Tajomný ostrov

Tajuplný ostrov patří k mým nejoblíbenějším knížkám od Verna. Tento seriál ji sice nějak zásadně neprzní (pokud tedy nepočítám kostýmy posádky Nautila a různé sci-fi vymoženosti, které by rozesmály i Tónu Hluchoněmce), nicméně je pojat spíše jako takové klasické robinsonovské dobrodružství pro děti, které se místy celkem vleče a nudí. Kolonizaci ostrova pod taktovkou pana Smithe je tu na rozdíl od knížky dán hodně malý prostor. Nejlepší částí seriálu jsou titulky s povedenou hudbou a klasickými obrázky z verneovek. (14.08.2012)

Seriál na motivy známé knihy J. Verna. místy se to docela dost drží předlohy ,ale pak to poměrně hodně uhne jinam. Třeba je tady kapitán Nemo jako poměrně mladý muž o proti knížce a hlavně má tam hodně pomocníků kdež to knižně byl starý a sám. Hodně mě tam zarazila hádka mezi Pencroftem a Nabem kdy mu nadává do negrů a že kvůli nim je válka. Tohle xnefobní vystoupení mě dost štvalo knižně žádná podobná roztržka není. Přesto seriál patří k těm pěkným. (31.10.2008)

Tento seriál je pro mě novinka, nikdy dřív jsem ho neviděl, takže nostalgii do hodnocení započítat nemohu. Už jsem viděl více dobrodružných seriálů o ztroskotancích, ale tento je extrémně nudný a nezajímavý. První díl je poněkud zmateční, prolínají se v něm scény z letu balónem se vzpomínkovými. Další tři díly se téměř nic neděje, mimo toho, že pár chlapů stále dokola obchází ostrov, co chvíli se některý z nich ztratí a ostatní ho hledají. Trochu akce a napětí se naskytne až v posledních dvou dílech, ovšem zde se zase vše vyřeší nějak moc narychlo. Když to porovnám třeba s Korálovým ostrovem, tak ten je minimálně o třídu lepší. Zvláštní je, že se v seriálu po celou dobu neobjeví jediná žena, což mi po pravdě taky trochu vadí. Dávám slabé 2 * a 35%. (20.02.2018)

Protože jsem holka, tak mě verneovky moc nenadchly. Tohle je ale jediný seriál podle předlohy Julese Verna, který jsem viděla ještě na základce a utkvěl mi v mysli. Ještě dnes cítím mrazení v zádech, když trosečníci zahlédli třpytící se body. Napětím jsem tenkrát ani nedýchala. Odměna za sledování jejich putování byl okouzlující kapitán Nemo. (25.03.2009)

Naivní dílko s chaotickou kamerou, tisíc a jednou chybou skriptu, poloochotnickými hereckými výkony (ještě zvýrazněnými českým televizním dabingem s naprosto tragickým Pepíčkem Zímou), směšnou výpravou a lacinými triky, spíš uspávací než dramatické – božínku, jak málo mi tenkrát stačilo k absolutnímu uchvácení. Plus pravda ještě naléhavá ústřední melodie (kterou mi hodný táta zapsal do not, abych se ji mohl naučit na flétničku a zahájit tak svou celoživotní dechařskou kariéru) – vlastně snad jedině díky hudbě to drží trochu pohromadě. Ovšem pozor: mí dva filmově až příliš vzdělaní puberťáci to o čtyřicet let později celé odkoukali taky, sice s mnoha posměšnými poznámkami, ale zahnat se od toho nedali. Že by přece jen nějaká dovedně ukrytá nadčasová kvalita? A jedna věc je mi na tom z dnešního pohledu ohromně sympatická – samozřejmost, s jakou se tu do civilizovaného světa počítají arabské země. (22.03.2015)