Vrať se do hrobu!

Příjemný snímek. Milan Šteindler v roli muže, který se z počátku nedobrovolně snaží zapadnout mezi mladší generaci a pak neví, kde je hranice mezi jeho prací a osobním životem, který se mu málem nenávratně rozpadne. Šteindler téměř bezchybný moula-nula, dále Jaroslav Dušek v další roli soudruha a bezchybná Halina Pawlowská se svým "co je?!". Hudba byla taky dobrá, ale mouchy tu nějaké byly, takže 4*. (16.12.2007)

Tohle pro mě bylo dost velké zklamání. Já se nijak extra nesmál a ještě bych dokázal pochopit dobře vypadajícího třicátníka hrajícího si na puberťáka, ale Šteindler vypadal tak na 40 a to mi hrozně vadilo, navíc se do něho zamilovala nejhezčí holka a to i přesto, že jeho postava byla taková nijaká. Možná bych to měl brát s nadsázkou, ale nějak to na mě nefungovalo. Našlo se pár věcí, co mě bavily, např. Pawlowská, ale jinak naprosto průměrný film. (26.11.2018)

Jako pohled do života mládeže těžko uvěřitelné, ploché, stereotypizující a laciné. Na druhou stranu jako reflexe dosavadního života zralého třicátníka ve světle nuceně připomenutých ideálů mládí o mnoho zdařilejší. Snad právě porevoluční doba změn přála upřímně angažovanému, společnost prostupujícího pohledu na sebe sama, minulost, současnost a budoucnost, více, než doba dnešní. Slabé ****. (20.08.2009)

Návrat do studentských let v podání Milana Šteindlera je opravdu komický a rok výroby také umožnil perfektní zesměšní nejen podnikových straníků "jak po mně po deseti letech funkcionářskýho života můžeš chtít, abych byl přirozenej?" Jarda Dušek si tady předcvičil nefalšovaného Šmída z Kouře. Všudy přítomná atmosféra konce 80tých let s pankáčema, depešákama a s Víťou a jeho zoufalým pohledem. Po režijní stránce, jde podle mně o průměrný film a herectví Milana Šteindlera není zrovna lehce stravitelný. Tři tady rozhodně drží humorná stránka filmu. (12.11.2012)

Výtečná komedie osobitého herce a režiséra sahá k ojedinělému tématu - k sociologickému průzkumu, který slouží jako průnik generací - k té rozzívaně mladé i k té zrezivěle zralé. Splývání třicátníka se sotva nominálně ukončenou nezletilostí je stejně úžasné jako třeskutá vlídnost mládí stříbrného větru (větrů?) vůči mládí první životní zkušenosti. Vědcova pošetilost a naivita totiž jinou charakteristiku nezasluhuje. Poetika SKLEPA tu nesporně dosahuje svého vrcholu v žánru hraného filmu (tím dalším je stejně osobitý dokumentární seriál ŠUMNÁ MĚSTA s výtečným dalším sklepovcem Davidem Vávrou). Náznaky toho, že SKLEP dozrává a emancipuje se postupně z laskavého a vlídného spřízněného protektorátu Věry Chytilové bohužel nepřekonaly právě tuto vstupní úroveň naděje a očekávání. Způsob, jakým je zachyceno vědecké prostředí pozdní normalizace, je exaktně přesný. Pozornost zaslouží i vícevrstevná kompozice (gradující pokusy o manuální oslovení zadní části těla Haliny Pawlowské či strhující Duškovo blábolení, které vyvrcholí triviálním otěhotněním Blanarovičové). Ale i tak do mozaiky dnes už vlastně také historické sebereflexe pozdní normalizace přibyl další, nikoliv necenný příspěvek. Určitě k radosti českého - sotva jiného než českého - diváka. (17.09.2007)