje opravdu dobře, ne jako do konce života hýřícího "vilného" staříka, ale jako trosku zvolna se smiřující s osudem nicky, jakou jsme vlastně my všichni. (29.04.2006)

Jako dítě jsem ho měl rád právě pro tu melancholičnost. I když i tenhle film je na tom s historickou věrností hodně bledě. Natočit příběh o "odcházení" stárnoucího velmože je sice fajn, ale to si Karel Steklý musel vybrat právě Petra Voka z Rožmberka? Muže, který byl vším jiným než jen rezignovaným starcem? Člověkem, který do poslední chvilky svého života velmi aktivně ovlivňoval politiku celé střední Evropy? Mužem, který vybudoval nejdokonalejší zpravodajskou síť široko daleko? Velmožem, na jehož dvoře se setkávali a vedli neformální jednání diplomaté z celé Evropy? Jestli tím pan režisér vážně neco dokázal, pak svojí naprostou ignoranci. Tohle je námět na historické drama par excellence a ne na rozmarnou komedii. Samozřejmě můžete natočit třeba komedii o Janu Husovi v němž bude vymetat jednu ložnici za druhou, vylíčit J.A.Komenského jako zhýralého opilce, nebo naopak předvést Jana Lucemburského jako vášnivého asketického kazatele uchvacujícího svým kázáním davy městské chudiny... To všechno můžete a bude to ve svém poměru k historické pravdě zhruba stejně pravdivé jako "Odcházející" "Pan Vok". Naskýtá se pouze otázka: "Proč?" K čemu tahle historická fikce? Proč někdo tak hrubě znásilňuje reálie o jedné konkrétní historické postavě? Protože je to zábavné? (IMHO moc není) Protože tím chce něco podstatného sdělit? (Hm, a to nešlo vybrat si někoho vhodnějšího?) Protože natočit další taškařici na už jednou provařené téma se přímo nabízelo? (Bingo, takhle to "asi" bylo) Svaté právo filmařů neříkat pravdu se tak najednou scvrkává v pouhou pohodlnost a honbu za předem jistým úspěchem... (08.10.2006)

Hodně nevyrovnaný film, kde je sice nádherná kamera, reálie a hudba, ale to je tak všechno. Děj to prakticky nemá (PRO TOHO, KDO FILM NEVIDĚL, TAK SPOILER: stárnoucí muž nemá potomka, upne se k bláznivému mladíkovi, že by mohl být jeho levobočkem, kluk umře, Vok začne sám jezdit po vlastech českých, umře KONEC SPOILERU), skáče se z jednoho tématu na druhé, někdy jsou tam díry v ději až děsivé. Chvíli se to tváří jako taškařice, pak to zvážní do naprosto nepřehledných mocenských půtek, pak je to o stárnutí, celou dobu se o ženách převážně jen mluví (i když dvě holky kozy ukážou), církev je samozřejmě zlo, některé postavy se sem tam objeví, aby hnedle zmizely a buď už se neobjeví vůbec, nebo až delší čas, vše ale nepodstatně pro to, co se děje. Třeba přepadení paní hraběnky skončí tím, že se válí v trávě s básníkem? Wtf? Nebo soutěž v prdech s ohněm jako v Tankovém praporu? Chybí tomu i nějaká soudržnost co se atmosféry týče, nebo jakéhokoliv tahu na branku. O postavě samotného Voka vlastně nevím, co si myslet - je to taškář?, muž znavený životem?, konspirátor? Nic z toho nepřevažuje a není jasné. Ale člověk se aspoň dozví některé ojedinělé a dílčí historické reálie. (11.12.2021)

Jedna hvězdička za oblíbeného Martina Růžka v roli posledního Rožmberka a ta druhá za kladnou zmínku mého také oblíbeného (ač zde by spíše bylo adekvátní užítí slova milovaného) Záviše z Falkenštejna a kritiku jeho nečestného zajetí na Pražském hradě českým králem Václavem II. (přičemž pohnutý osud téhož okouzlujícího českého šlechtice týž režisér Steklý tak ráčil sprasit (či snad zprasit?) ve Hře o královnu). Jen tak mimochodem, když jsme loni byli na výstavě o Rožmbercích, pořádané u příležitosti 400 let od úmrtí právě Petra Voka, tak jsme až žasly (my holky), jak mu moc byl Růžek podobný. (28.05.2012)