C'mon C'mon
C'mon C'mon
C'mon C'mon
C'mon C'mon
C'mon C'mon
Réžia:
Mike MillsScenár:
Mike MillsKamera:
Robbie RyanHrajú:
Joaquin Phoenix, Gaby Hoffmann, Woody Norman, Scoot McNairy, Jaboukie Young-White, Kenneth Kynt Bryan, Elaine Kagan, Mary Passeri, Brandon Rush (viac)Obsahy(1)
Rozhlasový reportér Johnny cestuje spolu s kolegami po Spojených štátoch. Navštevujú veľké mestá a pýtajú sa detí rôzneho veku, aký majú život a čo si myslia o budúcnosti. Z Detroitu zavolá svojej sestre Viv, s ktorou nehovoril posledný rok od smrti ich matky na demenciu. Viv sa opýta Johnnyho, či môže prísť do Los Angeles a postarať sa na pár dní o jej deväťročného syna Jesseho. Ona musí odcestovať do Oaklandu, aby sa postarala o svojho odcudzeného manžela Paula, ktorý zápasí s duševnou chorobou. Johnny súhlasí a keď musí Viv zostať v Oaklande dlhšie ako očakávala, s jej súhlasom zoberie Jesseho so sebou do New Yorku. Dvojica sa vydáva na cestu naprieč Spojenými štátmi. Medzi New Yorkom a New Orleans sa rodí nevšedné priateľstvo, ktoré oboch ovplyvní na celý život. (ASFK)
(viac)Videá (3)
Recenzie (110)
No ty krávo, tedy pardon, ale tohle pro mě, jako převážně mainstreamového diváka, byla absolutně neúnosná podívaná, na kterou mě přivedlo jen jméno Joaquina Phoenixe, jenž tu tedy podává řekněme zkušený výkon, ale jinak je to fakt nepředstavitelný hard core, kdy mi v podstatě vrtá v hlavě jediné, a to co měla tato podívaná vlastně za význam. Já tu totiž naprosto žádný nenašel a pro mě se tak jednalo v podstatě jen o neskutečně užvaněné vztahové nefunkční drama mezi podivínským, nezajímavým a naprosto nesympatickým dospělým jedincem a snad nejotravnějším přechytralým parchantem v dějinách filmu, já bych toho fakana musel mlátit od rána do večera, a právě z toho jsem kvet snad nejvíc, když se řešilo, jak by se měl ten hodný strýček vlastně k tomu kloučkovi chovat, aby ho to hlavně neranilo, chudáčka malého. Pak se nemůžeme nikdo divit, kam s takovou výchovou ten svět spěje. Místo aby dostal kluk na prdel a pamatoval si, že prostě určité věci nesmí, tak tady se mu ještě omlouvají, že po něm vlastně něco chtějí, no strašná soda. A do toho všeho pak ještě ty názory dětí přistěhovalců na budoucnost světa, to je další nátěr, kdy jsem měl chuť ten film opravdu pokaždé, když se tam někdo z těch primitivních harantů, mluvících jako by spali dva roky v knihovně, vypnout, fakt nechápu, čeho těmi nepřesvědčivými rozhovory chtěli tvůrci dosáhnout, na mě každopádně působili extrémně nevěrohodně, naivně a hlavně jako proč vlastně? Jinak nějakou zásadnější zápletku to prakticky nemá, prostě strýc se synovcem se tu jen ukrutně nezáživně 100 minut sbližují, ovšem zcela bez emocí a bez dramatických situací, celé se to navíc odehrává naprosto bez jakéhokoliv spádu, černobílé zpracování mi pak též nepřišlo jakkoliv opodstatněné, takže zkrátka ať si tuto podívanou intelektuální publiku užívá na maximum, pro mě se ovšem jedná o nekompromisní Odpad!, jehož obsah jsem doslova a do písmena protrpěl. ()
Johnny je sám a zdá se být s tímto stavem relativně spokojen, takže příliš nevyhledává ani nějaké bližší rodinné kontakty. Těch má navíc v práci dost, především však s mladými lidmi, jejichž odpovědi na otázky dávají filmu hloubku, i když od nich kolikrát znějí až příliš strojeně. To je nakonec problém i Johnnyho vztahu se synovcem Jessem, který mu na krátkou dobu vstoupí do jeho pečlivě nalajnovaného života. Film působí velmi reálně, nikam nespěchá, má vyloženě pohodovou atmosféru. Jenže potom přijde moment, kdy je třeba děj lehce vyhrotit, třeba aby byla vidět Jesseho odlišnost (rodiči jasně daná) a v těch chvílích to Mike Mills často přežene. Trpí tím i jinak výborné herecké výkony. Povětšinou je však C'mon C'mon pohodovým filmem o srovnávání se s novou životní situací a tím i nápravou vztahů s rodinou. Ta čtvrtá je však za kameru Robbieho Ryana, protože jím nasnímaná města nejsou pouze kulisou příběhu, ale dalším z herců. ()
Konečně jsem se po sto letech podívala zase do kina! No byl to zážitek, jako bych tam byla poprvý v životě. Ani nevíte, jak mi kino chybělo. Ta atmosféra, to je prostě něco úplně jinýho, než když koukáte doma u telky ve starejch teplákách a s talířem brambůrek na břiše. Ale abych pořád nemluvila o svým zážitku z biografu, vrhnu se na recenzi. Mám ráda filmy, který vás donutí se zamyslet, a přesně o tom byl i tenhle. Spíš filozofickej se špetkou dramatu ze života, než o nějakých výbuchách a rychlým spádu. Ono se vlastně nic moc v příběhu nepohne. Připadáte si, že koukáte na dokument o jedný celkem obyčejný rodině v Americe, která má svoje problémy jako každej jinej. Hlavní postava je úžasnej Joaquin, kterej je naprosto boží jako vždycky (jak to ten chlap dělá??) - muž ve středním věku bez manželky a přítelkyně, který jezdí po Americe a ptá se dětí na jejich názor na svět a na život. Nevím, jestli jsou jejich výpovědi skriptovaný, předpokládám, že jo, ale to je nedělá o nic míň dojemný. Aspoň třikrát jsem měla na krajíčku a jednou i víc než to. Pořádná citovka, to vám řeknu. A sledovat, jak se postupně prohlubuje vztah malýho kluka a jeho strejdy, je krásný. Ty dva spolu mají tak hezkou chemii. Co víc dodat? Jenom tu vypíchnu pár scén, který mě naprosto dostaly - řvaní v parku, závěrečný titulky s výpověďmi dětí, rozhovory bráchy a ségry, scény s tátou, rozmluva o pamatování společných vzpomínek. Hodnocení: černobílá tomu dodává skvělý kouzlo/10 ()
Kdyby se hlasovalo o herce, který si v Hollywoodu vybírá ty nejobtížnější role, jedním z favoritů by automaticky měl být Joaquin Phoenix. Bratr předčasně zesnulého Rivera Phoenixe a zastánce veganství v podstatě ve velkém střídá role psychopatů či sociopatů. Role v Mistrovi či Jokerovi ať jsou mu důkazem, ona ani ta role v legendárním Gladiátorovi nepatřila mezi ty nejlehčí. I proto je radost po delší době vidět Joaquina Phoenixe v normální roli. Tedy tak trochu. Novinka Mikea Millse by snadno mohla znít jako snadné lákadlo na nějaké ty ocenění. Vztah introvertního čtyřicátníka a jeho synovce je ovšem finále základem pro jednu z nejvíce sympatických charakterních studií za poslední dobu. Co se na první pohled může jevit jako neskutečná milá záležitost je ve finále jednou z emocionálně nejpůsobivějších filmových záležitostí za poslední dobu a Joaquina Phoenixe předvádí v takové formě, že by mu člověk po Jokerovi v jeho nejnovější roli opět přál zaslouženého Oscara. Phoenix tak nezklame a opět předvede, že jedním z nejlepších herců současnosti. Důležité je ovšem to, že i jeho herecký kolega malý Woody Norman předvádí silný herecký výkon a tohle stmelování dvou generačně odlišných a přesto tak trochu víceméně mentálně souznících osob tak skvěle funguje právě i díky Normanovi. Přirozeně působivý příběh toho v sobě obsahuje hodně. Pohled na to být dítětem v 21. století, smiřování se s obtížnou úlohou otcovské figury a vyrovnání se s chybami minulosti a snahy o jejich nápravu. I přes tyto silné myšlenky zůstává C´mon C´mon vlastně skutečně po celou dobu pozitivním filmem, které tyhle obtížná témata dokáže zpracovávat s nadhledem, při sledování je ovšem velmi snadné dojít k sentimentu a zamyšlení nad tím, jak silná témata dokáže Millsova novinka divákovi přednést a přitom zůstat pořád tak trochu nad věcí. Komorní drama sází na černobílý obraz a vizuální estetice kameramana Robbieho Ryana je velmi snadné pohlédnout. Mills točí v základu malý film, jeho estetické vcítění ovšem ve velkém dělá své. Joaquin Phoenix na první pohled v porovnání s Commodem, Freddie Quellem či Arthurem Fleckem hraje více obyčejnou roli, i v tomhle malém dramatu ovšem dokáže předvést další ze svých výrazných výkonů. Životem tak trochu traumatizovaný Johnny se skrze sbližování se svým synovcem a jeho dětským hledem na svět ohlídne za svou minulostí, začne v průběhu sbližování nahrávat rozhovory na téma pohledu dětské optiky na budoucnost a přitom všem najít i ideální svět pro svou budoucnost. Z malého dramatu se tak stává obsahově velký film, který sice nepřestane postrádat nadhled, přesto ovšem dokáže v divákovi rezonovat. A dodat neskutečně silný zážitek. Pocitově je C´mon C´mon jedním z nejsilnějších filmových zážitků roku. Neskutečně sympatický otevřená charakterní studie o muži, který skrze sbližování se s osobou vlastnící dětskou optiku dostane na svět zcela novou perspektivu. Mills dokázal natočit malý film, který ovšem obsahově patří dost možná mezi ty nejzásadnější roku...... () (menej) (viac)
Sympaticky obyčejný příběh o vztahu strejdy a synovce, kteří se prakticky neznají, ale musí spolu nějaký čas pobýt. Mike Mills nenatočil zrovna originální film a sázka na obyčejnost a realitu vede občas k tomu, že C'mon C'mon není úplně zábavná podívaná. Ale herecké výkony Joaquina Phoenixe a Woodyho Normana, spousta uvěřitelných a viditelně odžitých situací a opravdovost celého příběhu i jeho hrdinů z toho dělají drama, které stojí za to vidět. ()
Galéria (23)
Zaujímavosti (2)
- Malý Woody Norman (Jesse) je v skutočnosti Brit. Americký prízvuk sa tak musel naučiť už v 11-tich rokoch. (Muel)
- Černobílý snímek se natáčel v Los Angeles, New Yorku, New Orleans a Detroitu. (SONY_)
Súvisiace novinky
Nejlepší letošní filmy podle Baracka Obamy
Jako každý rok, i letos si bývalý americký prezident a zároveň obří filmový fanoušek Barack Obama sedl, aby sestavil své oblíbené kulturní žebříčky. Vedle knížek tak došlo pochopitelně i na filmovou… (viac)
Reklama