Go Back to Your Grave!
Réžia:
Milan ŠteindlerKamera:
Miroslav ČvorsjukHudba:
Miloslav HalíkHrajú:
Milan Šteindler, Dana Batulková, Klára Pollertová-Trojanová, Kryštof Koláček, Matěj Peprník, Zdeněk Marek, Monika Šeligová, Jakub Čistecký, Jan Trávníček (viac)Obsahy(1)
Víťa Jakoubek už překročil třicítku, pracuje jako špatně placený sociolog a žije jako spořádaný manžel a každodenními povinnostmi unavený otec dvou dětí. V sociologickém ústavu se podílí na výzkumu postojů středoškolské mládeže. Aby cílovou skupinu lépe pochopil, vydává se za studenta a denně usedá do gymnaziálních lavic. Náhle jako by se vrátil zpátky v čase, cítí se opět mladý a bezstarostný, vidí před sebou spoustu příslibů. Skutečný život se ale ošálit nedá a brzy se přihlásí o svá práva a povinosti... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (358)
Příjemný snímek. Milan Šteindler v roli muže, který se z počátku nedobrovolně snaží zapadnout mezi mladší generaci a pak neví, kde je hranice mezi jeho prací a osobním životem, který se mu málem nenávratně rozpadne. Šteindler téměř bezchybný moula-nula, dále Jaroslav Dušek v další roli soudruha a bezchybná Halina Pawlowská se svým "co je?!". Hudba byla taky dobrá, ale mouchy tu nějaké byly, takže 4*. ()
Skvělá komedie o vztazích s vážnějším přesahem. Film nastiňuje otázky týkající se zodpovědnosti, ztráty ideálů, ponoření se do stereotypů a šedi, revolty, svobody. Je mi jednadvacet, ale Víťův dialog s Janou v restauraci na mě docela silně zapůsobil. Kam směřuje jednání dospělých lidí? Co vlastně člověku dospělost dává? A co mu bere? Představa, že jednou nebudu tím bezstarostným študákem, vychutnávajícím si krásy všednodenního života, nebudu moct "blbnout" s ostatními a můj život se stane řetězem plnění (byť krásných) povinností, mě docela děsí. Asi půjdu vylézt na nějaký strom, dokud mám čas a můžu se těšit ze svého mládí. Protože ona pohádka se bohužel opravdu nikdy nevrátí. (364.) ()
Jedna z mých úplně nejoblíbenějších českých komedií. Naprosto geniální scénář a hlavně ultrabáječnej Milan Šteindler, kterej nikdy předtím a nikdy potom nebyl ve filmu takhle dokonalej. Vůbec se nedivím, že ho tam všechny holky milovaly. (Vrať mi ty dopisy!!!) A hlavní vtip (vlastně filosofická myšlenka filmu), kterej se týká středoškoláků - maturantů, platí dneska stejně jako tenkrát. Prostě z nich vyrostou stejný blbci jako sme my. ()
Milan Šteindler je sice výtečným (ne)hercem divadla Sklep, ovšem režisérem je velmi průměrným až mizerným. Sklepácky ujetý humor se ve filmu "Vrať se do Hrobu" podivně mísí se snahou o jakousi "výpověď" o "současné mládeži" a o "obecných poměrech". Stačí porovnat s Vorlovým Kouřem, aby bylo jasné, jak rozdílné přístupy představuje zdánlivě shodné nebo velmi podobné východisko. Šteindler víceméně rezignoval na ujetost a nadsázku Sklepa, ale přitom nedokáže nabídnou ani civilnost, ani autenticitu, ani slušné herectví. To, co by mohlo za normálních okolností bavit je tu spíše rozpačité a podivně nucené, to co by mohlo být výpovědí, je přitažené za vlasy. Ani ryba ani rak, nýbrž nevydařený kočkopes. Samozřejmě zde najdeme řadu vydařených gagů a taky množství dobře odpozorovaných scén, ale jako celek to zoufale nedrží pohromadě. Možná, kdyby herce Šteindlera režisér Šteindler asi tak třikrát denně sepsul na tři doby za to, že svůj text odříkává jako žáček 1A u tabule básničku, a kdyby režisér Šteindler občas na herce Šteidlera zařval "stop! tohle je naprosto strašný! znova!", byl by to vcelku podařený film, ale není, neb brýle se bez brýlí špatně hledají a Šteindler si jako herec-režisér nevidí ani na špičku nosu... Samozřejmě by nebylo od věci, kdyby se role sociologa ujal někdo, kdo ve svých třiceti tak trochu vypadá na dvacet a ne na čtyřicet. Jistě by rapidně ubylo trapných scén. Uznávám přitom, že ta trapnost má určité zvláštní kouzlo, ale opravdu to stačí? ... Celkový dojem: 65% ()
Šteindler nemohl tušit, že jeho první, několik politicky odvážných motivů obsahující a celkově v tomto ohledu drzý film je jedním z posledních předrevolučních, jakož ani tušit, že se tento film zapíše do dějin českého kina jako ten, v němž se svou poslední a první filmovou rolí setkávají tak značné a tak protilehlé veličiny, jakými jsou někdejší matador a miláček komunistické kinematografie Vala a budoucí miláček samorost Dušek (ten se sice o rok dříve mihl v Pražské pětce, kde měl ale pouhý štěk). Oba jsou zde výborní. Dušek už je ten Dušek, jak ho známe, byť si zatím vystačí s prkennou stylizací, Vala jako by se vysmíval významné části své dosavadní tvorby. Jakkoli Šteindler nemohl tušit, budiž mu připsáno ke cti, že tohoto tehdy již delší dobu v kinofilmech jen zřídka obsazovaného herce vůbec angažoval. (Vala je vlastně v celém filmu téměř jediným široké veřejnosti známějším mužským hercem a vůbec jediným, kterého bylo tehdy možno označit za hereckou hvězdu. Naopak s Duškem se sluší zmínit i Holubovou, ale ta už tehdy měla ve filmech leccos za sebou.) Sám autor hraje hlavní postavu dost neumně, což podle mě filmu neškodí. Spíše mu škodí snaha se každou chvíli a za každou cenu dobrat nějaké pointové hlášky („jsou dány dvě kružnice...“) nebo situace (únik z WC oknem), při čemž na účelové cestě ke kýženému cíli kauzalita momentálního děje a možných motivů jednání často nedává smysl. Což ale na druhou stranu málokterému divákovi vadí. Žel některé ty pointy a hlášky ani za moc nestojí, i když třeba "ja guljaju v parke" je samozřejmě kult. Lajtmotiv celého filmu, nerealisticky jednostranně kritický pohled na mládež, je sdostatek oprávněn nikoli jen nadsázkou, ale především tím, že není pohledem moralisty, nýbrž někoho, kdo se mezi ni vetřel jako špión a v této konfrontaci trpí tím, že jeho vlastní mládí je pryč, že je tudíž již outsideremem, který nemá nárok („vrať se do hrobu!“). No a také tím, že film spíše než s mládeží vede polemiku s oficiálním žargonem a bez kontaktu s realitou tradovanými „stanovisky“ tehdejší garnitury na všech úrovních, včetně masmédií (srov. také Duškovu postavu předsedy SSM). A na druhou stranu s těmi masmédii a s veřejným míněním komunikuje tím, že právě v nadsázce předvádí ty nejtypičtěji propírané hříchy mládeže, jako např. bezohlednost v dopravních prostředcích. Při scénách s davy v ulicích hlavní hrdina dvakrát prochází kolem pankáčů (jeden má na zádech bundy anarchistické Áčko a nápis „problem“) a jednou kolem metalistů, na chodbách obludného paneláku i ve výtahu jsou (nepochybně mladými chuligány vytvořené) nápisy a sprosté obrázky, značka kapely Depeche Mode (tehdy u nás mezi mládeží opravdu kultovní) a také název skupiny Erasure. Velmi hezký je první závěr filmu s manželkou na stromě, jakož i epilog s "dalším, již druhým samostatným výzkumem". Šandíkova kritika je asi na místě, na druhé straně asi i chvála Radka99, ale pochopení věci nalézám jen u Subjektiva, což pro pilné čtenáře mých komentářů už není ničím novým. () (menej) (viac)
Galéria (8)
Zaujímavosti (41)
- Spoluautorka scénáře Halina Pawlowská se ve filmu objeví na několik vteřin v roli uklízečky. (sator)
- Na diskotéce hraje píseň „Gejzír“ od Petra Kotvalda a na maturitním večírku, který je u Víti (Milan Šteindler) doma, hraje „Jasná zpráva“ od Olympicu. (Duoscop)
- Otázka z ruštiny u maturity: „Što vy dělájeťe v svabodnoje vremja?“ znamená: „Co děláte ve volném čase? Málková (Klára Pollertová) odpovídá větou: „Ja guljaju v parke,“ tedy: „Procházím se v parku.“ (sator)
Reklama