Tři tygři

Na doporučení jsem si na YouTube pustil jeden díl tohoto nyní velmi oblíbeného šíleného pořadu a jeho extravagance si mě ani v nejmenším nezaháčkovala a dané video jsem nevydržel do konce. Poté ale seriál/pořad dorazil sem na databázi a začal na neuvěřitelných 90%, což ve mně probudilo zvědavost a odhodlání udělit druhou šanci. S tou jsem se trefil naštěstí do těch vůbec nejlepších gagů Divadla Mír a Štěpána Kozuba a jeho kolegy v jistých rolích najednou naprosto žeru. Příběhy s rodinkou nebo pražským týpkem v Ostravě jsou k nezaplacení. (31.05.2020)

-4* Na produkci ostravského divadla Mír jsem narazil asi tak před rokem a musím říct, že některé jejich projekty jsou hodně zajímavé a stálo by za to je vidět naživo. Jejich seskupení Tří tygrů jsem objevil před měsícem a viděl pár improvizovaných skečů, které mě vesměs pobavili a určitě si najdu čas na další. Rozhodně přináší svěží vítr do zatuchlých českých reálií a je vidět, že i v dnešní pandemické době jde fungovat a uživit se díky internetovým službám. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (07.12.2020)

Jůtuberový projekt ostravského divadla Mír, který je předchůdcem koronavirového Skoro na mizině se stejně uhozeným a přisprostlým humorem, který je tak uhozený až je to zábavný. Respektive dokud se jedou skeče do pěti minut, tak je to jako zábavná anekdota, ale jakmile se jedou delší útvary viz. dvacetiminutové parodie na Vyvolené tak už to ztrácí údernost, pointu a zbyde uřvaná trapnost se sprostými slovy. Prakticky to stojí na skvělém Kozubovi, ale je milé vidět i neokoukané tváře z oblastního divadla. (27.11.2020)

Podobnému formátu jsem se vždy vyhýbal, k fanouškům improvizace a podobných scének totiž moc nepatřím. Partička mě neoslovila nikdy a například mistr improvizace Jaroslav Dušek mě zaujme spíše v rozhovorech v Duši K než v jeho improvizacích. Nicméně Tři tygři mě baví velmi. Narazil jsem na ně, asi jako spousta lidí přes projekt sKORO NA mizině. A musím se přiznat, že mě jejich streamy povětšinou dokáží zabavit skvěle. Některé scénky se povedou více, některé méně, ale zábava je to pořád. Jednoduše mi sedli a z velké části se mi trefili do vkusu. Navíc oceňuji jejich snahu zkoušet nové neprobádané cesty a taky to, že se z blbé situace neposerou, zabojují a dokáží se i v těžkém období prosadit. Takže pánové čtyři hvězdy a místo díků posílám malý příspěvek… (12.11.2020)

Je relativně jedno, zda to je či není vtipné, zda jsou trapné momenty záměrně (ne)vtipné, zda klouzání po povrchu skrze "děláme si srandy z nekontroverzních věcí/témat" (vostravština, práglhumory) není sázka na jistotu či zda, když to nejde, tak se sklouzne v laciné pitvoření se, že by srdéčko všech těch troškových čerťísků a vodňásků zaplesalo. Jde o to, že to je komediální improvizace, která až na výjimky potvrzující pravidlo nemůže fungovat bez vaší přímé účasti (v publiku, hospodě, to je jedno kde). Takhle se totiž kluci neladí na smích přítomných diváků (a tedy nemohou štelovat volume humorů dle toho "co na ně dnes funguje"), ale na sebe sama a... V mých očích se na jeden zdařilý gag na sebe naladí asi tak jednou za uherský rok; je tam až příliš výstřelů do prázdna či momentů, kdy jeden rozjíždí něco, z čeho by něco i mohlo vylézt, ale nikdo se k němu nepřidá čili to opět sklouzne v dělání opiček. Je to jako koukat na kámošova videa z kalby, kde se jely gagy a hlášky, ovšem je to mezi lidma, které neznáte a na té kalbě jste nebyli. A kámoš se může potrhat, zatímco vy nechápavě zíráte "co je na tom jakože vtipného". Jediné co klukům nelze upřít je, že dva z nich mají dar za pochodu ze sebe cedit hlášky, které si mnohdy říkají o zlidovění. Díky čemuž stojí za to jednou za čas si to protrpět s nadějí, zda zrovna dneska jim to aspoň jednou nesedlo. Ve čtyřech z pěti případů nesedlo, ale ten pátý je to, co stojí za vidění. (21.02.2021)