Apollo 10 1/2: Dítě kosmického věku

[VIDĚNO 3.4] ________ Richard Linklater je prostě někde jinde, protože jeho nejnovější autorský příspěvek je takový tvůrčí fuck-off, ve kterým si dělá co chce, a je mu vcelku jedno, co si i tom myslí ostatní. 'Apollo 10½' je velice rozmanitá a částečně autobiografická retrospektivní mozaika vyprávěná jako jeden dlouhý a nekončící monolog prostřednictvím hlasu Jacka Blacka, která má v podstatě dvě narativní roviny: 1) nostalgické feel-good vzpomínání na dětství, ideály a každodennost na pozadí bezstarostného popkulturního víru konce 60. let. 2) milostný dopis éře plné kosmického optimismu, kterou lze chápat jako společenskou výpověď o významu přistání na Měsíci.... To vše pojaté skrze fascinující rotoskopickou animaci na pomyslném pozadí velké oslavy dětské imaginace, představivosti a dobývání vesmíru. A upřímně by mi vůbec nevadilo, kdyby byl celý film stylizován v duchu oné první poloviny, tedy výhradně jako mozaikovitá reminiscence/memoár kde absentuje jakýkoliv příběh, protože ten entuziasmus s jakým Linklater opěvuje nuance dětský naivity a nostalgicky přikrášlenýho revizionismu - neboli malých dějin na pozadí velkých dějin - se jen tak nevidí. Okouzlující zážitek. (11.04.2022)

Hodně povedený film.  Richard Linklater nám ukazuje své dětství v době, kdy se dobýval Měsíc. Mám radost, že tento film vznikl. Velkou zásluhu na tom má Netflix, jelikož v běžné produkci by na to nikdo nedal peníze a absolutně volnou ruku. Linklater to využil na maximum a jeho film je svěží retro výlet. Už jen fakt, že film tvoří dvě části, kdy jedna vypraví snový příběh a druhá jen popisuje život v Texasu ke konci 70. let, je nesmírně zajímavé, originální a působivé. Možná to není divácky nejzábavnější film, ale vypovídající hodnotu má film obrovskou. Linklater si natočil osobní a hodně zajímavý film, a byla by škoda ho minout. (17.04.2022)

Hodně mi to připomnělo nostalgii z mládí v podobě Baječných lét, kultovnního seriálu o dospívání. Škoda, že se Linklater po hodině filmu odklonil a dával prostor vesmírnému letu a této tématice, která tempo zbrzdila. Animace filmu naprosto sedla jako hnec na prdel. Za mě příjemných......75% (29.05.2022)

Tyhle nostalgické filmy mi začínají připadat jako velké klišé, protože jednak jich je v poslední době hodně a taky jsou si podobné jak vejce vejci. Ať už šedesátky, sedmdesátky, osmdesátky nebo devadesátky, vždycky autoři vzpomínají na svoje dětství, vždycky to mají plné odkazů na tehdejší kultovní díla, u kterých nutně musí i ostatní, kteří v té době žili, stejně nostalgicky vzpomínat, vždycky je ta doba prezentována jako bezstarostná a nejlepší na světě, skoro vždycky to je jen sled scén či slepenec vykradených zápletek z jiných filmů a seriálů (což platí hlavně o Stranger Things)... Opravdu málokterý takový současný film se to snaží využít v něco víc a ačkoli jsem u Linklatera doufal, že Apollo 10 1/2 bude jeden z těch výjimečných případů, tak jsem se bohužel mýlil a dostal jsem obyčejný nostalgický film splňující do puntíku vše výše vypsané. Což o to, dětství to mohlo být hezké a doba příjemná (když teda byl člověk dítě), ale na mě se to nijak zvlášť nepřeneslo a přišlo mi to víceméně průměrné, až na pár scén. Kdyby aspoň ta fiktivní cesta na Měsíc byla víc zapojena do celkového kontextu a nepůsobila jako nějaký jiný příběh, asi bych byl značně spokojenější, protože o cestě na Měsíc jsem snil jako děcko taky a kdybych čirou náhodou měl možnost letět do vesmíru, hned bych ji využil i teď. Jenže takhle to ze svojí největší možné přednosti kvůli nepropracovanosti udělalo tu nejnudnější a nejmíň zajímavou část. Škoda. 3* (01.05.2022)

Nový animák na Netflixe od tvorcu Chlapčenstva a trilógie Before, má to nádhernú animáciu (po Scanner Darkly opäť použil rotoskopickú animačnú techniku), ktorá je vo viacerých scénach veľmi hravá. Feel good záležitosť pri ktorej sa režisér vracia do svojho detstva v Houstone v čase kozmického veku, teší ma, že Netflix nenadelil len ďalší spotrebný tovar bez vlastnej tváre. Veľká spokojnosť. 8,5/10 (12.04.2022)