C'mon C'mon
C'mon C'mon
C'mon C'mon
C'mon C'mon
C'mon C'mon
Réžia:
Mike MillsScenár:
Mike MillsKamera:
Robbie RyanHrajú:
Joaquin Phoenix, Gaby Hoffmann, Woody Norman, Scoot McNairy, Jaboukie Young-White, Kenneth Kynt Bryan, Elaine Kagan, Mary Passeri, Brandon Rush (viac)Obsahy(1)
Rozhlasový reportér Johnny cestuje spolu s kolegami po Spojených štátoch. Navštevujú veľké mestá a pýtajú sa detí rôzneho veku, aký majú život a čo si myslia o budúcnosti. Z Detroitu zavolá svojej sestre Viv, s ktorou nehovoril posledný rok od smrti ich matky na demenciu. Viv sa opýta Johnnyho, či môže prísť do Los Angeles a postarať sa na pár dní o jej deväťročného syna Jesseho. Ona musí odcestovať do Oaklandu, aby sa postarala o svojho odcudzeného manžela Paula, ktorý zápasí s duševnou chorobou. Johnny súhlasí a keď musí Viv zostať v Oaklande dlhšie ako očakávala, s jej súhlasom zoberie Jesseho so sebou do New Yorku. Dvojica sa vydáva na cestu naprieč Spojenými štátmi. Medzi New Yorkom a New Orleans sa rodí nevšedné priateľstvo, ktoré oboch ovplyvní na celý život. (ASFK)
(viac)Videá (3)
Recenzie (110)
Když jsem začala koukat na tohle drama, vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu. Asi i kvůli tomu mi chvíli trvalo, než jsem se naladila na tu správnou emoční strunu, abych si mohla vyprávěný příběh alespoň trochu užít. Sympaticky civilní herecký projev Joaquina Phoenixe jsem si však užívala od samého začátku. Často mívám pocit, že jeho herecký rejstřík je prostě nevyčerpatelný. Tady mu docela dobře a velice přirozeně sekunduje mladičký Woody Norman. Určitě to není film pro každého, nicméně šanci byste mu dát měli. Třeba právě pro ty nevšední rozhovory vedené introvertním rozhlasovým novinářem Johnnym, které lze považovat za takovou malou sondu do neutěšeného stavu mysli nastupující generace. Ty totiž poměrně jasně naznačují, kde děláme neodpustitelné chyby. (70%) ()
Sebepoznání skrz výchovu. Když vás nečekané životní proměnné přinutí k reflexi nad vlastními neúspěchy a zalepení osobních roztržek uvnitř rodiny, které si v domnělé dospělosti sami zbytečně zveličujeme, aniž by nás napadlo, že naivní dětská optika – v čemsi neomylná a čistá – je dokáže vyřešit za nás. Navrch terapeutický výkon zdecimovaného Joaquina Phoenixe, sežehnutého lety v seriózních dramatech, kde ztvárnil bohatou kolekci šílenců a mentálně vyprahlých individuí, aby zde konečně chvíli jenom pofelil s prckem v magických rámech Robbieho Ryana. Nenápadnej balzám. 90% ()
Režisér Mike Mills nám skrze vkusnou kameru a dlouhé záběry servíruje příběh o postupném sbližování zemitého strýce a poněkud zvláštního synovce způsobem, který sice v dnešní době není nikterak originální, nicméně za srdce vezme vždy téměř spolehlivě. Tomuto aspektu samozřejmě napomáhají precizní herecké výkony tradičně spolehlivého Joaquina Phoenixe a především malého Woodyho Normana, před kterým je po tomto snímku dozajista načrtnuta skvělá herecká dráha. Co tedy dodat na závěr? Snímek C'mon C'mon už svým uchopením, poselstvím, stylem výpravy a délkou naznačuje, že nebude úplně pro každého. Avšak pokud se přes tato “negativa” dokážete přenést či přímo vyhledáváte tento typ filmů, tak pak dostanete krásnou vztahovou fresku, z níž každou vteřinou tryská osobitá tvůrčí láska. A zejména díky tomu Vám mohu C'mon C'mon jen a jen doporučit. Skvělá práce! (HBO Max) „I'm not fine and that's a totally reasonable response!” ()
C'mon C'mon nevypráví příběh, který bychom neviděli už dříve v jiném filmu, nicméně díky chytrému scénáři a hlavně díky uvěřitelným hereckým výkonům si mě tento na první pohled nenápadný film získal. Černobílý obraz jako by byl v rozporu s tím, že život rozhodně není černobílý, nýbrž komplikovaný a vrstevnatý - plný barev, těch veselých, ale i těch smutných. Konstelaci "dospělý-dítě", kde je (rutinní) život onoho dospělého najednou narušen dítětem, s nímž to není úplně vždy jednoduché, jsme tu sice už měli, avšak tento námět je ozvláštněn rozhovory s dětmi a jejich názory na budoucnost, které sice místy působí moc dospěle, přesto však uvěřitelně a upřímně. Na jedné straně všední téma, které je však na straně druhé podáno nevšedním způsobem. ()
Galéria (23)
Zaujímavosti (2)
- Černobílý snímek se natáčel v Los Angeles, New Yorku, New Orleans a Detroitu. (SONY_)
- Malý Woody Norman (Jesse) je v skutočnosti Brit. Americký prízvuk sa tak musel naučiť už v 11-tich rokoch. (Muel)
Súvisiace novinky
Nejlepší letošní filmy podle Baracka Obamy
Jako každý rok, i letos si bývalý americký prezident a zároveň obří filmový fanoušek Barack Obama sedl, aby sestavil své oblíbené kulturní žebříčky. Vedle knížek tak došlo pochopitelně i na filmovou… (viac)
Kdyby se hlasovalo o herce, který si v Hollywoodu vybírá ty nejobtížnější role, jedním z favoritů by automaticky měl být Joaquin Phoenix. Bratr předčasně zesnulého Rivera Phoenixe a zastánce veganství v podstatě ve velkém střídá role psychopatů či sociopatů. Role v Mistrovi či Jokerovi ať jsou mu důkazem, ona ani ta role v legendárním Gladiátorovi nepatřila mezi ty nejlehčí. I proto je radost po delší době vidět Joaquina Phoenixe v normální roli. Tedy tak trochu. Novinka Mikea Millse by snadno mohla znít jako snadné lákadlo na nějaké ty ocenění. Vztah introvertního čtyřicátníka a jeho synovce je ovšem finále základem pro jednu z nejvíce sympatických charakterních studií za poslední dobu. Co se na první pohled může jevit jako neskutečná milá záležitost je ve finále jednou z emocionálně nejpůsobivějších filmových záležitostí za poslední dobu a Joaquina Phoenixe předvádí v takové formě, že by mu člověk po Jokerovi v jeho nejnovější roli opět přál zaslouženého Oscara. Phoenix tak nezklame a opět předvede, že jedním z nejlepších herců současnosti. Důležité je ovšem to, že i jeho herecký kolega malý Woody Norman předvádí silný herecký výkon a tohle stmelování dvou generačně odlišných a přesto tak trochu víceméně mentálně souznících osob tak skvěle funguje právě i díky Normanovi. Přirozeně působivý příběh toho v sobě obsahuje hodně. Pohled na to být dítětem v 21. století, smiřování se s obtížnou úlohou otcovské figury a vyrovnání se s chybami minulosti a snahy o jejich nápravu. I přes tyto silné myšlenky zůstává C´mon C´mon vlastně skutečně po celou dobu pozitivním filmem, které tyhle obtížná témata dokáže zpracovávat s nadhledem, při sledování je ovšem velmi snadné dojít k sentimentu a zamyšlení nad tím, jak silná témata dokáže Millsova novinka divákovi přednést a přitom zůstat pořád tak trochu nad věcí. Komorní drama sází na černobílý obraz a vizuální estetice kameramana Robbieho Ryana je velmi snadné pohlédnout. Mills točí v základu malý film, jeho estetické vcítění ovšem ve velkém dělá své. Joaquin Phoenix na první pohled v porovnání s Commodem, Freddie Quellem či Arthurem Fleckem hraje více obyčejnou roli, i v tomhle malém dramatu ovšem dokáže předvést další ze svých výrazných výkonů. Životem tak trochu traumatizovaný Johnny se skrze sbližování se svým synovcem a jeho dětským hledem na svět ohlídne za svou minulostí, začne v průběhu sbližování nahrávat rozhovory na téma pohledu dětské optiky na budoucnost a přitom všem najít i ideální svět pro svou budoucnost. Z malého dramatu se tak stává obsahově velký film, který sice nepřestane postrádat nadhled, přesto ovšem dokáže v divákovi rezonovat. A dodat neskutečně silný zážitek. Pocitově je C´mon C´mon jedním z nejsilnějších filmových zážitků roku. Neskutečně sympatický otevřená charakterní studie o muži, který skrze sbližování se s osobou vlastnící dětskou optiku dostane na svět zcela novou perspektivu. Mills dokázal natočit malý film, který ovšem obsahově patří dost možná mezi ty nejzásadnější roku...... () (menej) (viac)