Amistad

Jeden z tých filmov do ktorých som sa veľmi nemal. A nakoniec ma milo prekvapil. Ten film má tradičný Spielbergovský rukopis a preto sa mu do určitej miery dá odpustiť pátos aj tá skrytá túžba zapôsobiť témou, na čo možno najväčší počet ľudí. Ak ale odhliadneme od snahy získať nejaké to ocenenie, film je pekne vystavaný a plný drobných ale čarokrásnych detailov, ktoré robia Spielberga tak populárnym. Silných scén je tu niekoľko ( spomienka na to, ako to bolo, Hopkinsov prejav, vzťah prekladateľa a uväzneného). A každá z nich dokáže ponúknuť široké emočné spektrum, ktoré povyšuje tému na niečo viac. Ku konci príjemne dojímavé a v prvej hodine a pol kupodivu aj veľmi sebaisté. Ten film nenudí a stojí na perfektných hercoch. Anthony Hopkins je dychberúci. Jeden z tých historických filmov, ktoré majú nahradiť hodinu dejepisu, ale sú podstatne zábavnejšie. (07.03.2022)

Mistr evidentně dostane jednou za čas potřebu ukázat skrze film svoji lásku k rodné hroudě. A jak jsem měl možnost vidět v Lincolnovi, alespoň se poučil a snad si i uvědomil, že hromada patosu, slavných herců a fejkovních licousů patrně zcela nestačí. A tak mi z toho vychází, že bych raději znovu strávil 12 let v řetězech, než 2 a půl hodiny na Amistadu. Bohužel i Mistr tesař se někdy utne. Doslova. 6/10 (07.08.2014)

Spielbergův tříhodinový historický apel na svědomí Američana kvůli afroamerickému otrokářství. Je to pravdivá, vůbec ne pěkná podívaná, a i přes to, že tady to dobře skončilo, tak jsem při sledování nevypustil z hlavy jednu věc. I přes to, co museli ti chudáci vytrpět při unášení od rodin a následném otroctví, dneska jsou jejich potomci vlastně šťastlivci, protože když se podíváte, co se děje v Africe, tak by měli dnes velkou pravděpodobnost, že jsou buď zavraždění, nebo vraždí, nebo umírají na AIDS. Tímhle nechci celou tuhle "černou" historickou epochu zlehčovat, už vůbec se jí zastávat, ale někdy může být i něco zlé pro něco dobré. Kdo má zájem o tématiku, tak směle do toho, ostatním bude stačit trocha představivosti, aby ušetřili 150 minut. 69% (03.02.2014)

Film jako lekce dějepisu, film jako dobrý skutek, film jako omluva (v užším významu Spielbergova omluva Afroameričanům, které urazily některé scény Purpurové barvy, v širším omluva bílého muže utlačovaným černochům). Každopádně film, který hledí hlavně na to, aby dějinné události odvyprávěl hladce, ne na to, aby byla fakta podána s maximální věrnosti historické skutečnosti, případně se snahou diváka vyvést z míry (a tím přimět k vážnějšímu zamyšlení). Velmi animální, na Spielberga nezvykle krvavý prolog je jedinou trochu nepříjemnou sekvencí filmu, na který se jinak vzhledem k tématu dívá až příliš lehko. Následující minuty jsou naplněny vysvětlováním a „zlidšťováním“ sugestivních, záměrně nesrozumitelných úvodních minut. Cizí je pomalu tlačeno do roviny familiárního, odstraňují se jazykové i kulturní bariéry. Neřeší se jenom právo otroků spáchat podobný čin (všechny argumenty vzhledem k jednostranně pohoršené perspektivě vyznívají pro ně). Současně se hledají paralely mezi kulturou otroků a křesťanstvím, kterému Afričané musí, aby byli alespoň částečně akceptováni odlišnou společností, porozumět. Jako kdyby šlo o první (a tedy nezbytný) krok k pozdější integraci a emancipaci černošského obyvatelstva. Jakkoli se Spielberg snaží respektovat hledisko Afričanů a „odobjektivizovat“ je alespoň (povrchním) zohledněním jejich kulturní historie, mnohem více prostoru dostávají lidé hovořící plynně anglicky, jejichž cíl vyznívá jako úsilí civilizovat divochy, zbavit je strachu z neznámého. Třeba i zneužitím (alternativním výkladem) příběhu všech příběhů, příběhu Bible. Otázka, kdo má nárok psát příběh lidstva, je jednou z mnoha, kterou ambiciózně rozvětvený film klade. Problémem Amistadu je, že by chtěl sugestivně vylíčit osud skupiny otroků, objevit pro dějepisem netknutého diváka otrokářství (stejně jako pro něj Schindlerův seznam objevil Holocaust), obhájit význam křesťanství a demokracie (tedy dvou ideologií, které otrokářství umožnily) a humanisticky upozornit na rovnost všech lidských bytostí. Jeho ideologické cíle se spíše vylučují, než aby se prolínaly a doplňovaly, což nic nemění na faktu, že na základní, emocionální rovině funguje film díky Spielbergově vypravěčské zručnosti a citu pro obrazovou zkratku výtečně. Byť bychom mohli mít další výtky k extrémní doslovnosti, k mnoha známým hercům, kteří odvádějí pozornost od zápletky, nebo k nevhodným komediálním vsuvkám na téma střetu dvou odlišných kultur, vhodným spíše do buddy movie. Emocionální sílu některých výtečných scén, například Hopkinsova oscarového projevu před Nejvyšším soudem, ale nic z toho neoslabuje. 75% Zajímavé komentáře: agathon, Elyssea, tomtomtoma (13.03.2016)

Opravdu jsem nečekal, že mi tento Spielbergův velkofilm přinese až tak silný zážitek srovnatelný s Věznicí Shawshank. Lépe to dopadnout nemohlo - film je podle skutečných události, ale ačkoli je to někde uváděno jako případné alibi a někdy zůstane opravdu jen u snahy převést na plátno skutečnost, ale toto není ten případ. Vše, o čem vyprávěl daný snímek (nešlo jen o zápas nešťastných Afričanů s americkým soudním systémem, ale o vykreslení problému otrokářství - nejen v USA - a hrozící občanské války obecně) bylo ukázáno naprosto věrohodně, přesvědčivě a působivě. Herci byli vesměs velmi dobří, ale nejvíc mezi nimi vyčníval (nikoli prostorem, ale hereckým uměním) Anthony Hopkins, který svůj výkon završil svělým závěrečným a rozhodujícím výstupem v soudní síní. (03.01.2009)