Réžia:
Milan ŠteindlerScenár:
Halina PawlowskáKamera:
Jiří Krejčík ml.Hudba:
Petr UlrychHrajú:
Ivana Chýlková, Franciszek Pieczka, Alena Vránová, Barbora Hrzánová, Dagmar Edwards, Tereza Brodská, Tomáš Hanák, Miroslav Etzler, Szidi Tobias (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Je to příběh Olgy, jejích přátel, rodiny a vrstevníků, nahlížený s ironií a humorným nadhledem. Do bezstarostného Olžina dospívání zasahují stále více společenské normalizační poměry 70. let. V hořkosladké komedii se střídají bouřlivé komediální situace se slzami. Její hrdinové však už ví, že nepodlehnout, nevzdávat se, mít rád a nezapomenout se smát, je platné a dobré. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (205)
Tradiční "vtipný" výprodej života bulvární celebrity a mizerné scénáristky, která si tímto postavila "pomník". To kdyby každý dostal peníze, kameru a hrstku herců, tak by většina filmů vypadala takhle. Tragika není české kotlině vlastní a tak se většinou díváme na svůj život shovívavě s nadhledem - falešná česká laskavost. Hlavně když nás výborně vyživuje bulvár. Proč zrovna český divák musí být zásobován intimními podrobnostmi z rodinného života Haliny? Co je na tom tak extra? ()
Vtipnej, místy až černohumornej snímek, kterej si určitě najde svoje publikum... mezi všemi těmi, co mají rádi třeba Pelíšky, Vyprávěj a jiné retro věci, co si stěžují na komunismus a jeho absurdní nesmyslnost. Franciszek Pieczka byl uplně skvělej, akorát někdy mu nebylo dobře rozumnět. Ale jeho dupání po věcech nebo alkoholické excesy mi zůstanou dlouho v paměti. Chýlková, i když ze začátku na svou roli trochu přestárlá, taky skvělá a stejně tak to zrežíroval Milan Šteindler - může být na svou práci v raném kapitalismu hrdý (ta hospoda, ve které se odehrálo několik scén, mi přišla nějaká povědomá - jestli tam třeba netočil Vorel Kouř atd...). Pawlowská napsala skvělej scénář podle vlastní knihy a dokonce si v něm i zahrála docela ujetou postavu. Ukrajinská rodinka pobavila skoro vždy. Takže herectvo je tady zastoupené vesměs kvalitními herci, ale stejně tomu celkově chybí něco, co by z toho udělalo můj oblíbenej film... něco. Co? ()
Jestliže závěrečný titulek praví, že jsme snad prožívali podobné chvíle, tak moc ne. Po umělecké stránce by byl film na tři hvězdičky, po obsahové jsem ho moc nestrávil, protože samotný děj by se dal dost zestručnit a nemusela by tam hrát taková plejáda herců, v jejichž vzájemném příbuzenském poměru jsem se nemohl vyznat. Blízká mi není ani filozofie židovská, která je ve filmu dost patrná, výkřik Barbory Hrzánové o Chartě a podpisech tzv. Antichátry snížily pocit z filmu o další hvězdičku. Takže když jsem si vzpomínal na dávné časy, kdy jsem ten film viděl poprvé, tak se vlastně na mém hodnocení nic nezměnilo. ()
Po dlouhé době jsem si dal jako oddechovku Díky za každé nové ráno a musím jednu hvězdu stáhnout. Nevím, jestli je to tím, že se mi tenhle film okoukal, nebo jsem prostě po nějaké době prohlédl, ale vidím tam spoustu "chtěného" a scény se mi zdají trochu moc našroubované na sebe. Navíc mě rozčiluje jak zralé ženy hrají puberťačky - ne že by Ivana Chýlková s copy nebyla roztomilá. Všechno stojí a padá s Franciszkem Pieczkou, bez kterého by ten film byl jen trapný, trapný, trapný ... ()
Film Díky za každé nové ráno má pro mě stále blahodárné účinky a navrací potřebnou životní energii. Jde zřejmě o nejlepší filmový počin Milana Šteindlera a zcela určitě jde o nejvytříbenější scénář Haliny Pawlowské. Sám život nám přináší nejbláznivější a strhující zápletky a emoce a ve chvíli, kdy se na vlastní minulost dokážeme podívat s nadhledem a sebeironickou sebepoznávací katarzí, má budoucí umělecký výtvor všechny předpoklady stát se nevšedním prožitkem s nadčasovým rozměrem. Oba hlavní herečtí představitelé přesvědčivě vládnou obrazu světa svým výrazným individualismem a s nenuceným šarmem provádí temperamentem života do jeho hraničních poloh bolesti, absurdity, radosti a pospolitého štěstí široké rázovité rodiny a přátel. Na plátnech kin a na obrazovkách televizních přístrojů obdivujeme život v jeho velikosti, slávě a drobném uspokojování. Hlavní postavou příběhu je Olga (velmi dobrá Ivana Chýlková) v odraze ozvěny minulosti autorky scénáře. Život je neustálé hledání osobního štěstí, ideálního partnera a pocitu smysluplnosti. Je mnoho cest, po kterých se můžeme vydat, ale jen málokterá rezonuje do skutečně pestrobarevného přijímání. Jako ta, která vede přes rozháranou a stále pevně semknutou soudržnost v zásadovosti, hrdosti, drobných ústrcích a neumdlévajícím odhodlání bojovat proti nepravostem. Rodina je základ a této kraluje Olžin otec Hakunděk (vynikající Franciszek Pieczka). Rád a s nadšením diriguje a v dobromyslné bohorovnosti rozdmýchává život do rozmanitých chutí a vůní, podpírá podlomená kolena, utírá slzy a na opozici dští oheň a síru. Z dalších rolí: Olžina trpělivá a starostlivá síla v podobě matky (dobrá Alena Vránová), Olžina kamarádka s intelektuální možností rozletu Lenka (dobrá Barbora Hrzánová), pokorná kamarádka se silnou vůlí Dáša (zajímavá Tereza Brodská), nejtragičtější i nejproklínanější z kamarádek Šárka (šarmantní Dagmar Edwards s hlasem Veroniky Gajerové), rozpolcený a svérázný příslušník rodinných přátel Lesik Kahler (dobrý Tomáš Hanák), nestálý osudový muž Mirek (pozoruhodný Miroslav Etzler), Hakunděkův dlouholetý nejlepší přítel Oskar Kahler (příjemný Pavel Schwarz), Olžin zahořklý polobratr Orest (příjemný Karel Heřmánek), zatvrzele nesouhlasící rodinný příslušník Malduljan (sympatický Ján Sedal), Olžin rázovitý ukrajinský strýc Ondřej (příjemný Ján Melkovič), lásku oslavující slavný spisovatel (zajímavý Petr Čepek), propíraný příbuzný Vasil I. (Ján Mildner), politická svině doktor Šafář (Karel Urbánek), studentská láska Honza (velmi zajímavý Jiří Langmajer), dotěrný policista (Michal Kocourek), Lesíkova emigrující sestra Romka (Szidi Tobias), či chybující ukrajinská příbuzná Vasilina (příjemná Halina Pawlowská). Neměnná podoba postav v průběhu času zapadá do koncepce škádlivého nadhledu a jsou jedním ze stavebních kamenů, které filmu dodávají jeho specifickou podobu a nadšení. Ten sebeironický přístup má podmanivé poetické kouzlo života v radostném nadšení, neúnavném snažení a hledání. Početná temperamentní rodina je zdrojem inspirace umělecko-kulturních ambicí. Ve vášních a tužbách se skrývá krása života. Film je zábavný ve své formě zpracování a lidsky moudrý ve svém poselství a vyznění ducha. Chlácholí, rozněcuje a hřeje teplem hlasu lidské šlechetnosti. () (menej) (viac)
Galéria (6)
Zaujímavosti (15)
- Název filmu byl vybrán podle stejnojmenné písníčky Petra Ulrycha, ta vyšla na hudebním nosiči v roce 1999. (sator)
- Režisér Milan Šteindler vzpomínal na inspiraci pro postavu otce (Franciszek Pieczka): "Předlohou byl tatínek Haliny Pawlowské a já nezapomenu, když jsme u nich pracovali, jak se vždycky otevřely dveře, její tatínek mlčky vešel, na stříbrném tácku nesl tři panáky vodečky, talířek s nějakou zakuskou, klobáskou nebo tak něčím, mlčky jsme to do sebe lupli, protože on nechtěl rušit, proto nemluvil, pokývali jsme, jako že si rozumíme, a on zase mlčky odešel." (NIRO)
- Ve filmu zazní, že rodina, o které pojednává autobiografický scénář Haliny Pawlovské, se jmenovala původně Hakundáková. Matka Olgy (Ivana Chýlková) byla ovšem učitelka a z pochopitelných důvodů se nechala raději přejmenovat na neutrálnější „Hakunděková“. V cyklu Tajemství rodu (od r. 2012) v epizodě Halina Pawlowská (2013) Halina prozrazuje své pravé rodové jméno, a to je Kločurak. Ve skutečnosti se její otec nechal přejmenovat na „Kločurek“. Na Ukrajině je jméno Kločurak a rodina Pawlovské uctívána, protože je spojena s bojem za svobodu Ukrajiny. (sator)
Reklama