回路
The Circuit
Réžia:
Kijoši KurosawaScenár:
Kijoši KurosawaKamera:
Džun'ičiró HajašiHrajú:
Kumiko Asó, Kojuki Kató, Šun Sugata, Šó Aikawa, Kódži Jakušo, Džun Fubuki, Kendži Mizuhaši, Haruhiko Kató, Šindži Takeda, Masatoši Macuo, Kurume ArisakaObsahy(1)
Napínavý apokalyptický příběh sleduje několik mladých lidí, kteří jsou svědky záhadných sebevražd a mizení lidí v okolí. Zdá se, že na vině je rostoucí vliv světa mrtvých. Duchové už nemají místo pro své bytí, a začínají pohlcovat náš svět. Existuje způsob, jak uniknout, jak to zastavit? Mladý Ryosuke Kawashima se o to snaží... (-bad-mad-wolf-)
(viac)Videá (1)
Recenzie (106)
Je to dosť dobrý horor z japonskej produkcie. Má výborný príbeh o skupinke študentov, ktorých priatelia sa začali správať príliš zvláštne, čo viedlo až k ich samovražde a postupne si uvedomujú, že za to môže niečo, čo je nad ich sily, prienik duchov do nášho sveta prostredníctvom elektroniky, čo postupne ničí celú ľudskú populáciu. Spracovanie je celkom slušné, ale dalo sa z toho získať aj viac. Táto tématika je perfektná a ponúka mimoriadny potenciál, ale v rámci žánru mi to príde skôr len priemerne podané, film má väčšinu času pomerne pomalé tempo, čo ale to plne schaľujem, pomáha to k tiaživému pocitu z tejto témy, ale nanešťastie hlavne spočiatku sa nájde aj niekoľko slabších scén, ktoré ma moc nezaujali, film sa vylepší až časom a potom sa už na to dobre pozerá až do konca. Len ma mrzí, že tu necítiť ten prechod medzi pôvodným a zničeným svetom, film sa venuje prakticky len pár postavám a ani si to ako divák takmer nevšimnem a zrazu už je skoro všetko vyľudnené. Po hororovej stránke som nadmieru spokojný, toto nie je klasiky pojatý horor, v ktorom ide o prvom rade o jednotlivé scény alebo drsné momenty. Tu ide hlavne o vynikajúcu atmosféru, ktorá pôsobí až príliš tiaživo a depresívne, ani len náznak optimizmu sa tu nenájde, skôr len pocit nevyhnutného konca a samoty. Ale aj tak sa tu nájde aj niekoľko vydarených hororových scén, hlavne perfektne podané pomalé plíženie ducha v miestnosti, celá situácia po zavretí mladíka v továrni alebo zaujímavá scéna s lietadlom. Veľmi spokojný som aj so samotnými duchmi, ktorí pôsobia správne nepríjemne a to hlavne tým depresívnym prosením o pomoc. Herecké obsadenie je iba priemerné, z tohto filmu ani nemám pocit, že by tu šlo o postavy, všetky sú také nevýrazné, vrátane mojej obľúbenej Kumiko Aso, ale ani to moc neprekáža, tento film je hlavne o všadeprítomnej atmosfére. Réžia a technická stránka sú perfektné, kiež by bolo viac hororov takto pôsobivých. Škoda toho scenára, keby sa vylepšil, tak by sa kľudne mohlo jednať o jeden z najlepších hororov vôbec, tá atmosféra a depresívnosť je v rámci žánru asi na najvyššej možnej úrovni, ale aj takto som dosť spokojný. Ani americký remake nebol zlý, ale ten je až moc teenagersky orientovaný. Objektívna kvalita filmu- 80%, film sa páči mne na 76%. ()
Taková variace na Kruh, jen je to trošku velkolepější a přehnanější. Příběh může být pro lidi, co se na podobné žánry moc nedívají, celkem napínavý a strašidelný, se znalými ale asi nic neudělá. Ti se navíc budou asi smát hlavním rysům příběhu. Máme tu totiž čest s jakýmisi duchy, kteří se šíří díky síti. Že vás tohle nikdy nenapadlo? Blázínci, tohle je běžná vysokoškolská fyzika - čtvrtý Newtonův zákon: Nelaď frekvenci X, jinak probudíš duchy. To byste znát přeci mohli, ne? ()
Kairo je mistrovské dílo. Špičková studie života moderní společnosti a to zejména samoty, vykořenění a uzavírání se do sebe je elegantně podána na ilustraci tehdy se rozvíjejícího internetu. Myšlenky jsou tak nadčasové, že po třinácti letech od vydání vše platí ještě dvojnásob. O pointě filmu by se daly napsat sáhodlouhé eseje ale Kairo boduje zejména tím, že všechny tyto roviny jsou naprosto integrální součástí filmu. Kamera, hudba, atmosféra a horor samotný jdou ruku v ruce s námětem a jako celek tvoří jeden z nejlepších hororů všech dob. Práce s hudbou, zvuky a hlavně také i samotným tichem nemá obdoby. Interiéry, exteriéry, úhly kamery, světlo, stín či samotné rozestavění aktérů není zdaleka náhodné ale promyšlené do nejmenšího detailu. Pro horor je však nejdůležitější právě horor a tady Kairo obzvlášť exceluje. Tužší atmosféra neexistuje a vše se navíc obejde bez jediného jump scare. Vrcholné dílo Kurosawy a zároveň nejlepší horor populární vlny japonského hororu z přelomu století. (A že ta konkurence se špičkovým Ringu, Ju-onem či Audition není vůbec marná!) Stačí se jen zaměřit na to, co tu Kiyoshi Kurosawa naprosto přirozeně a nepodlézavým způsobem vyvádí s perspektivou, aby bylo jasné že jde o Režiséra s velkým er. ()
| Daiei Film | Kiyoshi ma nádherne zatienil svojím majstrovským dielom menom Cure; temná krimi, s nadprirodzenými elementami, brutálne zrežírovaná a zahraná. Pulse je takmer to isté, ale v hororovom žánri. Takto som bol naposledy hororom vystrašený pri Hereditary, ktoré považujem za to najlepšie v danom žánri za posledných kľudne 20 rokov. Pulse je hrôzostrašný film. A najviac ma na tom všetkom prekvapilo to, ako film pracuje s kontrastom expozičných a vyplňujúcich scén s tými hororovými. Zatiaľčo film miestami pôsobí béčkovo, pretože je a dialógmi to nie je ten najlepšie napísaný film, aký som v živote videl, ale akonáhle Kurosawa prepne do atmosférických hororových scén, je to niečo neskutočné. Hlavne scéna s pomaly sa plíživou ženou, ktorá odrazu zakopne, alebo scéna s duchom na konci filmu v konfrontácii s hlavným hrdinom. Jedné z najlepších scén, aké som kedy v horore videl. Jediné mínusy sú tu možno lacné CGi a celkovo nie drahý look filmu, ale pri takto hútnom obsahu s témami osamelosti vo svete a výbornej réžii to tomu filmu nemám v žiadom prípade problém odpustiť. Kráľ béčkových hororov. Viac TU. | Hodnotenie: 10/10 | ()
Kairo je v prvním plánu horor, ve kterém pozvolna odkrýváte tajemství podobně jako například v Kruhu, stejně jako ve zmíněném filmu je zde motiv masového média, v Kruhu to byla videokazeta a v Kairu se tajemné vzkazky šíří internetem, tímto médiem se tajemství dostává až do našich domovů. Od Kairo jsem očekával trochu lepší a originálnější duchařinu, ale dostal jsem daleko víc. Zpočátku je jasné, že jde o film temný, který je sice zbavený lekaček, ale i tak dokáže spolehlivě nahnat hrůzu. Asi nejlepší scéna mimo samotný závěr je setkání s jedním z duchů, je to výborně nasvětlený a používá to jeden psychologický trik, který vzbuzuje strach a nejistotu. Vezměte něco známého a uveďte to neobvyklého kontextu. Nechce židli levitovat, jít někoho po žebříku po horizontále či jako ve filmu změňte ženskou chůzi v nepřirozený pohyb, jako kdyby měla zlomené nohy. Známé přejde v neobvyklé, jistota se mění v strach. Většinu filmu jsem si říkal, že se opravdu drží příliš zpátky (absence lekačel, pozvolné tempo) a zaměřuje se jenom na budování atmosféry, závěr mi to však bohatě vynahradil, protože je úžasný a reflektuje hlavní myšlenku filmu. Ano, mluvím o myšlence, poselství, nikoliv o rozuzlení nebo vysvětlení, to totiž nečekejte. Doposud jsem znal podnětné a intelektuální filmy, které se maskují žánrem sci-fi, jako například Solaris, teď mi došlo, že životní sdělení lze dobře ukrýt i za hororem. Kairo podobně jako Suicide Club nebo Vyšetřování nočních můr tematizuje sebevraždu jako vztyčný bod horového příběhu, Japonci se s tím potřebují vypořádat. Vyšetřování nočních můr vytvořilo děsivého démona, který vás potrestá za to, že spácháte sebevraždu tím, že zemřete nepředstavitelně odpornou smrtí, Kairo však chce především dát odpověď, proč sebevraždy pácháme, aby vyústil v ironii. „Je tak jednoduché se oběsit.“ A proč je tedy pácháme? Japonsko jako zhuštěnina lidských duší a přitom si stejně každý připadá osamělý. Vzpomeňme na depresi Donnieho Darka, který říká: „Každý zemře sám.“ Kairo vytváří hodně velký oblouk (vlastně celý film k tomu směřuje), aby nám nakonec sdělil to nepříjemné poselství, že smrt je věčná samota. Jaká zákeřná ironie, utéci před bezútěšností samoty spácháním sebevraždy a propadnout se do věčného osamocení. Za života sám a po smrti sám. Jestli je na nějakém filmovém pásu skutečný kontakt s démonem, smrtkou, či dáblem, je to ve filmu Kairo při závěrečném tělesném setkání – velmi silný výjev a vrchol filmu. Kairo však není jen o smrti a sebevraždě, je to také lovestory mezi mužem, který je outsiderem a ženou, která je až nápadně krásná, takový načrtnutý vztah vede k nevyhnutelnému neúspěchu – končí opuštěním. Závěrečná apokalypsa byla jednou z nejlepších (lepší je Válka světů, ten pocit bezmocnosti při jeho sledování je neopakovatelný). Osamocená loď v nesmírném oceánu v závěru je zopakováním motivu osamění a nádherná tečka i ohlédnutí za divácky náročným filmem. Nečekal jsem to, vůbec ne, strašně moc se mi to líbilo a i když je Suicide Club mnohem působivější a asi i zajímavější, mám z Kairo nakonec lepší dojem. Další divný film, který si mě získal. Svého času TOP TEN. () (menej) (viac)
Galéria (6)
Fotka © Toho Company Ltd.
Zaujímavosti (5)
- Natáčení probíhalo v japonském Tokiu. (Terva)
Súvisiace novinky
Weinsteinovci si zmerajú Pulz
Bratia Weinsteinovci chystajú remake japonského hororu KAÏRO (anglicky Pulse) o záhadných úmrtiach súvisiacich s tajomnou internetovou stránkou ponúkajúcou návštevníkom kontakt so svetom mŕtvych.… (viac)
Reklama