Zachráňte vojaka Ryana

Spielberg protahuje diváka absolutním peklem vylodění v Normandii viděným optikou amerických vojáků a ať už naturalisticky zprostředkovává atmosféru válečného chaosu nebo přibližuje pocity unavených, vystrašených a demoralizovaných vojáků tváří v tvář mnohdy zbytečné smrti jejich spolubojovníků a kamarádů, dělá to s vypravěčským a audiovizuálním řemeslem sobě vlastním a výsledkem je bez debat jeden z nejlepších a nejsilnějších (a nejluxusněji obsazených) válečných filmů vůbec. (03.03.2015)

Ano, válečné filmy mám rád. Ano, Spileberg technickým zpracováním filmu zřejmě maximálně přiblížil fikci k realitě války. Přesto tenhle film považuju pouze za lehký nadprůměr, protože o válce jako takové nic nevypovídá. Je to hezká náborovka na téma všichni v armádě jsme kamarádi a máme se rádi, což je sice pěkné, ale působí to na mne přesně jako ty kolorované kresby na propagačních plakátech z 2. světové války. Z příběhu nevěřím ani slabice, a tak u mne Ryan boduje jen bojovými sekvecemi (kterou jsou skutečně strhující) a výbornými hereckými výkony. Agitační podtext raději přehlížím... (27.01.2004)

Úvodní scéna je působivá, o to pokoj. Pohled na rudou barvu moře je strašlivý a těch mrtvých ryb mi bylo naprosto upřímně líto. Pak se to vleče jak slimák po mrtvici, občas nám to oživí nějaká scéna tu k probuzení emocí (nepravý Ryan), tu k probuzení diváka (dobývání kopce s kulometem uprostřed pole), tu k zamyšlení právě probuzeného diváka (otázka zastřelit či nezastřelit zajatce), až se dopotácíme k mostu, kde tedy konečně SPOILER dosud žijící členové záchranné mise popatří na toho onoho jedinečného zachraňovaného chlapce. Libým pohledem na onoho šťastlivce jim není popřáno kochat se dlouho, protože válka. Ono se na druhou stranu až tak není čím kochat, ale vyslovila bych smělou domněnku, že to všem přítomným bylo beztak naprosto šumák. Otázkou je, zda je větší oběť obětovat jediné dítě, nebo dvě z šesti, tři z pěti, sedm z osmi ... a zda za záchranu jednoho člověka pro štěstí jedné matky, nebo aspoň relativní štěstí, stojí za to obětovat štěstí nekonkrétního množství jiných matek, babiček, otců, praotců, sourozenců (protože případná smrt posledního Ryana přinejmenším žádného člověka v kategorii sourozenec nerozpláče) a potomků jiných lidí. Zatímco závěrečná scéna u kříže na vojenském hřbitově z Vlasů mě spolehlivě rozbrečí, i když jsem to viděla již mnohokrát, tady jsem se dlouho držela, ale nakonec jsem to nezvládla a stejně jsem se smála. (30.09.2013)

Tam, kde jiný Spielbergův film, Schindlerův seznam, končí, tam, na válečném hřbitově, začíná (a také končí) Ryan. Scéna je to v obou případech "dojemně Spielbergovská" a nemyslím to jako lichotku. Vykrádání sebe sama a nejen sebe, je, začínám se s každým dalším filmem od něj domnívat, Spielbergův trademark. Jen změna tématu ho dokáže osvobodit od opakování se. A snad i proto témata střídá. Ale abych ho jen nehaněl, kulometně dělostřelecké peklo na pláži s takovými sympatickými detaily jako změna ozvučení pod a nad hladinou, hvízdající a zvonící kulky, vybuchující granáty - všechna čest - je velkolepé. Trošku se ovšem bojím, že jde o nechtěnou oslavu války, její adrenalinovou estetizaci, její představení jako svého druhu extrémní sport. Člověk spíš propadne touze zkusit si vylodění v nějaké válečné FPS než jakémukoliv jinému pocitu. +++++ Po vylodění... nesmyslná mise, ve které se hlavní hrdinové potulují po okolí Carentanu a neustále se ptají: "Není tu Ryan?", a občas to prokládají různými řečmi či bojem, to už není příliš velká zábava. Nicméně během těch mnoha minut mě napadlo, co že mi to tak na Spielbergovi vadí. On nedůvěřuje svému divákovi. +++++ Nevěří, že ho může dojmout náhlá smrt postavy, proto musí umřít obklopena přáteli a volat maminku. Nevěří, že si divák všimne detailu, který se rozhodne do filmu vložit, proto na něj okatě upozorňuje a ještě ho několikrát zdůrazní pohledy protagonistů. Vede prostě své diváky za ručičku. U jeho filmů se divák nemusí vůbec bát, že by mu něco uniklo, že by musel mít mozek a smysly vybičované na maximum. Kdepak, i závažná témata divákovi natráví jak ptačí rodiče potravu ptáčatům. Rozmělňuje své filmy bezvýznamnými epizodkami, drobnostmi, které ho zřejmě kdysi zaujaly a chce se o ně teď podělit. Natahuje tak stopáž svých filmů k prasknutí. Napjaté situace s oblibou řeší dojemnými proslovy... Ještě si tento svůj dojem ověřím u jeho filmu Amistad. +++++ Ryan se nás snaží přesvědčit o nesmyslnosti a hrůze války, ale vzato kolem a kolem, válka nám tu vychází jako ta nejlepší příležitost k projevení odvahy, chlapskosti, kamarádství, nejúčinější stroj na dospívání v muže. Protiválečný je deklaratorně a na úrovni, která koresponduje s divákem odkojeným válečným mainstreamem, jen se dopuje větším množstvím slzení, zajímavých epizodek a vytrikovaností. Slabé ***. (25.08.2008)

Ten největší výsměch spojeneckým silám při invazi na Den D. Hned úvodní scéna, byť brutální jako řemen, v mnoha ohledech přepisuje historii a to je pouze začátek. Logika celého námětu o záchraně řadového vojína elitní jednotkou v průběhu děje naprosto pozbývá smysl, celé "komando" si bez problémů vyšlapuje za nepřátelskou linií k rozpadlému městečku, jen aby nakonec zvítězili proti desetinásobné přesile, která je navíc podporována tankovou divizí. Do toho všeho ještě charismatický sniper za své dovednosti v oblasti míření děkuje Bohu a konec je tak otřesný patos, že i scriptované Call of Duty má mnohem lepší atmosféru. Nebýt režisérovy dlouholeté praxe, tak jde snímek do kytek hned při první vystřelené nábojnici. (09.02.2008)