Všetko, všade, naraz

Rick a Morty: Film. Pravděpodobně nejnápaditější a nejujetější film roku i film roku sám o sobě, který - jak už to tak s asijskými kung-fu sci-fárnami o paralelních světech a smyslu života bývá - nesedne každému. I mě to místy trochu ubíjelo a bez některých dětinskostí (svět párkových prstů) bych se obešel, ale celkově mi ta erupce kreativity se srdíčkem, která pobaví, dá podněty k přemýšlení a fantazírování i dojme, sedla a (znovu)zažehla ve mě touhu vytvořit něco podobného. Se základní srozumitelností tu není problém, určitá zahlcenost diváka je zjevně cílem, jen toho vysvětlování je fakt hodně a místy to tak ztrácí drajv. Celá ta komplexní trojgenerační rodinná krize (manželská+rodič vs dítě+rodič vs prarodič) byla dobře načrtnutá, normálně moc nemusím filmy o matkách štěkajících se s dcerami, ale když se to povýší na fatální boj dobra a zla napříč paralelními světy, může to být i zábava. Velkou pochvalu si zaslouží i akční scény, které se od jackiechanovsky zábavných bitek postupně posunou do originálních bizarních rozměrů ("be kind kung fu", souboj napříč paralelními životy, ze kterých si hrdinka tahá skills). A hodně tomu dávají i herci v čele s Michelle Yeoh - sice zamrzí, že jejího manžela nehraje Jackie Chan (který by do ni krásně seděl a který měl původně hrát hlavní roli), ale jeho náhradník je výborný. Celkově je to suverénně natočené a má to zajímavý feeling komorního a skromného, přitom ale epického filmu. Už se těším na brzké druhé zhlédnutí, při kterém vychytám, co mi poprvé uniklo. (22.05.2022)

"Of all the places I could be, I just want to be here with you." ___________ Zcela bez debat jeden z nejlepších filmů roku, instantní kultovní klasika, opulentní oslava trapnohumoru, brilantní pocta asijským bojovým uměním, nespoutanej uragán nápadů, jeden z nejoriginálnějších a nejkreativnějších snímků za posledních několik let, strhující audiovizuální spektákl skrze multiversum kterýmu může Marvel tiše závidět, a v neposlední řadě nejlepší disstrack na daně co kdy kdo natočil – a přestože je to chaotickej bordel, je to koherentní, komplexní a emocionálně kompaktní bordel pojednávající o tom, že ačkoliv jseš vůči nekonečnu vesmíru malý hovno, nejseš bezvýznamný malý hovno. Tohle je prostě a jednoduše neopakovatelný multi-žánrový meta-zážitek, z kterýho vám vybuchne hlava. Zkrátka: bizár nad bizáry, který můžete buď milovat, nebo nenávidět – nic mezi tím, nic pro diváky bez nadhledu...... Doopravdy, jen málokterý film se mi tak perfektně trefil do vkusu jako právě tenhle. Každopádně Michelle Yeoh a Jamie Lee Curtis jsou na Oscara, no a Ke Huy Quan (ano, ten malej klučina z druhýho Indiana Jonese) je naprosto bohovský. Danielsové jsou prostě šílenci – jak již v roce 2016 ostatně potvrdila jejich geniální existenciální tragikomedie Švýcarák (btw jeden z mých nejoblíbenějších filmů) – a já jen doufám, že celovečerní verze Raccacoonie bude jejich následující projekt, protože jejich unikátní talent proměnit sebemenší absurdní hovadinu ve zlato se jen tak nevidí. 4K televize anebo velký plátno je při sledování absolutní povinnost. Hype is real. Víc vědět nepotřebujete....... [VERDIKT: meta-film meta-filmů; 10 análních kolíků z 10] 👀 [#A24RULES!] (17.05.2022)

Název nelže. Tím vším, co se všude a najednou dělo, mě ale film spíše omlátil než omámil, a na milost jsem ho nevzal ani v závěru, kdy se ukázalo, že to mělo smysl a tvůrci očividně věděli, co a proč dělají. Kdyby to dělali třeba jen hodinu a půl, bylo by to pro mě stravitelnější. Těšil jsem se, Michell Yeoh je úžasná a žánrově je to krásně rozkročené jako kdyby režíroval a psal Džun-ho Pong... Ale na něj to zdaleka nemá. (22.02.2024)

Až dnes před plánovaným zhlédnutím jsem se dozvěděl, že jde o nový film od tvůrců Swiss Army Man. A to je naprosto dokonalá berlička k tomu, zda lidem tenhle film ne/doporučit.   Bavila vás ujetost Švýcaráka a dokázal vás přes veškerý ten nános bizáru dojmout? Tak dost pravděpodobně ve vás EEAAO zanechá totožný dojem.   Je až s podivem, jak mohou dva filmy, kdy v jednom je prdící mrtvola Daniela Radcliffa na opuštěném ostrově a v druhém stárnoucí Asiatka Michelle Yeoh v multiversu všedních dní působit ve výsledku naprosto stejně.   Za mě jasný palec nahoru! (04.06.2022)

Škoda té nepříjemné marvelovské pachuti v ústech, kvůli které vám cesta multiversem pořádně zhořkne. Everything Everywhere All at Once naznačuje, že lze dané téma uchopit i jiným, o poznání podnětnějším způsobem, a proto zamrzí, že režisérské duo nedokázalo k takto ambicioznímu projektu přistoupit podstatně dospěleji. Po smyslu lidské existence lze totiž pátrat se vší vážností a není potřeba se snižovat k infantilnímu, místy až hulvátskému, či vyloženě trapnému humoru. Navíc tvůrcům velmi rychle dochází nápady, a tak se mnohokrát přesvědčíme o tom, že opakovaný vtip opravdu není vtipem. Úsměv, byť značně křečovitý, mi na tváři vyloudil snad jen pohled na kostičkovanou nahotu, kdy do filmového štábu skrze mnohovesmír omylem zavítal cenzor z viktoriánské Anglie. Název snímku implikoval, že by se mohlo jednat o hluboce spirituální film, který s námi bude komunikovat především skrze symboly a metafory, jak tomu bylo třeba v případě kanonického The Matrix, ale při sledování Everything Everywhere All at Once divák nabývá dojmu, že jde v první řadě o prvoplánovou zábavu, z které čpí otravná a polopatická doslovnost. Rád bych přimhouřil oči a udělil snímku lepší hodnocení, ale objektivně vzato si zkrátka více než jednu silnější hvězdu nezaslouží. (28.04.2022)