Perníková věž

Šteindler si chtěl nějak obhájit užívání drog, tak se pustil do Němcova blábolu. Až v závěru divákovi dojde, že to celé stojí na rádoby geniální pointě, kolem které tvůrci postavili celý příběh plný feťáků a dalších podivných postaviček z drogového podsvětí. Překvapivě tady moc nefungují ani hlášky, které jsou spíše trapné. (09.12.2021)

Tři hvězdičky za dobrou kameru a střih + pokus o pohled na drogy způsobem, který by mohl oslovit spíše, než protidrogové přednášky na školách. Dobrý vizuál ovšem kazí stále tytéž neduhy Šteindlerovy režie, mizerné vedení herců, jalově znějící dialogy, nepřesvědčivá psychologie postav. Připočtěme ještě tu a tam evidentní vykrádačky jiných filmů. To vše navíc podtrženo tím, že režisér naprosto neovládá mluvu teenagerů. Žádný zázrak samozřejmě není ani scénář, celý příběh je dosti nepravděpodobný a vykonstruovaný, ale při slušné režii by se z něho nepochybně dalo vyždímat víc... Celkový dojem: 65% (02.10.2006)

Určitě to měl být dechberoucí dojemný příběh o dnešní mládeži, ale záměr se moc nepovedl. Jan Dolanský herecky dělal co mohl, zbytek teenagerů byl krapet mimo. Celkově to bylo takové klišovité a fádní. Možná se na tom podepsal i Milan Šteindler, ale určitě za to může velkou měrou scénář, který mi nepřišel jako výhra v loterii. Záměr tam byl, ale nepodařilo se jej naplnit. Nicméně závěr filmu byl velice pěkný. Škoda, že takový nebyl celý. Na zamyšlení ano.. ale víc od toho nečekejte. 60% (02.11.2010)

Vypadá to, jako kdyby se Šteindler nechal inspirovat filmem Requiem za sen, který je, i když mi se nelíbil, přece jen o třídu výš. Šteindler chtěl do svého filmu napasovat vtipné hlášky, morální poselství, ale nepovedlo se mu. Nefunguje ani Shyamalanovská pointa. Prostě jeden z nejhorších drogových filmů, co jsem viděl. (06.02.2006)

Dva nerozluční kamarádi Jakub a Radek mají největší potěšení z drogového rauše. Když se jim jednou za čas v jejich zhulených kebulích rozjasní, nemile zjišťují, že svět kolem nich není jen konopí a pervitin, ale vyřítí se na ně problémy, které jdou za hranici zákona. Tenhle film považuji tak nějak za zapomenutý a vymykající se z tvorby Milana Šteindlera. Ten obměnil svůj ustálený tvůrčí tým, nepovolal k sepsání scénáře svoji dvorní scenáristku Halinu Pawlowskou a pokusil se jít cestou nevšedního experimentu. Vznikl snímek, co má charakteristiku černé komedie s detektivní zápletkou, která nemá problém přejít do dramatického vyostření. V titulních rolích září Jan Dolanský, ještě s chlapeckou vizáží, a Radek Kuchař, ještě před svými 150 kily. Oba vydatně hláškují a daří se jim zvládat i dramatické pasáže. Méně kvalitním tahem se ukázalo zobrazení rodinného zázemí postavy Dolanského. Toho ve větší či menší míře kontrolují jeho rodiče, Michal Dočolomanský a Sylva Legnerová, jejichž působení ve filmu ještě dostalo i retrospektivní pasáž, která ukazuje podivné rodičovské výchovné metody na prázdninové dovolené na chatě u jezera. Ještě se sluší podotknout, že všichni slovenští herci jsou předabování českými herci, přičemž by to ani tak nevadilo, kdyby se nejednalo o známé slovenské tváře, které jsou nebo byly majiteli poměrně libozvučných hlasů. A aby se do filmu dostal i nějaký ten mafiánský prvek, zlotřilého majitele hudebního klubu ztvárnil (zesnulý) Vladimír Marek, poměrně specialista na podobné zloduchy. Film postupně chce rozhodně překvapovat. Scenáristicky i režijně. Režijní styl se svým uchopením blíží k videoklipové formě, která ovšem není nikterak nesnesitelně přehnaná. Scénář scenáristy a skladatele Martina Němce tentokrát spolehlivě odhání dosavadní Šteindlerovu stálou diváckou klientelu. Příznivci jeho opusu Díky za každé nové ráno film moc neocení, fanoušci jeho režijní prvotiny Vrať se do hrobu! také budou nevěřícně zírat, zda se stále jedná o tvorbu toho samého režiséra. Film oslavil dvacáté výročí svého vzniku. Má svoje tvůrčí finesy, originalitu a zub času ho ještě úplně neohlodal. 8/10 (10.09.2022)