Tampopo
Dandelion
Obsahy(1)
Jedna z nejnápaditějších japonských komedií sleduje cestu za receptem na dokonalý rámen (tradiční vydatné jídlo sestávající z nudlí zalitých vývarem a doplněných plátky masa a oblohou), která se stává záminkou k velice duchaplnému pojednání o bezmála mystickém poměru Japonců k jídlu a všemu co s ním souvisí. Svobodná matka, která provozuje malou lidovou jídelnu s rámenem, sbírá inspiraci po nejrůznějších soukromých kuchyních, luxusních restauracích i prostých pohostinstvích. Během toho poznává, že všichni lidé bez ohledu na původ a společenské postavení mají společnou potřebu jídla, přičemž řada z nich k němu má velmi vyhraněný vztah. Hravý a bravurně natočený snímek poskládaný z nadsazených epizod se společným jmenovatelem v jídle se svého času stal mezinárodní senzací. Hlavní role ztvárnili režisérova manželka a pravidelná představitelka z jeho filmů Miyamoto Nobuko a charakterní herec Yamazaki Tsutomu. Ve vedlejších rolích se objevily pozdější největší herecké hvězdy japonské kinematografie Yakusho Kōji a Watanabe Ken. (Eiga-sai)
(viac)Videá (1)
Recenzie (38)
„Teď už můžete jíst vše. Ale začněte s něčím měkkým.“ To jsem si během sledu prvních scén říkal, že je to sice hezky svérázné, ale sám já nejsem takový gurmán a japonská kuchyně mi osobně moc neříká, abych se pokládal za cílovou skupinu a více to ocenil. Přesto ani netrvalo dlouho, než jsem podlehl specifické náladě toho filmu a pak si už jen říkal, že nebýt těch pár nechutných scén (zvláště obě netuctové milostní scény mi přesně takové připadaly, navíc i trochu zbytečné, nejde-li v nich o žádnou z důležitých postav), určitě mám Tanpopo jako film ještě raději. Jiné scény jsou tu totiž nezapomenutelné v tom pozitivním smyslu slova, včetně té u zubaře, a díky nim i dobře rozvedenému originálnímu námětu se vůbec nedivím, že se film stal pro mnoho diváků vyloženě kultovním. Zábavná komedie (nejen) o vyvíjení a přípravě speciálních nudlí na nový způsob plyne přes různé jídelní příhody i motivy soubojů a spěje s usilovnou hrdinkou a partou gurmánských kumpánů až k sympaticky vítěznému konci... a za sebe musím říct, že navzdory celé řadě značně kuriózních momentů ve mě zanechala ve výsledném okamžiku vesměs příjemný a pozitivní dojem. [80%] // Dodatek po dvou a půl měsících: Jak to, že jsem tu nezmínil scénu zásahu s vysavačem v restauraci? Zjišťuji, že jí mám v paměti asi nejvíce. :o) ()
Jako že mám japonské filmy většinou hodně rád, tak tahle komedie o ramenu (japonské jídlo, nikoli část těla), která je rozhodně multižánrovější, než by se na první pohled zdálo, mě nedostala tak, jak bych si myslel. Má to dobré scény, a to i po dramatické stránce, ale spíše mi to přišlo roztahané a ne až tak zábavné. ()
Přátelé, tenhle film není o nějakém příběhu. Pokud to tak vážně berete, tak vám mohou vedlejší dějové vstupy skutečně hodně zmást. Tenhle film je totiž od začátku (starý muž laskající vepřové) až do konce (novorozeně sající matčino mléko) o úctě k jídlu jako takovému, o životní pouti pokrmů (a vlastně i o životní pouti jeho složek - vepřové i nakrájená cibule chutnají podle toho, jaká byla jejich životní pouť). Cesta k dokonalé chuti je zde místy dojemná, místy zábavná, místy velmi vášnivá až erotická a vždy velmi chutná. Úcta k jídlu je něco, co v současném světě strašně chybí a nějací vegani a podobné těžce nepozoruhodné skupinky to nevytrhnou. 90 % ()
Viac príjemný oddychový film na sledovanie s vyloženými nohami na stole, než čistokrvná komédia, pri ktorej by sme sa chytali od smiechu za brucho. Za brucho som sa ale chytal pri sledovaní prípravy niektorých jedál a som hrdý na to, že som dokázal v noci odolať návšteve chladničky. Každopádne treba Tampopo sledovať najedený, prípadne pri ňom niečo dobré konzumovať. Tampopo nie je ani zďaleka iba o jedle, nechýba (potenciálna) milostná línia, odbočka k mafiánom, nejaký ten pästný súboj a otázka osamelosti človeka strateného vo veľkomeste. Nie som si istý, či som spokojný so záverom, aký Itami pripravil v súkromnej línii oboch hlavných hrdinov, ale osobne som si fabulu dokončil v hlave sám... ()
Japonský tvorca Džúzó Itami, pomenoval svoj - vskutku dosť svojský komediálny počin s titulom Tampopo (Púpava), nielen podľa hlavnej protagonistky v podaní sympatickej Nobuko Mijamotovej, ináč, režisérovej zákonitej manželky, ale aj vari podľa nastávajúceho rezancového baru, ktorý sa z nevýrazného Lai Lai, onedlho premenuje na naprosto špičkový「Tampopo」, áno, práve teraz by som snáď už mohol konečne prezradiť, že sa väčšinou budem zdržiavať iba v japonských kuchyňách, a k tomu aj so špeciálnymi vychýtavkami, a to ani nehovoriac o『vedľajších postavách』, ktoré budú tejto budúcej (šéf)kuchárke zručne sekundovať, medziinými, napríklad tiež i také mladé ucho v podaní Kena Watanabeho, ktorý sa o rovných 18 rokov neskôr preslávi(l) v jeho pravdepodobne najznámejšom (najlepšom) filme z roku 2003... • V podstate si nie je vôbec ťažké domyslieť najmä to, že táto hlavná postava má na to hádam úplne všetky dané predpoklady, aby dosiahla, trebárs, takú「Michelinskú hviezdu」, čo je povedzme vo filmovom ekvivalente niečo, ako obdržať toho, povestného, Zlatého plešivca, i keď podotýkam, že už zrejme dávnejšie nemá takú v*á*h*u*, na akú býval predtým možno trochu viacej zvyknutý, ...no asi najzaujímavejšie na tom celom bolo zrovna to, ako sa k tomu vlastne dopracovala...? • Áno, aby som sa ešte na malú chvíľu vrátil i k predchádzajúcemu postrehu, tak by som to rád okomentoval asi v tom duchu, že našťastie som nebol len účastníkom mnohého sŕkania a následného nekonečného vychutnávania si týchto všelijakých pokrmov, nad ktorými tieto postavy do slova a do písmena slintali blahom, pritom vo veľa ohľadoch sa rovnako režisér zvykol od tohto návykového prostredia, miestami mierne odkloniť, aby do tohto diania postupne vstupovali i ďalší náruživí súkmeňovci v odlišnom naladení, a predsa v rovnakom, skrátka, dalo by sa povedať, že sa to tu neustále točilo o pôžitkoch z príjemných chutí, len každý z nich bol v rozdielnom nastavení, a znovu v tom istom. • A záverečné titulky ma totálne priklincovali, tak to bola krásna čerešnička na torte! PS: Jednoznačne sa vyžaduje podobne orientovaný divák, akými boli i naše bizarnejšie postavičky, v opačnom prípade by ste sa mohli potom strašne čudovať, čo vám to popravde ten režisérsky kuchtík - naservíroval rovno na tanier, pričom, musím smelo skonštatovať, že som si mimoriadne na tom Rámene i ja sám pochutnal. Mňam! Vrelo odporúčam. ()
Reklama