Dobrý voják Švejk
The Good Soldier Schweik
The Good Soldier Schweik
Réžia:
Karel SteklýScenár:
Karel SteklýKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Jan SeidelHrajú:
Rudolf Hrušínský, Eva Svobodová, Josef Hlinomaz, František Filipovský, Miloš Kopecký, Svatopluk Beneš, Božena Havlíčková, Felix le Breux, Libuše Bokrová (viac)VOD (4)
Obsahy(1)
Prvá časť sfilmovaného románu Jaroslava Haška zachytáva osudy Josefa Švejka od chvíle kedy je po sarajevskom atentáte zatknutý a vyšetrovaný a po čase napriek svojej diagnóze notorického blbca povolaný do armády. Dostáva sa do väzenia odkiaľ ho vyreklamuje feldkurát Katz, ktorému nejaký čas robí osobného sluhu, až kým sa po jeho prehre v kartách nedostane k nadporučíkovi Lukášovi... (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (552)
Jak dalece může jakákoliv adaptace zkreslit a zdeformovat původní vyznění literárního textu, jak dovede posunout usazení charakteru hlavního hrdiny a postav, o tom nejlépe svědčí Dobrý voják Švejk Karla Steklého... Již Josef Lada svou vizualizací ilustracemi formoval a mírně transformoval charakterový typ Josefa Švejka. Rudolf Hrušínský (jistě v synchronizaci s Karlem Steklým a za asistence režimních ideových dohlížitelů) posunul zakotvení Švejka coby přesně nedefinovatelného a pregnantně nezařaditelného individua, lidského ducha, ať už ve své rafinovanosti či prostoduchosti, svobodného a až anarchisticky všehoschopného, jenž stojí proti vážnému majestátu aparátu a mašinérie instituce zvané válka, k Švejkovi bodře lidovému, s dobovým kolektivním rozměrem... Přitom literární předloha má úplně jinou kvalitativní úroveň - je až neskutečné, jak mimoděk tam Hašek spojil nespojitelné - humor s pacifismem a odporem k válce, alegorii s reálnými příběhy, vitalitu s absurditou a existenciální tíži doby, oslavu individua i sociální kritiku, vtip s vážnou a hlubokou výpovědí o jedné z nejstrašnějších etap lidských dějin, formální uvolněnost a zároveň dokonalost, vulgarismy i nádheru češtiny, naraci a realitu, úpadkový žánr pavlačových drbů a nejvyšší patra experimentální literatury... To vše ve Steklého filmové adaptaci sice také snad najdeme, ale vždy patřičně naředěné a rozmělněné, bez ostrých hran Haškova druhého plánu... (o velikosti Haškovy předlohy svědčí množství překladů i fenomén, který na základě této knihy vznikl, a koneckonců i fakt, že i těch filmových adaptací bylo více... ta Lamačova či loutková Jiřího Trnky ...a třeba Rakušané adaptovali Švejka také). Pravým kamenem úrazu v adaptování Haškova románu je jeho příznakový ,,narační tok", tedy Haškova cizelovaná a cílená metoda tvorby, stejně jako to dělal později Bohumil Hrabal a třeba také Jakub Deml ve svých denících a knihách... Je to jakési asociativní volné plynutí, analogie automatického textu surrealistů, jen s tou vědomou, racionální regulací... (že vznikl či odrážel ducha hospodských řečí je spíše mýtus). Hrušínskému se volné, asociativní řazení jednotlivých témat, postav a příběhů v řeči hlavního hrdiny podařilo ,,uhrát" a Švejkův typický řečový proud volně odráží ducha knihy. Za povšimnutí stojí také nově se objevující humanistický rozměr hlavního hrdiny... Jakožto v režimní a režimem jednoznačně protěžované filmové produkci měl režisér k dispozici kompletní dobovou hereckou špičku, neomezený výběr exteriérů i interiérů a finančních prostředků, vznikl tedy velkofilm, jenž v dnešních časech nemá v našem prostředí obdoby... a povedl se. Jako jeden z mála snímků 50. let není zatížen primárním cejchem doby a ideologickou vyčpělostí. Už jen za to si zaslouží vysoké ohodnocení... Zkrátka Dobrý voják Švejk - vynikající a nestárnoucí komedie patřící do zlatého fondu československého filmu... (v kostce to samé platí i o pokračování Poslušně hlásím natočeném o rok později) ()
Nikdy bych nevěřila, že se film může vyrovnat knize. Švejk je moje oblíbená knížka a patrně, že jsou ve filmu použity celé věty z ní, je pro mě snímek přitažlivý. Při opakování se ráda znovu podívám. Hrušínský je jako Švejk moc dobrý. Všechny postavy jsou výborné což je zásluhou Karla Steklého. Já osobně mám nejraději Kopeckého jako Katze. V druhém díle je skvělý Filipovský jako Dub, hlavně scéna pití močůvky nebo v bordelu, to nemá chybu. ()
Krom první kapitoly jsem knihu nečetl, ale myslím, že po shlédnutí filmu si ji (vzhledem k té první přečtené kapitole) dokážu velmi živě představit. Rudolf Hrušínský je výborný a jiného Švejka si snad ani nedokážu představit. Problém je v tom, že se mi ten švejskovský humor nezdá až tak moc vtipný. Začátek je nejlepší, potom už film začíná trochu nudit. ()
Ano až teď jsem kouknul na další klasiku zfilmovanou podle úspěšné knižní předlohy pana Haška. Upřímně asi se to pro mě nestane něčím, co bych vyhledál každé Vánoce, ale musím ocenit to, jak se role zhostil Rudolf Hrušínský. Moc pěkné se dívá i na starou Prahu a je fajn vidět celou řadu hereckých osobností té doby. Za tuto českou legendu dávám 75%. ()
Galéria (19)
Fotka © Československý státní film
Zaujímavosti (21)
- Švejk (Rudolf Hrušínský) pronese větu: „Ať žije, pánové, císař František Josef I.“ Roli císaře Franze Josefa si Hrušínský zahrál také; konkrétně v seriálu Sňatky z rozumu (od r. 1968) režiséra Františka Filipa. (majky19)
- Když si Švejk (Rudolf Hrušínský) povídá v hospodě s komisařem Bretschneiderem (František Filipovský), řekne: „Ale on to císařpán takhle nenechá. Zabili jste mu strejčka.“ František Ferdinand d'Este byl ale císařův synovec. (sim96)
- Eskorta vede Švejka (Rudolf Hrušínský) k polnímu kurátovi; na Karlově mostě můžeme vidět asfalt, který byl však položen mnohem později. (Pepy)
Román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války byl přeložen zhruba do třiceti jazyků, ale v době, kdy psal Hašek první dva díly, byl ve světě neznámým spisovatelem. Domácí kritika byla k Haškovi nesmlouvavě tvrdá a teprve zahraniční zájem o román a množství překladů, které záhy následovaly, alespoň částečně rehabilitují Haškovo jméno v literárních kruzích. Na počátku dvacátých let se pak román stal podkladem pro čtyři němé filmy, v nichž hlavní postavu ztvárnil Karel Noll, a které údajně s nadšením přijal i sám Hašek. Koncem tohoto desetiletí se o jeho ztvárnění pokusil ještě Matin Frič, který pojal celý film jako pásmo kabaretních výstupů a písniček. Představitelem hlavního hrdiny se stal Saša Rašilov. V padesátých letech vznikl v dílně Jiřího Trnky loutkový film, jehož vypravěčem se stal Jan Werich. Posledním filmovým zpracováním je Dobrý voják Švejk, natočený roku 1956. Zpracování první části Švejkových osudů se velmi důsledně drží své románové předlohy. Autoři sice vynechali mnoho historek, které hlavní hrdina vždy přidával k lepšímu, ale to je z hlediska jejich délky a množství pochopitelné. Z časových důvodů jsou také pozměněny osudy některých postav. Civilní strážník Bretschneider, usilující o Švejkovo uvěznění, byl podle knihy sežrán psy, které si od něj za tímto účelem kupoval. Filmaři však tohoto udavače potrestali pouze hlávkou salátu a několika vejci, která mu přistála na hlavě při další z jeho provokací. Jediným větším zásahem do dějové kostry prvního dílu bylo vypuštění dvou kapitol vyprávějících o Katzově službě církvi. Polní kurát v nich za pomoci svého povedeného sluhy napravuje omyly, jichž se dopustil, když v nouzi sháněl peníze na láhev opojného moku. Ačkoliv tyto příhody dokonale vykreslují knězovu bohémskou povahu, myslím, že jejich opomenutí ve scénáři nějak neuškodilo dojmu, který svým pojetím svérázného faráře zanechal Miloš Kopecký. Filmové zpracování také nedovedlo některé scény k úplnému konci. Nebyla tím sice narušena návaznost jednotlivých příběhů, ale některé z nich tím opět ztratily poentu. Stěžejní podíl na diváckém úspěchu filmu, překlenující již více jak půlstoletí, patří bezpochyby hereckým představitelům. Režisér Karel Steklý vybral pro své dílo opravdu hvězdné obsazení. Vedle nezapomenutelného Rudolfa Hrušínského v titulní roli věčně se usmívajícího Švejka, lékařskou komisí oficiálně uznaného za notorického blba, obsadil do role feldkuráta Katze Miloše Kopeckého, nadporučíka Lukáše ztvárnil Svatopluk Beneš, hostinského Palivce Josef Hlinomaz. Ve vedlejších rolích se prostřídala nastupující generace mladých jako byl Jiří Lír, Josef Kemr, Vlastimil Brodský, Stella Zázvorková, Martin Růžek a řada dalších. Obligátní a přirozeně plynulé srovnávání předlohy vs. filmu by nemělo bránit objektivnímu hodnocení obou variant v návaznosti na jejich specifická kritéria. Literární zpracování obsahovalo zcela jistě větší množství Švejkových komických osudů, naproti tomu románoví hrdinové mohli těžko zanechat takový dojem jako výkony jednotlivých herců. Grimasy Rudolfa Hrušínského či opilecké výstřelky Katze, ztvárněné vynikajícím Milošem Kopeckým, bychom v knize jen těžko hledali. Podle mého názoru je zatím poslední české filmové zpracování Osudů důstojnou parafrází Haškova světoznámého díla. Je však škoda, že autoři nezpracovali Švejkovy zážitky z fronty do dalšího, třetího filmu. () (menej) (viac)