Purpurová farba

Purpurová barva je fantastická a to nejen zásluhou rejži. Je to Spielbergův nepříliš okoukaný diamant a naprosto přesně zapadá na své místo v jeho geniální filmové klenotnici. Nechápu, kde vzal odvahu natočit takovouhle těžkopádnou látku pouze s černošskými herci, pričemž třeba Whoopi fakt nebyla známá. Ale povedlo se. I Danny Glover a Oprah Winfrey se vytasili s naprosto přesvědčivými hereckými výkony. No kdyby tenhle film dávali v tv stejně často jako Indiana Jonese bude stejně oblíben, ale toho se nedočkáme, a tak to bude i na dále Spielbergův skrytý klenot. (04.12.2011)

Myslím, že na tento film pět hěvzdiček absolutně nestačí - šest, sedm by možná dokázalo na nějaké stupnici vyjádřit, jak dobrý vlastně tento film je. Tato naprosto famózní adaptace stejnojmenné knihy si bohužel žádného Oscara neodnesla, ale každého z těch jedenácti nominací by si rozhodně zasloužila. Dokonale vybudovaný charakter postav, oku lahodící prostředí, které dokáže být jak nádherné, tak odpudivé, a hudba, která jednoduše vyrazí dech. Whoopi Goldberg ve své životní roli a stejně tak Oprah Winfrey, která mi byla poprvé někde sympatická (a asi také napsoledy). Takže vážení - žádný E.T., Indiana Jones, Jurský park, nebo Vojín Ryan - ale Barva nachu je Spielbergovo vrcholné dílo. (20.06.2011)

Šílené široce rozkročený příběh, který poprvé odhaluje jednu ze Spielbergových slabin - pokud má pocit, že vypráví důležitý příběh, má strach, aby k němu byl dostatečně uctivý. Tím se často lapí do pasti přílišného sentimentu, zbytečně dlouhých jímavých scén a neschopnosti vypustit některé sekvence za účelem trochu ten film zkompaktnit. Zde navíc nepomáhá to, že každá scéna má jiné tempo a skladatel hudby Quincy Jones vůbec nezná míru, takže v naprosto nevhodných momentech se tam vzletně točí orchestr tří set nástrojů jak v ruskym budovatelskym filmu. Kdyby to skončilo bravurní (leč hodně teatrální) gospelovou vložkou, skrze kterou se v rámci jednoho prostoru propojí hned několik příběhů, jsem podstatně spokojenější, ale bohužel je to Spielberg, takže to nepůjde bez závěrečného loučení v Šedých přístavech. Dost mě ale překvapilo, jak je příběh tolerantní a trpělivý s postavou Dannyho Glovera, která zaslouží viset od své první scény. (05.12.2021)

Film Purpurová farba, režiséra a producenta Stevena Spielberga, som videl minimálne spred desiatich rokov, ak nie ešte viac, možno cca i takmer 20 rokov, čo je v porovnaní s niekoľkými dekádami filmového deja, len slabučký odvar. Naschvál nadhadzujem tieto obdobia, pretože snímok zachytáva postavu černošskej ženy Celie Johnson na prahu 20. storočia, keď ju a jej sestru Nettie rozdelí nevyspytateľný človek, vtedy sú v tínedžerskom veku, postupne sa prediera holým, nemilosrdným životom s týmto gaunerom Albertom, až po štyridsiate roky, keď sa po dlhých desaťročiach vytúžene stretnú na prahu jej domu... Počas týchto všetkých peripetií, natrafí v živote na dve dôležité ženy : speváčku Shug Avery, a “REBEKU” Sofiu, ktorej jej pomôžu otvoriť oči, a schopiť sa. Táto trojica predstaviteliek, menovite Whoopi Goldberg v hlavnej úlohe, a dve černošky vo vedľajšej, t. j. Margaret Avery, a taktiež svetoznáma OPRAH, podávajú naprosto vierohodné, strhujúce a navzájom vyrovnané herecké výkony, keď im k tomu ešte sekunduje odporný a slizký, perfektne sediaci na rolu Danny Glover, tak toto KVARTETO predvádza herecký koncert. Režisér nakrútil svoj prvý, odvážny, dospelý film, ktorý má svoj potenciál, a podľa mňa ide o jeden z najlepších filmov 80. rokov, s 11. nomináciami na Oscara, a ani jeden premenený „zlatý plešivec” , čo je z časti FIASKO, zrejme až po ďalších dekádach sa film konečne DOCENIL. Je to film o dekádach a postavy sú, ako dekorácie. Obdivuhodne zachytený snímok. Spielberg je frajer. (27.01.2018)

Purpurová barva je příběh o ošklivém káčátku, které i přes ty největší útrapy dokázalo přežít. S použitím lehce patetických vět se dá říci, že je to film o pošlapané lidské důstojnosti a jejím těžkém znovunalézání. Film je to klidný. Tuto mírnost naruší dvě scény, které jako by vypadly z nějakých žánrových filmů (rvačka v baru a zpívající průvod na konci). Dodávají příběhu pravý černošský nádech, směs doutníkového kouře, smutného blues a gospelů. Snad jen ten happyend mohl být méně rozesmátý. Tak už to má ale pan režisér rád. (26.10.2006)