Purpurová farba

Musím povedať, že absencia oscarových sošiek tomuto nádhernému snímku, je jedna z najväčších podlostí v histórii Akadémie. A hlavne pre Whoopi Goldberg, ktorá tu podáva nielen svoj životný výkon, ale pravdepodobne jeden z najlepších v kinematografii. A nad týmto zvíťazili priemerné SPOMIENKY NA AFRIKU! Nerozumiem. Geniálne herecké výkony všetkých zúčastnených, skvelá hudba, ´´spielbergovská´´ kamera a úžasná dobová výprava. (03.01.2011)

Příběh z jižanské afroamerické komunity po skončení občanské války a zrušení otroctví. Příběh dvou sester, které jsou od sebe násilím odděleny a z nichž jedna (Whoopy Goldberg) musí žít v "otroctví" svého o mnoho let staršího manžela. První polovinu filmu jsem si myslel, že ho natočil jiný režisér, ale nakonec se Spielberg nezapřel. Nemám nic proti sentimentu, i když místy krutý, film je to krásný. Tohle je jen malé varování pro ty, kteří by od filmu čekali něco, co Spielberg zjevně natočit nechtěl. Při Oskarovém klání film prohrál především se "Vzpomínkami na Afriku". (08.06.2005)

Náročný boj ženy, týranej manželom, ponižovanej okolím, a bohužiaľ v danej dobe, nepriateľkou pre "všetkých" aj pre farbu pleti. Obával som sa dĺžky stopáže, no utieklo to ako voda. Spielberg podal vážnu tému solídnym spôsobom, a i keď na taký "Čiernobiely svet" sa "Purpurová farba" proste nechytá, mňa samotný film bavil. (29.01.2021)

Je fakt, že Steven Spielberg je filmař s velkým F. Možná to není tak výrazný žánrový chameleón jako třeba Peter Weir, ale troufám si tvrdit, že dokáže brilantně zvládnout čisté drama (Purpurová barva, Schindlerův seznam), sci-fi (Blízká setkání třetího druhu, A.I., Jurský park, Válka světů, Minority Report) a popcorn na nejvyšší úrovni (Indiana Jones). Jen málo režisérů se může chlubit tak rozmanitou a zároveň hodnotnou filmografií, která přinesla filmovému světu nezapomenutelná a nadčasová díla. Pokud jde o tento konkrétní film Purpurová barva, je to svým způsobem něco neokoukaného (co se týče Spielbergovy tvorby) a samotný film je v tuto chvíli alespoň pro mě unikátem v celé Spielbergově tvorbě. Možná i proto, že není tak známý jako třeba Schindlerův seznam, ale je podobně citlivý, hluboce emotivní, neúprosný, krutý ve vztahu ke svým postavám a zároveň velmi silně dojímající. Příběh, který skrývá opravdu obrovskou škálu emocí, psychologie, různých citových a životních rozpoložení člověka, dokázal Spielberg natočit s grácií, pozoruhodným citem pro detail a vynikající profilaci jednotlivých postav. Fenomenální Whoopi Goldberg a vývoj její postavy, který musíte jednoduše prožívat přímo s ní, zrovna tak jako všechny její strasti, ale i ty nejdrobnější radosti, je asi nejsilnějším atributem celého snímku. Pozoruhodný je i fakt, že díky propracovanosti příběhu a přesnému režijnímu vedení, je drtivá většina vedlejších postav podobně zajímavá a vytváří dohromady s hlavní dějovou linií velmi podrobný a (možná bych napsal i důvěryhodný – alespoň z pocitového hlediska) obrázek jedné velmi nelehké doby. Na druhou stranu mě zaujala skutečnost (a považuji to za další obrovský triumf tohoto filmu), že úděl některých postav (ne všech, ale některých) není přímo způsoben dobou a konkrétními represemi vůči konkrétním skupinám lidí, ale především lidskou povahou, jednáním jednotlivce a až pozoruhodně krutou schopností degradovat svůj protějšek až na samotnou hranici lidské důstojnosti. Typický „akademický“ film, který ale svou „akademičnost“ a uměleckost dokázal využít k nesmírně poutavému a strhujícímu vyprávění, jehož výpovědní hodnota je obrovská. (24.08.2011)

A půl. Já nevím, ale zřejmě se mi Spielbergova "lidská" dramata vůbec nedokáží dostat pod kůži a zanechat ve mně silný dojem. Podobně jako Říše slunce, je i Purpurová barva vysoce hodnocená, avšak ani z jednoho z těchto snímků jsem nedokázala mít pocit jedinečného, nezapomenutelného a hluboce lidského příběhu. Jak se jedná o dobrodružné či sci-fi "komerční trháky," tak mě Spielberg dosud nezklamal. Ale jakmile se přenese do dramat, tak v tomto "odvětví" mě nedokázal zaujmout. V podstatě je to takový komerční Hollywoodský bohém. Ale jak si vezme pod taktovku drama, snaží se přenést do lidského příběhu s důrazem na charaktery, zároveň jakýsi velkolepý komerční patos a chladnost, a tam, kde má ve velkofilmu speciální efekty či akci, se pokouší příliš hrát na city. Chybí mi jistá přirozenost. Je v nich příliš cítit snaha o "dojemný příběh." Jakoby pro to neměl potřebný cit. Zatím myslím, že toto rozhodně není Spielbergova doména. Tam, kde je mistrem ve svých milionových spektáklech, zaostává v malých příbězích, které se snaží hodit do stejného hábitu. Není to režií, snad ani scénářem. Ale pro mě jakousi, jakoby uzavřenou chladností. V případě této "barvy" na mě nezapůsobilo celistvé zpracování. To je sice režijně skvělé, ale často jsem měla rozlišné pocity v jeho vedení. Místy mi totiž připadalo, jakoby se Steven pokoušel o lehkou komediální vložku a chvíli na to se zase vše přehouplo v čisté drama. Toto prolínání, především z počátku, mi přišlo lehce roztěkané a jaksi i nemístné. Chyběla mi hloubka, ponoření do postav, soucítění s nimi. Postrádala jsem emoce, nedokázala jsem děj prožít. Závěr filmu je ukázkově hollywoodský a až křečovitě hrál na city. Ač si ho hlavní hrdinka v podání Whoopi Goldberg po těch dlouhých, útrpných letech jistě zasloužila. A český dabing mi ve spoustě pasáží přišel docela slabý. (29.07.2011)