Vrať se do hrobu!

Období od roku 1989 - 1991 přineslo pro oko českého diváka několik nezapomenutelných snímků. Kromě tohoto můžeme jmenovat perly jako Kouř či Pějme píseň dohola. Z této trojice u mě těsně vyhrává právě tento film, kterým si Milan Šteindler nastavil tak vysokou laťku, že už jí nikdy nepřekonal. Nálada filmu, kterou dokresluje i vhodně vybraná hudba (hned bych skočil po soundtracku) vás uvrhne přímo do dění a chtě, nechtě musíte s Víťou Jakoubkem sympatizovat. Pro mě možná nejlepší česká komedie vůbec a to včetně zdánlivě nepřekonatelných klasik... (21.02.2007)

„Já jsem vám ten čaj asi osolila. A vy jste ho vypil?“ - „No, já hodně solím!“ Nadčasová komedie pojednávájící o věku, kdy člověk ještě není ani tolik starý, ale ani už úplně mladý. Takže mi naprosto hrál do noty. Bavila mě humorně pojatá problematika, chytré hlášky, ale i obsazení, kde Milan Šteindler naprosto exceloval a uvěřitelně zaujal roli hrdiny postupně se překlenujícího z někoho, kdo se není schopen projevit, přes toho, kdo nachází své nikdy neprožité mládí, až po toho, kdo si začne uvědomovat, že spontánnost, lehkomyslnost a nezodpovědnost není všechno. (19.06.2023)

Tohle pro mě bylo dost velké zklamání. Já se nijak extra nesmál a ještě bych dokázal pochopit dobře vypadajícího třicátníka hrajícího si na puberťáka, ale Šteindler vypadal tak na 40 a to mi hrozně vadilo, navíc se do něho zamilovala nejhezčí holka a to i přesto, že jeho postava byla taková nijaká. Možná bych to měl brát s nadsázkou, ale nějak to na mě nefungovalo. Našlo se pár věcí, co mě bavily, např. Pawlowská, ale jinak naprosto průměrný film. (26.11.2018)

Skvělá komedie o vztazích s vážnějším přesahem. Film nastiňuje otázky týkající se zodpovědnosti, ztráty ideálů, ponoření se do stereotypů a šedi, revolty, svobody. Je mi jednadvacet, ale Víťův dialog s Janou v restauraci na mě docela silně zapůsobil. Kam směřuje jednání dospělých lidí? Co vlastně člověku dospělost dává? A co mu bere? Představa, že jednou nebudu tím bezstarostným študákem, vychutnávajícím si krásy všednodenního života, nebudu moct "blbnout" s ostatními a můj život se stane řetězem plnění (byť krásných) povinností, mě docela děsí. Asi půjdu vylézt na nějaký strom, dokud mám čas a můžu se těšit ze svého mládí. Protože ona pohádka se bohužel opravdu nikdy nevrátí. (364.) (10.05.2008)

Milan Šteindler opravdu podařeně zapadne do třídy gymnázia, navíc ho krása jedné studentky oblbne tak, že skoro zapomene na manželku a děti. Fajn komedie, která mě častokrát rozesmála, můžu doporučit skoro každému. Po dalším shlédnutí jsem zde našel pár věcí, které se mi až tak nelíbily, musím tedy * ubrat, to ale nemění nic na to, že stále jde o prima podívanou. (19.11.2006)